Srbský národní park Tara - domov medvědů i vzácného smrku omorika (mediafax.cz)
- Napsal Dalibor Pačes
- Kategorie: Zpravy z oboru myslivost
Srbský národní park Tara je ve světě známý spíše mezi botaniky, láká ale i turisty, kterých se sem podívá na 60 až 80 tisíc ročně. Je také domovem většiny srbských medvědů a příští středu si připomene 30 let od svého založení.
Park leží na území západního Srbska, poblíž města Užice z jedné strany a turistického střediska Zlatibor na straně druhé.
Od hlavního města Bělehradu je vzdálen něco přes 200 kilometrů. Svou rozlohou pokrývá území více než 19 tisíc hektarů, přičemž průměrná výška dosahuje 1000 až 1200 metrů nad mořem. Park je přístupný turistům, avšak ti se smí pohybovat pouze na 8,5 tisících vyznačených hektarech.
Do povědomí světa se Tara zapsala zejména tím, že se zde endemicky vyskytuje smrk omorika. Lokalita přirozeného výskytu je omezena pouze na 60 hektarů a zahrnuje zejména údolí řeky Driny. Ta teče na okraji parku a tvoří přirozenou hranici mezi Srbskem a Bosnou a Hercegovinou.
Vzácný strom byl přitom objeven až v roce 1875 srbským botanikem Josifem Pančićem. Slovo omorika srbsky znamená smrk, strom se tak botanicky jmenuje smrk smrk.
"V parku žije 45 medvědů z celkového počtu 60 volně žijících zvířat v celém Srbsku," tvrdí strážce Mićo Kurćubic. (Foto: C Mediafax.cz )
Do povědomí světa se Tara zapsala zejména tím, že se zde endemicky vyskytuje smrk omorika. (Foto: C Mediafax.cz )
Omoriky si lze všimnout na první pohled, má totiž daleko štíhlejší korunu než všechny ostatní jehličnany - její šířka nepřesahuje 3,5 metru.
Pro park se jedná o tak významný strom, že se stal i jeho znakem.
Národní park Tara je ale také domovem medvědů. "U nás v parku jich zde žije rovných 45 z celkového počtu 60 volně žijících zvířat v celém Srbsku, průměrná hmotnost dosahuje 120 kilo a lidem se spíše vyhýbají. Za posledních 15 let tady nemáme zaznamenaný útok na člověka," tvrdí strážce Mićo Kurćubic.
Dodává, že při pozorování medvědů museli místní strážci i opravit své představy o tom, v jak velkém teritoriu se medvěd pohybuje.
"Původně se předpokládalo, že naši medvědi nenachodí více než 60 kilometrů. Poté co jsme ale třem z nich nasadili gps obojky, nestačili jsme se divit. Jeden z medvědů totiž ušel 300 kilometrů," vysvětlil Kurćubic.
Raritou je i místní "roční řeka" Vrelo. Roční se jí říká proto, že se přesně po 365 metrech vlévá do řeky Driny.
Pro turisty park nabízí turistické i cyklistické a možný je po domluvě rybolov a lov divoké zvěře. Ubytování lze sehnat například přímo v návštěvnickém centru parku v Mitrovaci.
Park leží na území západního Srbska, poblíž města Užice z jedné strany a turistického střediska Zlatibor na straně druhé.
Od hlavního města Bělehradu je vzdálen něco přes 200 kilometrů. Svou rozlohou pokrývá území více než 19 tisíc hektarů, přičemž průměrná výška dosahuje 1000 až 1200 metrů nad mořem. Park je přístupný turistům, avšak ti se smí pohybovat pouze na 8,5 tisících vyznačených hektarech.
Do povědomí světa se Tara zapsala zejména tím, že se zde endemicky vyskytuje smrk omorika. Lokalita přirozeného výskytu je omezena pouze na 60 hektarů a zahrnuje zejména údolí řeky Driny. Ta teče na okraji parku a tvoří přirozenou hranici mezi Srbskem a Bosnou a Hercegovinou.
Vzácný strom byl přitom objeven až v roce 1875 srbským botanikem Josifem Pančićem. Slovo omorika srbsky znamená smrk, strom se tak botanicky jmenuje smrk smrk.
"V parku žije 45 medvědů z celkového počtu 60 volně žijících zvířat v celém Srbsku," tvrdí strážce Mićo Kurćubic. (Foto: C Mediafax.cz )
Do povědomí světa se Tara zapsala zejména tím, že se zde endemicky vyskytuje smrk omorika. (Foto: C Mediafax.cz )
Omoriky si lze všimnout na první pohled, má totiž daleko štíhlejší korunu než všechny ostatní jehličnany - její šířka nepřesahuje 3,5 metru.
Pro park se jedná o tak významný strom, že se stal i jeho znakem.
Národní park Tara je ale také domovem medvědů. "U nás v parku jich zde žije rovných 45 z celkového počtu 60 volně žijících zvířat v celém Srbsku, průměrná hmotnost dosahuje 120 kilo a lidem se spíše vyhýbají. Za posledních 15 let tady nemáme zaznamenaný útok na člověka," tvrdí strážce Mićo Kurćubic.
Dodává, že při pozorování medvědů museli místní strážci i opravit své představy o tom, v jak velkém teritoriu se medvěd pohybuje.
"Původně se předpokládalo, že naši medvědi nenachodí více než 60 kilometrů. Poté co jsme ale třem z nich nasadili gps obojky, nestačili jsme se divit. Jeden z medvědů totiž ušel 300 kilometrů," vysvětlil Kurćubic.
Raritou je i místní "roční řeka" Vrelo. Roční se jí říká proto, že se přesně po 365 metrech vlévá do řeky Driny.
Pro turisty park nabízí turistické i cyklistické a možný je po domluvě rybolov a lov divoké zvěře. Ubytování lze sehnat například přímo v návštěvnickém centru parku v Mitrovaci.
Diskuse na serveru SvetMyslivosti.cz zůstává přístupná pro všechny čtenáře. Pro vkládání příspěvků je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na SvetMyslivosti.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.