Kvíčaly byly v minulosti kulinářskou lahůdkou (Horizont)
- Napsal Dalibor Pačes
- Kategorie: Zpravy z oboru myslivost
Chuť na drozdy si už nechte zajít, dnes zákon tyto opeřence chrání
Červené jeřabiny, jalovec, hloh, šípky, jmelí a neočesaná jablíčka zvou k nám každou zimu ke královské hostině početná hejna drozdů kvíčal.
Zpěvný pták (Turdus pilaris), veliký asi jako kos, má v dospělosti hnědý ocas, křídla, boky a hrdlo s černými šípovitými skvrnami, bílé břicho, šedý zátylek a hlavu s bílým pruhem nad okem. Zobák je žlutý, končetiny hnědožluté. Barvy působí značně kontrastně. Samice a samec nejsou rozeznatelní.
Migrují k nám na zimu
Proč velká hejna kvíčal vidíme jen od podzimu do jara? Je to převážně tažný druh, migruje k nám až na zimu. Zatímco počet celoročně hnízdících párů je v Česku odhadován na průměrně půl milionu, zimujících jedinců bývá až trojnásobek.
Kvíčaly přilétají ze severu, nejpočetnější hejna mají až 3 000 párů křídel. V březnu a dubnu potáhnou zpět.
Kvíčala je původem sibiřský pták. Střední Evropu osidluje teprve od 19. století. Zajímavé je, že dříve byla k vidění v Čechách než na Moravě a ve Slezsku. Island, Grónsko a Britské ostrovy osídlila až ve druhé polovině 20. století.
M. D. Rettigová: Jednu dvě utluč v hmoždíři...
"Vezmi asi 24 kvíčal nebo drozdů, čistě je ober a střívka vytáhni, ptáky přemej. Pokrájej několik cibul nebo jednu velkou na nudličky, vymaž kuthan hodně máslem, cibuli naň vysyp, ptáky, trochu osolené, na kuthan narovnej a tak dlouho je péct nechej, až cibulka hezky zčervená; pak je vezmi ven, prsíčka pěkně vykrájej a na jiný kuthan narovnej. Odřízky v moždíři dobře utluč, ke hnědé cibuli dej a chvilenku dusit nechej. Nalej pak na to půl žejdlíka rakouského vína a tři čtvrtky hovězí polívky, přidej k tomu půl strouhané, do zlatova usmažené žemličky, nech trochu povařit, pak na prsíčka proceď, nech ještě chvilku vařit, přidej citronové kůry, pěkně na mísu urovnej, omáčkou polej a věnec z máslového těsta okolo urovnej. Že se kvíčaly takto v domácnosti připravit a celé nechat mohou, netřeba připomenout. V takovém pádu se nanejvejš jedna neb dvě v moždíři utlukou, a ostatní celé se nechají. Prsíčka jen při hojnosti ptáků a při hostině pro ouhlednost se vykrájejí, co hospodyňská kuchařka snadno sama nahlédne," píše ve své kuchařce Rettigová.
"V dobách kuchařských receptů Magdaleny Dobromily Rettigové se u nás běžně prodávaly na trzích a pojídaly kvíčaly," potvrzuje Zoologický slovník veterinárního lékaře Petra Skalky z roku 2009.
V některých jazycích mají jméno po jalovci
Recept na kuchyňskou úpravu kvíčal Magdalena Dobromila Rettigová napsala před 170-180 lety. Text už je jenom lahůdkou literární. Myslivecký zákon z roku 1965 kvíčalu ještě počítal mezi druhy zvěře užitkové. "Pamatuji, že se běžně střílely, masa na nich bylo ještě méně než na holubech, vyplňovaly se proto nádivkou", vzpomíná myslivec Jaroslav Kolek.
Dnes je kvíčala celoročně chráněna. Takže již nepoznáme, zda kulinářskou latinou je tvrzení, že nejchutnější kvíčaly na talíři byly ty, které se živily kuličkami jalovce; jejich maso prý mělo výraznější chuť. Zřejmě proto má kvíčala v některých jazycích své jméno po jalovci.
Polští gurmáni radili jíst kvíčaly syrové
Také v Polsku se tito drozdovití ptáci lovili pro konzumaci. Rovněž vzpomínky polských gurmánů uvádějí, že nejaromatičtější maso bylo z ptáků krmených jalovcem a jeřabinami. Takové si myslivecká kuchyně vždy vysoce cenila. Polská literatura uvádí, že v 19. století se každou zimu na Slezsku ulovilo nejméně 100 tisíc kvíčal. Někteří kuchaři dokonce tvrdili, že tak vynikající pochoutku není třeba tepelně připravovat a radili maso jíst syrové, protože pravý tatarský biftek žádným varem neprochází.
