Vědci pomocí GPS obojků sledují pohyb koček divokých v Českém lese

Kočka divoká se do české přírody postupně vrací, o jejím životě však stále víme jen málo. Vědci z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR (ÚBO AV ČR) s podporou Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) proto pomocí GPS obojků sledují pohyb jedinců, kteří se v posledních letech objevují v západních a jihozápadních Čechách. Získaná data ukážou, jak velká území využívají, kudy se krajinou pohybují a jaká opatření mohou přispět k účinnější ochraně tohoto kriticky ohroženého druhu.

Do západních a jihozápadních Čech se kočky divoké dostávají z Německa. Monitoring těchto malých šelem je mimořádně náročný, protože žijí skrytě a v krajině se pohybují velmi nenápadně. Vědci je sledují i pomocí fotopastí a prostřednictvím chlupových pastí, které slouží ke sběru DNA.

Dosavadní výsledky ukazují, že prostorová aktivita samců může být překvapivě velká. Rekordmanem je loni sledovaný samec Pepík, který během devíti měsíců využíval území o rozloze přibližně 300 kilometrů čtverečních.

„Rozsah jeho pohybu nás skutečně překvapil. Jde o velikost srovnatelnou s domovským okrskem naší větší kočkovité šelmy, rysa ostrovida,“ poukázala zooložka Jarmila Krojerová z brněnského ÚBO AV ČR.

Letošní odchyt dvou samic, které dostaly obojek s vysílačkou, umožní vědcům poprvé detailněji sledovat také jejich prostorové nároky. „Ještě uvidíme, zda některá ze sledovaných samic letos přivede na svět koťata,“ řekla Milena Prokopová z AOPK ČR, která v minulosti náhodně objevila v Českém lese i pravděpodobně mláďata kočky divoké. Jejich nález však tehdy nebyl geneticky potvrzen, a proto zatím jedinými dvěma oblastmi s potvrzenou reprodukcí koček divokých v Česku jsou Doupovské a Lužické hory.

Montování telemetrického obojku. Foto Vladimír Čech ml.

Data zároveň potvrzují, že kočka divoká není jen typicky lesním druhem. Využívá mozaikovitou krajinu kombinující lesy a otevřené plochy. Významnou část jejího teritoria tvoří louky navazující na lesní porosty, kde pravidelně loví drobné savce, především hraboše.

Telemetrické obojky využívané ke sledování koček divokých jsou vybaveny rozepínacím mechanismem, který umožňuje jejich automatické odpadnutí po roce bez nutnosti opětovného odchytu zvířete. Výzkumníci už vědí, že systém zafungoval. „Minimálně u jednoho z loňských samců, Matěje, víme, že mechanismus zafungoval správně a samec už běhá bez obojku,“ uvedla Krojerová. Protože však baterie v obojcích měly kratší životnost, než výrobce předpokládal, nepodařilo se zařízení dohledat. Vědci proto prosí o pomoc veřejnost v okolí Doupova. „Pokud by někdo telemetrický obojek našel a vrátil nám ho, budeme velmi rádi. Nálezce samozřejmě odměníme,“ dodala Krojerová.

Veřejnost se může zapojit i do samotého výzkumu kočky divoké. Vědci uvítají hlášení o pozorování kočky divoké, fotografie z fotopastí nebo nálezy uhynulých zvířat. Pozorování či informace o výskytu lze hlásit na e-mail Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. nebo ukládat přes aplikaci BioLog do Nálezové databáze ochrany přírody.

Podle TZ ÚBO AV ČR (z 16. 6. 2026) a ČTK, red.