Po třech letech s kulovnicí Jakele J1

Pro připomenutí

Ačkoliv model Jakele J1 připomíná kulovnici Blaser s přímotažným závěrem, byl navržen s odlišným záměrem a sleduje jiné cíle. Obě zbraně sice nesou rukopis stejného konstruktéra, nicméně Jakele J1, ač jde také o „přímotah“, je něco naprosto jiného než zmíněný Blaser. Absencí odnímatelného zásobníku může připomínat Blaser R93, ale to je tak vše. Jakele J1 je totiž mnohem subtilnější a při hmotnosti 2,6 kg konkuruje jednuškám K95 taktéž značky Blaser, u nichž výrobce vyzdvihuje právě hmotnost 2,5–2,6 kg. Zde tedy máme praktickou opakovačku s ovladatelností a hmotností jednušky. Cílem konstruktéra, jak jsem jej pochopil při používání zbraně, nebylo vyrobit další rychlou přímotažnou opakovačku na naháňky, ale spíše šoulací speciál – konkurenci jednuškám.

Jakele J1 má coby lehká zbraň svá specifika. Výrobce ji nabízí standardně v rážích od .222 Rem. po 9,3×62 a příplatkově i v ráži v .300 Win. Mag. Střelba z výkonnějších ráží však bude bezpochyby vyžadovat použití tlumiče, aby nebyla vysloveně nepříjemná.

Já jsem dostal zbraň v ráži .308 Win., s hlavní v délce 48 cm (oficiálně určena pro střelbu s tlumičem) a k tomu výkonný tlumič Jakele S1 vyráběný norskou firmou Vanward z titanu (Ti6Al4V) za pomoci 3D tisku. Při hmotnosti pouhých 270 g dosahuje útlumu až 38 dB. Díky Over-barrel konstrukci prodlužuje zbraň o 135 mm, čímž zachovává legendární ovladatelnost a vyvážení systému Jakele J1.

Tlumič je nerozebíratelný monolit bez spojů a svárů. Díky 3D tisku jsou uvnitř tvary, které by nebylo možné vyrobit frézováním. Tyto tvary efektivněji brzdí plyny a eliminují třesk (first round pop) u prvního výstřelu. Titan má mnohem vyšší bod tání než hliník, takže tlumič zvládne i intenzivnější sérii ran na střelnici bez degradace materiálu. Výrobce uvádí, že díky materiálové stálosti titanu a absenci spojů stačí tlumič po lovu pouze vysušit (příp. propláchnout vodou), protože koroze materiálu prakticky nehrozí. Tlumič má standardní metrický závit M14×1 (pro všechny hlavně) a poměrně úzký kanál pro hlaveň. Je určen především pro zbraně Jakele J1, nicméně lze jej nasadit na jakoukoliv hlaveň se závitem M14×1, pokud se tato vejde svým vnějším průměrem do tlumiče.

Montážní rozhraní na zaměřovací dalekohled použité na zbrani je kompatibilní s montážemi pro kulovnice Blaser. Firma Jakele nabízí svoji „precizní bavorskou montáž“, která je technicky velmi pěkně řešená a její pravostranné ovládání (na rozdíl od montáží Blaser, Innomount a dalších) je podle mého názoru pro praváka výhodnější. Já jsem však využil svoji montáž s již namontovaným zaměřovacím dalekohledem Night Pearl MANUL M6 2,5–15×50i SFP.

Příprava před lovem

Optiku jsem pouze sejmul ze svého Blaseru R8 v ráži .375 Raptor, nasadil na Jakele J1 a podíval se přes hlaveň na 100 m. Ke svému překvapení jsem viděl kříž takřka na středu terče, takže se dá říci, že obě firmy dělají lůžko pro nasazení montáže zaměřovacího dalekohledu identické, dokonce bez nutnosti seřizovat přítlak uzamykacích prvků. K nastřelení a testu na střelnici jsem si připravil střelivo S&B SPCE se střelou 9,7 g, Lapua Mega se střelou 9,7 g a Hornady ELD-X se střelou 178 grs (11,5 g). Velkým zklamáním, nikoliv však překvapením, byl rozptyl střeliva S&B z krátké hlavně, které jsem zkoušel jako první. Při střelbě na 100 m (bez předchozího nastřelení zbraně) jsem byl asi o 10 cm vlevo dole od středu, nicméně s rozptylem pěti ran přibližně 5 cm, což jsem nepovažoval za uspokojivé. Střelivo stejné hmotnosti od Lapua střílelo mírně výš, taktéž vlevo od středu, nicméně s asi centimetrovým rozptylem (zvětšující se díra v papíru) z pěti ran. Střelivo Hornady pak z krátké hlavně vykazovalo o něco větší rozptyl než Lapua, a to asi 2 cm. Zbraň jsem tedy nastřelil na střelivo, které její hlavni nejvíce „chutnalo“, tedy Lapua Mega. A hurá do lesa!