Domobrana hnízd dravce zničí lejnem
Tento pták vede velmi zajímavý rodinný život. Na začátku jara staví hnízda na vysokých stromech a velmi blízko sebe. Kvíčalí kolonie mají svoji domobranu, která úporně brání vajíčka a mláďata před dravci. Útočníka hbitě potřísní vlastními výkaly. Polský ornitolog dr. Andrzej Kruszewicz hovoří o "chemických obranných zbraních". Bombardování páchnoucím lejnem je někdy tak intenzivní, že dravec dost dlouho není schopen znovu vzlétnout.
Konečný důsledek je potom tragický. Kvíčalí trus poškodí impregnaci křídel dravce a vlhkost se snadno dostane pod povrch peří. Trefený pták začne churavět a nakonec uhyne.
Jak kvíčala zpívá?
Český rozhlas nahrál hlas kvíčal a slovně ho popsal tak, že se často ozývají drsným a hlasitým, v rychlém sledu křičeným "gag šak šak šak". Některým lidem to zní jako od straky. Zpěv je tvořen ze švitořivých, drnčivých a hvízdavých tónů. Když tento drozd zpívá za letu, ozývá se přidušené kvičení, odtud český název kvíčala nebo polský kwiczoł.
Vyhynutí zatím nehrozí, ale lovit se již nesmí
Teprve s rozpukem přírody kvíčaly hnízda zakládají dál od sebe. Proč? Když se stromy zazelenají, listy hnízda skryjí a domobrana není až tak nutná.
Jiní menší ptáci svá hnízda stavějí poblíž kolonie kvíčal, podvědomě se tak uchylují pod jejich ochranu.
Samice vajíčka snáší dvakrát za rok a sedí na nich 12 až 14 dnů. Po vylíhnutí mláďata krmí oba rodiče a potomky z rodného hnízda vyženou přibližně po dvou týdnech, i když dosud neumějí létat. Neznamená to však, že jsou bezprizorními sirotky, rodiče se o ně ještě přibližně dva týdny starají, hlídají a krmí je na zemi.
Podle mezinárodních organizací ochrany přírody kvíčalám nehrozí vyhynutí. Jejich lov je však v Česku i Polsku zakázaný.
Červené jeřabiny, jalovec, hloh, šípky, jmelí a neočesaná jablíčka zvou k nám každou zimu ke královské hostině početná hejna drozdů kvíčal.
Zpěvný pták (Turdus pilaris), veliký asi jako kos, má v dospělosti hnědý ocas, křídla, boky a hrdlo s černými šípovitými skvrnami, bílé břicho, šedý zátylek a hlavu s bílým pruhem nad okem. Zobák je žlutý, končetiny hnědožluté. Barvy působí značně kontrastně. Samice a samec nejsou rozeznatelní.
Migrují k nám na zimu
Proč velká hejna kvíčal vidíme jen od podzimu do jara? Je to převážně tažný druh, migruje k nám až na zimu. Zatímco počet celoročně hnízdících párů je v Česku odhadován na průměrně půl milionu, zimujících jedinců bývá až trojnásobek.
Kvíčaly přilétají ze severu, nejpočetnější hejna mají až 3 000 párů křídel. V březnu a dubnu potáhnou zpět.
Kvíčala je původem sibiřský pták. Střední Evropu osidluje teprve od 19. století. Zajímavé je, že dříve byla k vidění v Čechách než na Moravě a ve Slezsku. Island, Grónsko a Britské ostrovy osídlila až ve druhé polovině 20. století.
M. D. Rettigová: Jednu dvě utluč v hmoždíři...
"Vezmi asi 24 kvíčal nebo drozdů, čistě je ober a střívka vytáhni, ptáky přemej. Pokrájej několik cibul nebo jednu velkou na nudličky, vymaž kuthan hodně máslem, cibuli naň vysyp, ptáky, trochu osolené, na kuthan narovnej a tak dlouho je péct nechej, až cibulka hezky zčervená; pak je vezmi ven, prsíčka pěkně vykrájej a na jiný kuthan narovnej. Odřízky v moždíři dobře utluč, ke hnědé cibuli dej a chvilenku dusit nechej. Nalej pak na to půl žejdlíka rakouského vína a tři čtvrtky hovězí polívky, přidej k tomu půl strouhané, do zlatova usmažené žemličky, nech trochu povařit, pak na prsíčka proceď, nech ještě chvilku vařit, přidej citronové kůry, pěkně na mísu urovnej, omáčkou polej a věnec z máslového těsta okolo urovnej. Že se kvíčaly takto v domácnosti připravit a celé nechat mohou, netřeba připomenout. V takovém pádu se nanejvejš jedna neb dvě v moždíři utlukou, a ostatní celé se nechají. Prsíčka jen při hojnosti ptáků a při hostině pro ouhlednost se vykrájejí, co hospodyňská kuchařka snadno sama nahlédne," píše ve své kuchařce Rettigová.
