Před 45 lety byla vyhlášena CHKO Beskydy (ekolist.cz)

5. března 1973 byla vyhlášena Chráněná krajinná oblast (CHKO) Beskydy. Krajina horských hřebenů, hlubokých údolí, zurčících potoků a říček, rozlehlých lesů, rozkvetlých strání a starobylých dřevěnic. Důvodem vyhlášení CHKO Beskydy byly její výjimečné přírodní hodnoty, zejména zbytky původních pralesovitých lesů s výskytem vzácných karpatských živočichů a rostlin. Pozoruhodné jsou také druhově pestré louky a pastviny, unikátní povrchové i podzemní pseudokrasové jevy.
 
CHKO Beskydy je svou rozlohou 1166 kilometrů čtverečních největší chráněnou krajinnou oblastí v České republice. Zaujímá téměř celé území Moravskoslezských Beskyd, podstatnou část Vsetínských vrchů a moravskou část Javorníků, které tvoří hranici se Slovenskem. Krajině moravskoslezského pohoří dominuje vrchol Lysé hory, končí zde a zároveň dosahuje nejvyšších nadmořských výšek na našem území karpatský horský oblouk. Správní středisko oblasti je v Rožnově pod Radhoštěm. Mimořádná estetická hodnota a pestrost krajiny vznikla historickým soužitím člověka s přírodou v tomto území. Význam chráněné krajinné oblasti je podtržen vyhlášením 59 maloplošných zvláště chráněných území. Jsou to: 7 národních přírodních rezervací (NPR), 28 přírodních rezervací (PR) a 24 přírodních památek (PP). V rámci budování evropské soustavy chráněných území Natura 2000 byla celá CHKO navržena jako Evropsky významná lokalita a v roce 2005 zde byly zřízeny hned 2 ptačí oblasti - Beskydy a Horní Vsacko.
Nejvyšším bodem je vrchol Lysé hory (1324 m n. m.), nejnižším hladina Rožnovské Bečvy u Zubří (350 m n. m.). Maximální výškový rozdíl je tedy přes 978 m. Na území CHKO pramení řeky Bečva a Ostravice. Podnebí Beskyd ovlivňuje jejich poloha v centrální části Evropy. Střetávají se zde vlivy oceánického a kontinentálního klimatu. Mezi nejdůležitější faktory patří teplota, ta závisí především na nadmořské výšce daného místa. S vzestupem výšky o 100 m klesá teplota zhruba o půl až 1°C. Nejnižší hodnoty teplot má proto Lysá hora, průměrně 2,6°C, zatímco nejníže položené oblasti mají průměr okolo 7°C. Nejchladnějším měsícem je leden a nejteplejším je červenec.
Fauna v CHKO Beskydy
CHKO Beskydy je bohatá na faunu a flóru. Z fauny se zde vyskytují obratlovci i bezobratlí. Charakter fauny je podmíněn mnoha faktory. Moravskoslezské Beskydy jako součást karpatské soustavy leží na hranici s Českým masivem, představují téměř souvisle zalesněný horský celek s celou škálou vegetačních stupňů a lesních typů. Fauna je nejenom výsledkem dlouhodobého vývoje, ale i změn přírodního prostředí, které ve značné míře způsobil svou činností člověk.
Mnozí živočichové se s tlakem civilizace nedokázaly vyrovnat (tetřev hlušec, kočka divoká), některé vyhubené druhy se však v poslední době do Beskyd vrací (krkavec velký, rys ostrovid, medvěd hnědý, vlk).
Z drobných savců můžeme zahlédnout veverku obecnou a plcha velkého, žije zde i vzácná myšivka horská. Dále lze zahlédnout netopýra velkého a vrápence malého. V minulých obdobích byly v Beskydech zcela vyhubeny naše velké šelmy. Díky zvýšení populací na Slovensku došlo k obnovení jejich výskytu u nás. Rys ostrovid znovu osídlil Moravskoslezské Beskydy, Vsetínské vrchy a Javorníky, jeho stálá populace čítá asi 15-20 jedinců. Od roku 1973 je každoročně zaznamenána přítomnost medvěda hnědého a několikrát i jejich přezimování. Od roku 1994 žijí v severovýchodní části Beskyd trvale vlci a téměř každoročně vyvádějí mláďata. Šelmy zde působí jako selekční faktor a mají tak velký vliv na kvalitu populací býložravců a také tím udržují přírodní rovnováhu.
K nejohroženějším obratlovcům patří vodní živočichové, protože jejich životní prostředí bylo člověkem nejvíce pozměněno a poškozeno. Vymizela například mihule potoční. V současné době se na území Beskyd vyskytuje 35 druhů ryb, například pstruh potoční, vranka pruhoploutvá a lipan podhorní. Lze ale také spatřit i vydru říční či ledňáčka říčního. Z obojživelníků se zde vyskytují čolek karpatský, čolek horský, skokan hnědý, kuňka žlutobřichá, ropucha obecná a ropucha zelená. Z plazů lze spatřit užovku obojkovou, ještěrku živorodou a slepýše křehkého, či méně častou je zmiji.
Ptáci jsou zde zastoupeni velmi početně. Z ohrožených druhů dravců hnízdí v Beskydech včelojed lesní a ostříž lesní, objevuje se také jestřáb lesní a krahujec obecný. Jedním z nejvzácnějších ptáků beskydských hor je tetřev hlušec, který se zde dříve vyskytoval celkem hojně, dnes je zde jen několik kusů. Ze sov se zde vyskytují sýc rousný a kulíšek nejmenší, raritou je výskyt puštíka bělavého. Dále jsou v Beskydech ptáci jako je datel černý, datlík tříprstý, strakapoud bělohřbetý, lejsek malý, linduška horská, králíček ohnivý.
Z bezobratlých se v Beskydech udržely většinou populace nenáročných horských plžů jako je modranka karpatská, praménka a závornatka. Žije zde řada sekáčů, pavouků či brouků jako například střevlíci, hrobařík malý, chrobák lesní, tesařík, bezkřídlá kobylka, horský kovařík atd. Biotopy vyhledávají z motýlů zejména horští okáči, ohniváček celíkový a modrolemý, vřetenuška mokřadní, lišaj vrbkový a přástevník mátový, a na většině území vyhynulý kriticky ohrožený modrásek černoskvrný.
Bučiny a jedlobučiny představují nejrozšířenější typ přirozeného lesa v Beskydech. Rozvolněné porosty horských smrků a jeřábu ptačího jsou adaptované na extrémní klimatické podmínky vrcholových poloh v nadmořské výšce nad 1220 metrů. Rašelinné a podmáčené smrčiny se vyvíjejí na extrémně zamokřených půdách ve vyšších polohách Beskyd. Suťové lesy se vyvíjejí na špatně přístupných strmých a kamenitých svazích s výchozy skal. V Beskydech můžeme najít i horské olšiny na březích bystřin v horských polohách, především v severní části území. Podhorské a horské pastviny tvoří krátkostébelné trávníky na málo úživných půdách, kde se daří jen nenáročným druhům rostlin. Louky a pastviny jsou v létě rozkvetlé mnoha barvami a mohou zde růst dokonce i vzácné orchideje. V Beskydech jsou pěnovcová prameniště přirozeně vzácná.