Liška nebo jezevčík, kdo to má poznat (Haló noviny)

Název: Liška nebo jezevčík, kdo to má poznat
Zdroj: Haló noviny
Datum: 24.11.2007
Rubrika: Ze světa

V Mnichově nedávno vyvolal jeden z bulvárních deníků poprask. Zveřejnil neobvyklé fotografie pořízené za bílého dne. Chodci spořádaně čekali na přechodu ve frekventované části města, až dostanou zelenou, s nimi čekala liška. Nikoho si nevšímala, ale ani lidé si nevšímali jí, když se lidé pohli, přešla také.
Podle Andrease Königa, profesora biologie z Mnichovské technické univerzity, není čemu se divit. Různá divoká zvířata se už léta přibližují k městům a s každou novou generací, čili každý rok, jsou lidem blíž a blíž.
Ještě dvě generace, a lišky přijdou až k nám domů, říká. Přidává zkušenost jednoho občana, který ho zavolal poté, co byl kousnut jezevčíkem. Našel prostě u prahu své vilky malého psíka, vzal ho domů, nakrmil a ještě politoval vyhozené zvířátko. Když ho pak zkoušel hladit, dočkal se kousance, zvíře uteklo, ale jen do zahrady, odkud člověka pozorovalo. Pan profesor okamžitě poznal lišku, naštěstí vyšetření občana ukázalo, že neměla vzteklinu. Moderní města se snaží budovat zelené plochy, roste množství odpadků, za nimi se stahují různá drobná zvířata, třeba králíci a lišky jdou za potravou. Německá liščí populace se podle odhadů za posledních 15 let zvětšila čtyřikrát. Přirozeného prostředí ubývá jak činností člověka, tak prostě proto, že lišky se už do divočiny nevejdou. Student univerzity ve Stuttgartu Christof Janko si městské lišky zvolil jako diplomovou práci, které věnoval tři roky pozorování. V bavorském městečku Herrchling vystopoval s pomocí lesníků 19 lišek, které vybavil vysílačkami. Zjistil, že všechny tyto lišky městečko, které má 10 000 obyvatel, neopouštějí, mají tu trvalý pobyt. Za dva roky se rozmnožily téměř na dvojnásobek, nemají zde prakticky nepřítele. Každá sledovaná liška si zvolila stálé sídlo, převahu zpočátku měly opuštěné domy a kůlny, jen menší část žije v parcích, ovšem začíná se to měnit, mladé lišky jsou starými vyháněny do parků ve středu městečka. Prof. König uznává, že lišky člověku pomáhají, jejich hlavní potravu ve městě totiž tvoří potkani. Současně to však znamená hrozbu, že se na člověka přenese infekce echinococcosis, tvrdí profesor. Ta se z potkana dostane do liščích střev, kde se zahnízdí jako tasemnice a s výkaly se infekce dostane zpět do přírody. Ve městě tedy např. na dětské pískoviště, nebo ji sezobnou slepice a člověk se nakazí při snídani, k níž si dá vejce na měkko. Infekce se chová tiše, třeba 15 let nedělá nic, v příhodné chvíli - kdy je člověk zdravotně oslaben - napadne játra. König tvrdí, že jediným léčebným postupem je chemoterapie a dodává:
Nedávno to byla v Německu neznámá nemoc, loni jsme ale měli 16 případů a dá se čekat, že se výskyt zvýší.
Kvalifikované studie odhadují, že v Mnichově trvale žije až 3000 lišek, v Berlíně mnohem víc - až 9000. Mají tu výborné podmínky, jídla je až desetkrát víc než v divočině. Jeden kilometr čtverečný uživí v městské aglomeraci více než deset lišek (v divočině tři až pět kusů), ve městech je pro lišky ještě mnoho místa.

(jo)

• Předchozí
• Následující