Veterináři hlásí třetí případ afrického moru prasat. Uhynulé sele divočáka našli ve Zlíně (zpravy.rozhlas.cz)

Veterináři potvrdili třetí případ nákazy africkým morem prasat. Testy byly pozitivní u uhynulého selete prasete divokého, které ráno nalezli myslivci ve Zlíně-Lužkovicích. Informoval o tom mluvčí Státní veterinární správy Petr Vorlíček.
Nákazu u selete potvrdilo testování ve Státním veterinárním ústavu v Jihlavě. "Výsledky na africký mor byly pozitivní," sdělil mluvčí Státní veterinární správy Petr Vorlíček.
Uhynulé selete se našlo zhruba dva kilometry od místa, kde se objevila první dvě mrtvá prasata.
Africký mor prasat se na Zlínsku objevil v úterý. Nakažlivá choroba, kterou přenášejí volně žijící zvířata, se do Česka dostala nejspíš od divokého prasete, které přešlo přes hranice.
Nákaza není nebezpečná pro lidi, pokud se však objeví v chovu, je třeba ho podobně jako u ptačí chřipky utratit a vyhlásit ochranné pásmo. Jde o akutní, vysoce nakažlivé onemocnění podobné klasickému moru prasat. Nakažená zvířata téměř ve všech případech hynou. Virus může přežít až půl roku, například v sušeném nebo mraženém mase.
Už loni informovali o riziku přenosu choroby z Polska čeští veterináři myslivce. "Šíření nákazy souvisí převážně s ilegálním obchodem z neznámých zdrojů, s pohyby lidí, s nehlášením nákazy nebo s nedodržováním opatření biologické bezpečnosti," uvedl tehdy šéf Státní veterinární správy Zbyněk Semerád.
Jednatelka Českomoravské myslivecké jednoty Martina Novotná už dříve uvedla, že nemoc by v českých lesích nemusela mít jenom negativní dopady. Mohla by totiž snížit počty přemnožených divokých prasat. Kromě škod na polích a v lesích přibývá také střetů dopravních prostředků se zvěří.
Africký mor prasat (AMP) je akutní, vysoce nakažlivé onemocnění prasat podobné klasickému moru prasat. U AMP jsou ale příznaky a průběh nemoci rychlejší.
Onemocnění se projevuje vysokou horečkou, která může trvat i několik dnů. První příznaky se objevují při poklesnutí teploty. Zvířata jsou malátná, těžce dýchají, nepřijímají potravu, trpí krvavým průjmem a zvrací. Nakažená zvířata téměř ve všech případech hynou. Vakcinace proti této nákaze není možná - jednak neexistuje, a jednak ji ani legislativa nepřipouští.
Primárně se vyskytuje na africkém kontinentu, kde je endemický v převážné části subsaharské Afriky. Původním nositelem onemocnění je prase bradavičnaté, od kterého se infikoval druh klíšťat, od kterého se nakazila další prasata. Virus může přenášet i další hmyz, ale pouze mechanicky.
Nákazou může onemocnět prase domácí i prase divoké všech věkových kategorií. Virus je vylučován u prasat a nákaza se šíří všemi výměšky a krví do vnějšího prostředí. Významný je rovněž přenos kontaminovanými produkty živočišného původu. Virus je vysoce odolný ve vnějším prostředí i v materiálech živočišného původu. Virus je spolehlivě ničen vysokými teplotami.
Do Evropy, ale i Jižní Ameriky se dostal ve druhé polovině minulého století, k opětovnému zavlečení na evropský kontinent došlo v roce 2007. Nákaza se tehdy prvně objevila v Gruzii a odsud se rychle šířila do Ruska, dalších zakavkazských republik, na Ukrajinu, do Běloruska, Litvy, Polska a Lotyšska.
Inkubační doba je u nákazy od nemocného zvířete tři až 19 dní, u nákazy od klíštěte pět dní.
Nákaza není nebezpečná pro lidi, pokud se však objeví v chovu, je třeba ho podobně jako u dalších zvířecích nemocí utratit a vyhlásit ochranné pásmo.
V ČR se africký mor prasat dosud nikdy nevyskytoval. Loni se choroba objevila například v sousedním Polsku, kde se ale šíření povedlo zastavit. Nákaza je také na Ukrajině, v Moldavsku nebo v Gruzii. V Evropě se dlouhodobě africký mor vyskytuje na Sardinii, jedná se však o izolovanou lokalitu, odkud se nákaza dále nešíří.
V roce 2014 kvůli výskytu moru v některých zemích EU (například v Polsku nebo Litvě) zavedlo Rusko embargo na dovoz prasat a vepřového masa z EU. Světová obchodní organizace (WTO) loni rozhodnutí označila za diskriminační a porušující pravidla WTO.
Epidemie AMP měla v uplynulých letech za následek dramatický pokles počtu prasat v postižených zemích, například v zakavkazských republikách to bylo podle veterinární správy v průměru o 70 procent.