Lesní zvěř trpí hlady, zima ji vyčerpává (Krkonošský deník)

Myslivci vyrážejí v extrémních podmínkách dokrmovat zvěř každý den

Jičínsko
Každý den se v tomto pro zvěř kalamitním počasí pronajímatel honitby Bradlec pan Míla vydává doplnit zásoby do dvanácti krmelců. Sebou vozí seno, ječmen nebo oves, kukuřici či siláž. Krmení rozděluje do krmelců a zásypů. Jeho nezbytnou výbavou je také lopata a hrablo.
"Nejdříve musím vyházet přístupovou cestu, vyčistit krmeliště, a pak předkládám zvěři krmivo. Pokud se zvířata naučí chodit na krmelce, mnohdy mě srnky pozorují z padesáti metrů," líčí náruživý nimrod péči o lesní zvěř, která v současných podmínkách strádá.
"I když ji předkládáme to nejlepší, samozřejmě zelená řepka je pro ni lákadlem," vysvětluje současný shluk zvěře na polích, kde má srnčí nejblíž k potravě.
Řepka je ovšem nyní pro zvířata toxická. Sněhová pokrývka zvěř vyčerpává, pohyb ve vysoké vrstvě zmrzlého sněhu mnohdy hraničí mezi životem a smrtí.
"Když je v lese klid, zvěř se zdržuje v krmelišti, kam vedou vyšlapané ochozy, chodí minimálně," pokračuje myslivec a zároveň apeluje na lyžaře, aby se v lese pohybovali co nejméně, nejlépe se mu vyhýbali a tím nechali zvěř v klidu.
Správce bradlecké lokality rozveze denně 50 kilogramů obilí a další dobroty, sůl je u krmelců samozřejmostí po celý rok. A i tu prý lidé kradou. Na lyžích nebo se sáňkami už asi myslivce v lese nepotkáte, většina "zásobovačů" je motorizována.
"Pronajali jsme si trak- tor s radlicí, aby nám přístupové cesty ke krmelištím vyčistil. Ale jsou sdružení, která na to kašlou a asi byste se divila, nejsou od nás daleko," upozorňuje na nedbalost kolegů.
"Někdo má na starosti jeden až dva krmelce, ale jsou spolky, které vůbec nepřikrmují, o zvěř se nestarají a jenom berou," zlobí se správce honitby. Stěžuje si i na malou propagaci myslivosti v České republice.
V bradlecké honitbě se přikrmuje už od podzimu.
"Když jde zrno z polí, mělo by jít do krmelce," poučuje nás myslivec a objasňuje i blízkost spárkaté zvěře poblíž obydlí.
"Srnky mají své teritorium, pamatují si, kam například chodily na podzim na jablka a nyní se pro ně vracejí a potravu si vyhrabávají," dozvídáme se.
Stanislav Nýdrle z Mysliveckého spolku Jestřáb Kacákova Lhota chodí dokrmovat bažanty minimálně dvakrát týdně, další dny obchází krmelce. "Má to všechno hlad, musíme za nimi chodit. Zatím se zvířata dohrabou, ale jakmile sníh zvlhne a zamrzne, bude konec," obává se nejhoršího. "Celá stáda leží na polích, jsou vyčerpaná a lyžaře nenapadne nic jiného, než že se na ně jedou podívat. Viděl jsem to na vlastní oči.
Snad každého napadne, že by se měl pohybovat po cestách a zvěř nechat v klidu," rozčiluje se nad bezohledností Nydrle.

• Předchozí
• Následující