"V dobách kuchařských receptů Magdaleny Dobromily Rettigové se u nás běžně prodávaly na trzích a pojídaly kvíčaly," potvrzuje Zoologický slovník veterinárního lékaře Petra Skalky z roku 2009.
V některých jazycích mají jméno po jalovci
Recept na kuchyňskou úpravu kvíčal Magdalena Dobromila Rettigová napsala před 170-180 lety. Text už je jenom lahůdkou literární. Myslivecký zákon z roku 1965 kvíčalu ještě počítal mezi druhy zvěře užitkové. "Pamatuji, že se běžně střílely, masa na nich bylo ještě méně než na holubech, vyplňovaly se proto nádivkou", vzpomíná myslivec Jaroslav Kolek.
Dnes je kvíčala celoročně chráněna. Takže již nepoznáme, zda kulinářskou latinou je tvrzení, že nejchutnější kvíčaly na talíři byly ty, které se živily kuličkami jalovce; jejich maso prý mělo výraznější chuť. Zřejmě proto má kvíčala v některých jazycích své jméno po jalovci.
Polští gurmáni radili jíst kvíčaly syrové
Také v Polsku se tito drozdovití ptáci lovili pro konzumaci. Rovněž vzpomínky polských gurmánů uvádějí, že nejaromatičtější maso bylo z ptáků krmených jalovcem a jeřabinami. Takové si myslivecká kuchyně vždy vysoce cenila. Polská literatura uvádí, že v 19. století se každou zimu na Slezsku ulovilo nejméně 100 tisíc kvíčal. Někteří kuchaři dokonce tvrdili, že tak vynikající pochoutku není třeba tepelně připravovat a radili maso jíst syrové, protože pravý tatarský biftek žádným varem neprochází.
Domobrana hnízd dravce zničí lejnem
Tento pták vede velmi zajímavý rodinný život. Na začátku jara staví hnízda na vysokých stromech a velmi blízko sebe. Kvíčalí kolonie mají svoji domobranu, která úporně brání vajíčka a mláďata před dravci. Útočníka hbitě potřísní vlastními výkaly. Polský ornitolog dr. Andrzej Kruszewicz hovoří o "chemických obranných zbraních". Bombardování páchnoucím lejnem je někdy tak intenzivní, že dravec dost dlouho není schopen znovu vzlétnout.
Konečný důsledek je potom tragický. Kvíčalí trus poškodí impregnaci křídel dravce a vlhkost se snadno dostane pod povrch peří. Trefený pták začne churavět a nakonec uhyne.
Jak kvíčala zpívá?
Český rozhlas nahrál hlas kvíčal a slovně ho popsal tak, že se často ozývají drsným a hlasitým, v rychlém sledu křičeným "gag šak šak šak". Některým lidem to zní jako od straky. Zpěv je tvořen ze švitořivých, drnčivých a hvízdavých tónů. Když tento drozd zpívá za letu, ozývá se přidušené kvičení, odtud český název kvíčala nebo polský kwiczoł.
Vyhynutí zatím nehrozí, ale lovit se již nesmí
Teprve s rozpukem přírody kvíčaly hnízda zakládají dál od sebe. Proč? Když se stromy zazelenají, listy hnízda skryjí a domobrana není až tak nutná.
Jiní menší ptáci svá hnízda stavějí poblíž kolonie kvíčal, podvědomě se tak uchylují pod jejich ochranu.
Samice vajíčka snáší dvakrát za rok a sedí na nich 12 až 14 dnů. Po vylíhnutí mláďata krmí oba rodiče a potomky z rodného hnízda vyženou přibližně po dvou týdnech, i když dosud neumějí létat. Neznamená to však, že jsou bezprizorními sirotky, rodiče se o ně ještě přibližně dva týdny starají, hlídají a krmí je na zemi.
Podle mezinárodních organizací ochrany přírody kvíčalám nehrozí vyhynutí. Jejich lov je však v Česku i Polsku zakázaný.
Diskuse na serveru SvetMyslivosti.cz zůstává přístupná pro všechny čtenáře. Pro vkládání příspěvků je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na SvetMyslivosti.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.