Při přípravě na první šoulačku jsem zjistil, že výrobce se bohužel nechal inspirovat Blaserem taktéž ohledně otvorů na připevnění řemene, kde je opět o fous menší dírka než u všech ostatních výrobců. Tuto „neřest“ řeším na svých zbraních a zbraních připravovaných pro kamarády (abych mohl volit řemen podle zamýšleného užití zbraně) během asi pěti vteřin příslušným vrtáčkem v akuvrtačce. Protože Jakele J1 byla ale zapůjčená, rozhodl jsem se k jejímu nošení využít batoh Vorn, který stejně používám téměř pořád, a na použití řemene jsem rezignoval.

Před lovem jsem si ještě zopakoval, že zbraň není vybavena skutečnou provozní manuální pojistkou v pravém slova smyslu, ale přepravní pojistkou blokující pohyb závěru, např. při transportu v horách. Při lovu se však nepoužívá!

Bicí mechanismus připomínající skrytý kohout samonabíjecí pistole je trvale vypuštěný, takže zbraň se vlastně neodjišťuje, a popravdě by transportní pojistku ani nemusela mít. To, že ji má, je spíše z důvodu legislativy některých států. Bicí mechanismus se napíná při založení zbraně do ramene poměrně intuitivně stisknutím páky, která připomíná odemykací páku starých jednušek IŽ18. Výrobce říká tomuto systému Jakele Relax-Systém. Uvolněním páky dojde k tichému a pozvolnému vypuštění napnutého bicího kohoutu a zbraň je opět bezpečná. Při prvním vyzkoušení systému má člověk pocit, že napínání bicího mechanismu pomocí páky musí střelce rušit, nicméně během chvilky se dá na tento systém snadno zvyknout.

Spoušť má příjemný hladký chod a kdykoliv je možné pohotově přepnout drobnou páčkou v lučíku mezi „loveckou“ a „sportovní“ tuhostí, a to bez jakékoliv další manipulace se zbraní. Kvůli přepnutí spouště není nutné, jako třeba u systému ATZL, vyjmout zásobník se spoušťovým zařízením. U Jakele J1 se prostě jen posune páčka dopředu, nebo dozadu. Oproti systému ATZL je navíc možné zrakem nebo pohmatem kdykoliv zjistit, co je na spoušti navoleno.

Jako vynikající vychytávku oceňuji tlačítko uvolnění vyústění zásobníku. Po jeho zmáčknutí vyskočí ze zbraně zbývající náboje v zásobníku (fakticky jeden či dva, neboť kapacita zbraně je 2+1) bez nutnosti vybíjet je „prohrkáním závěrem“ přes komoru. U této zbraně je to sice bezpečné, ale zbytečné. Stejně tak lze tlačítko stisknout při plnění zásobníku, aby to šlo snáze, nicméně není to potřeba.

Jak to Jakelemu šlo v lese?

Šlo to v zásadě bez problémů. Na první šoulačce a naháňce jsem sice nebyl lovecky úspěšný, ale osvojil jsem si návyky manipulace se zbraní (tedy myslel jsem si to).

