Historie myslivosti (Příbramský deník)

O rázu krajiny v dávné době a o množství zvěře nám podává svědectví i kronika Kosmova: "Povrch této země tenkrát zaujímaly širé lesní pustiny, bez lidského obyvatele, zněly však bzukotem rojů včel a zpěvem rozličného ptactva. Zvěře bylo ve hvozdech bez počtu jako písku v moři nebo hvězd na nebi..." Mírné podnebí střední Evropy a vhodné geologické podmínky vytvořily z naší vlasti krajinu s nejlepšími podmínkami pro chov zvěře. Tím byl dán první a základní předpoklad pro rozvoj lovectví a později i jeho vyšší formy, myslivosti. Mimo zvěř, která se u nás dochovala až do dnešních dnů, žil u nás zubr, tur, bobr a los. Průběhem dějin bylo bohatství naší zvěře rozšířeno dovezením daňka, muflona, divokého králíka a bažanta, kteří u nás brzy zdomácněli a dnes již tvoří nedílnou součást naší fauny. Lov zůstal dlouhou dobu nejdůležitějším zdrojem životních potřeb člověka, a proto nebyl v prvotně pospolném společenském řádu výsadou, ale základním prostředkem k životu. Zvěř nepatřila nikomu a mohl ji lovit každý. V době feudální pro vládnoucí třídu, šlechtu, stal se lov zábavou a prostředkem k hospodářskému zisku, kterou si vládnoucí třída žárlivě střežila. První zákony týkající se myslivosti byly u nás vydány asi roku 950 knížetem Boleslavem I. Prvím skutečným sdružením myslivců bylo "Lovecké bratrstvo" na panství Schwarzenberském se sídlem v Hosíně nedaleko zámku Hluboká, založené 31. prosince 1699. Zdá se, že toto bratrstvo bylo prvním dobrovolným zájmovým sdružením myslivců vůbec.

Vybráno z Myslivecké kroniky (1966)
---
V současné době je ve Středočeském kraji přibližně 800 honiteb, ve kterých se chová zvěř drobná, mezi kterou patří koroptev, bažant a zajíc a zvěř spárkatá, jako je zvěř srnčí, jelení, mufloní a černá. Dále se vyskytuje zvěř dančí, pro kterou byla Krajským úřadem Středočeského kraje vyhlášena oblast chovu, a dále je možné se ve Středních Čechách setkat i s jelencem běloocasým a jelenem sikou.