Na druhé naháňce, kde jsem coby závodčí stavěl řadu střelců, jsem si na konci stoupl na místo, kde mi zbylo „hlídat cestu“. Moc jsem nevěřil, že budu lovit, ale že budu spíše vracet turisty přibližující se s úmyslem projít do leče. Zčistajasna se však zezadu z prostoru mimo leč objevilo devět kusů holé daňčí zvěře! Počkal jsem, až přejdou do leče, protože ze svého místa jsem mohl bezpečně střílet do hluboké rozsedliny, kterou jsem měl po nohama. Když tam zvěř byla, rozhodl jsem se ulovit daňče jdoucí poslední a pojistit tak, že zbytek zvěře bude pokračovat do obstoupené leče a nevrátí se ven. Po výstřelu ze zbraně opatřené tlumičem se vybraný kus zlomil a ostatní zvěř se dala do pohybu správným směrem. Tedy kromě dalšího daňčete, jež zůstalo stát hezky za vývratem. Na nic jsem nečekal a dál plnil plán lovu. Po druhé ráně a rychlém přebití jsem si uvědomil kapacitu zbraně: do komory šel poslední náboj ze zásobníku a já začal lovit z kapsy dva náboje na dobití. Drobný nezvyk při manipulaci se dostavil, a jak jsem potřeboval otevřít závěr a současně neztratit ve sněhu náboj z komory, vzal si již připravené dva náboje do zubů. V ten moment přišlo zezadu opozdilé daňče a zastavilo se… Rychle jsem tedy dovřel závěr a se dvěma náboji v zubech ulovil ještě třetí kus.

Po této zkušenosti jsem se znovu zamyslel nad původním úmyslem konstruktéra, jímž byla skutečně náhrada jednušky pro lov šouláním lehkou a elegantní opakovačkou. Nikoliv konkurence rychlým naháňkovým přímotažným speciálům „krmeným“ z odnímatelných zásobníků, jako je např. Savage Impulse, s nímž člověk skutečně jen střílí a mění zásobníky a ty poloprázdné ve volné chvíli doplňuje.

Potenciál zbraně jsem pak mnohem častěji a lépe využíval na šoulačkách. Při pohybu odpadá nutnost opětovné manipulace s pojistkou, neboť u Jakele J1 stačí povolit páku a mohu se zbraní bezpečně popocházet. Jelikož jsem na šoulačce podobně jako na naháňce zvyklý střílet poměrně pudově a bez delšího „vymiřování“, prostě posadím kříž a lovím, napínání napínací pákou jsem si nemohl vynachválit.

Rozdílnou zkušenost jsem ale udělal při čekané, kdy jsem měl čas zvěř „přebírat“, vybírat a pozorovat zaměřovacím dalekohledem. V takové situaci bych spíše ocenil zbraň s běžnou manuální pojistkou, protože tehdy kulovnici opřenou v okénku kryté pozorovatelny odjistím a prst pokládám na spoušť, teprve když chci střílet. S Jakele J1 jsem si stále podvědomě „pumpoval“ rukou a zbytečně si unavoval prsty „střelecké“ ruky. Nicméně i „klid před zvěří“ se dá v kombinaci s tímto systémem vědomě ovládat, pokud si to člověk uvědomí. Je to jen otázka zvyku.

Na šoulačky jsem ke zbrani obdržel i střeleckou hůl Jakele Z4 druhé generace. Její předchůdkyni jsem již znal. Nová verze má velmi příjemný saténově jemný povrch s karbonovým designem a zaslouží samostatné pojednání.

Údržba zbraně

Ke zbrani jsem dostal i Jakeleho originální čisticí sadu (na principu čisticího hada, ale v tomto případě jde o čisticí chobotnici), opěrný polštářek pod zbraň do okna pozorovatelny, originální dvojnožku a sadu plastových pažeb, které se mi ale nelíbí tak jako velmi povedená dřevěná pažba. Nutno dodat, že v dřevěném předpažbí je zafrézován kompozitový výlisek, který oproti dřevu nemění v létě/zimě fyzikální vlastnosti tak jako dřevo.

Demontáž předpažbí se provádí stisknutím jediného tlačítka. V předpažbí je ukrytý patentní klíč, který je důmyslně odpružený tak, že drží bez klepání a pohybu. Klíčem se provádějí veškeré činnosti na zbrani jako demontáž pažby, hlavně, závěru (lze zatlačit i špičkou náboje) nebo uvolnění otvoru v pažbě pro velmi zajímavě řešenou střeleckou dvojnožku.

Výměna hlavně probíhá stejně jako u kulovnic Blaser, jen s tím rozdílem, že firma Jakele má šrouby nikoliv na inbus, ale na Torx, a matice umístěné v rámu zbraně mají přednastavený doraz, takže se nedotahuje na určitý moment, ale prostě… na doraz.

Hlavně u Jakele J1 nejsou zaměnitelné s hlavněmi u kulovnic Blaser, byť jsou si velmi podobné. Pocházejí však od stejného výrobce, který je vyráběl či stále ještě vyrábí i pro Blaser, takže kvalita je dlouhodobě prověřena. Za zmínku stojí i materiál použitý na hlavně, který je údajně stejný jako u hlavního kanonu na tancích Leopard 2. Zatímco Blaser má na hlavni příčné vybrání zapadající proti příčnému výstupku v rámu zbraně, Jakele má kulatý otvor dosedající na odpovídající trn na rámu (lidově řečeno „jeden kolečko, druhý obdélníček“, aby se to nepletlo…).

Jakeleho dvojnožka pro střelbu vleže

Celé technické řešení velmi lehké dvojnožky, která na první pohled vypadá poněkud „plastově“, je důkladně promyšlené. Dvojnožka dokáže být i přes svoji nízkou hmotnost dostatečnou oporou pro lovecké účely při střelbě vleže.

Už samo zaslepení přesného otvoru v předpažbí, do kterého se bipod fixuje pouhým zamáčknutím, je velmi zajímavě řešeno plastovou vložkou, která má zevnitř vybrání na Torx (spolu se zbraní dodávaný patentní klíč nebo jiný z nářadí na ponku), takže krytka se dá po zamáčknutí pohodlně pootočit tak, aby splynula s předpažbím. Dvojnožka je dodávána v textilním pouzdře, které má integrovanou miniaturní kapsičku právě na tuto „ucpávku“. Nadto konstruktér myslel i na okamžiky, kdy v jedné ruce držíte zbraň a druhou sundáváte vysunutý teleskopický bipod. Nožičky stačí zmačknout rukou k sobě, čímž se stlačí i proti sobě umístěné páčky aretace bipodu. Jedním pohybem ho tak lze sundat ze zbraně a současně např. o stehno zmáčknout na minimální délku a vsunout do kapsy, bez potřeby asistence ruky, která stále drží zbraň. Vše je zkrátka promyšlené do nejmenšího detailu.

Průběžné výsledky testování zbraně v terénu

Se zbraní stále ještě nekončím a hodlám ji využívat nadále, dokud dovozce nezavelí k jejímu vrácení. Stejně tak má zájem vyzkoušet ji i moje žena, které se Jakele J1 esteticky velmi líbí. A choť si rozhodně nemyslí, že snem každé myslivkyně je to, aby jí manžel koupil divnou jednušku v ještě divnější slabé ráži, protože se domnívá, že je to tak pro ženu lepší.

Opakovaně jsem si ověřil, že zbraň rozhodně navrhoval člověk vyznávající stejně aktivní způsob lovu jako já, tedy pohyb v honitbě, vyhledávání zvěře, šoulání a střelbu v nejrůznějších polohách. Tomuto úmyslu odpovídá i nízká hmotnost zbraně a střelecká pohotovost při současně zajištěné bezpečnosti bez nutnosti používat manuální pojistku. Z praktického pohledu mi vyšlo, že přesto, že s touto kulovnicí na naháňce člověk udělá plno parády podobně jako třeba se zlaceným dvojákem, existují praktičtější zbraně pro tento způsob lovu, kde se může stát, že se naskytne příležitost vystřelit krátce po sobě více než dvě či tři rány. Dobíjení ve spěchu totiž není úplně komfortní. Nicméně na celodenní nošení je Jakele J1 bezkonkurenční a taktéž vysoce hodnotím poměr bezpečnosti, pohotovosti a rychlé ovladatelnosti zbraně.

Kulovnice Jakele J1 určitě není zbraní pro každého, ale každému, kdo rád loví na šoulačce, rozhodně doporučuji, aby si ji vyzkoušel.

Autor:
Mgr. Miloslav Jančík, Mysločovice
Foto autor