K návrhu novely zákona o zbraních

Na to, co novela přináší majitelům zbraní v České republice, myslivce nevyjímaje, jsme se zeptali Mgr. Pavla Černého, pplk. v. v., iniciátora „Petice za zachování práv bezúhonných českých občanů v oblasti legálních zbraní" (Svět myslivosti č. 2/2018).

 - Jak hodnotíte krok vlády?

To, že vláda návrh schválila, nás velmi zklamalo. Považujeme to za její selhání vůči českým občanům, jejichž práva a majetky má chránit. Všichni zainteresovaní, tedy Poslanecká sněmovna, Senát, prezident, odborná veřejnost, držitelé zbrojních průkazů, ale i podstatná část těch, kteří zbrojní průkazy nemají, se předtím shodli na tom, že směrnice Evropské komise o kontrole nabývání a držení zbraní, na jejímž základě novela vznikla, je nejen nesmyslným, ale pro naši bezpečnost i rizikovým paskvilem. Proto bylo těžké uvěřit, že věc s tak závažnými dopady musela nyní až podivně narychlo řešit vláda v demisi.

- Vláda ale argumentovala tím, že zmíněnou směrnici jsme povinni implementovat do naší legislativy, a to do 14. září letošního roku. Jaké jiné řešení situace podle vás mělo přijít v úvahu?
Mělo se počkat, jak dopadne žaloba podaná na směrnici do Bruselu, ale především na systémové řešení, které se chystá na květen příštího roku. Dosavadní zákon o zbraních mají nahradit hned čtyři nové „zbraňové" zákony. Počítá se s tím, že do toho prvního budou bruselská omezení zapracována, ale druhým zákonem by čeští majitelé zbraní byli z účinnosti těchto zákazů vyňati, například jako „bezpečnostní záloha státu". To by bylo systémové, promyšlené a provázané řešení a spokojeni by mohli být všichni – občané, politici i úřady a potažmo i Evropská komise, která by si takto, svým způsobem, prosadila své. To, co vláda odsouhlasila, je jen hloupé a destabilizující provizorium, které přináší jen právní nejistotu a nebezpečně hazarduje s našimi dobře nastavenými pravidly v oblasti tak důležité pro bezpečnost státu. Přidělá to jen zbytečnou práci Ministerstvu vnitra a způsobí zmatky na policejních útvarech, které mají „zbraňovou" agendu v gesci.

- Jestli tomu dobře rozumím, nelíbí se vám, že návrh prošel navzdory kritice směrnice příliš rychle, jednomyslně a hladce. Že se jím vláda nezabývala více a nevzala v potaz kritické připomínky.
Přesně tak! O to více jsme rozhořčeni. Ministr v demisi Robert Pelikán návrh nenechal vůbec projednat expertní platformou legislativní rady vlády, na jednání vlády uplatnil pouze své stanovisko předsedy, ale hlavně – obsah návrhu naprosto odporuje jak původnímu programovému prohlášení vlády ze začátku letošního roku, tak stanoviskům bezpečnostního a petičního výboru Senátu. Vše zmíněné totiž hovořilo o nutnosti ochrany práv českých držitelů zbrojních průkazů. Vláda nám svým krokem naznačila, že jsou to jen líbivá slova a sliby. A těmi, jak se říká, nezarmoutíš. Vzpomeňme na slova premiéra v demisi Andreje Babiše, že bychom měli být coby Česká republika v Evropské unii více slyšet. V případě schválení novely zákona o zbraních připravené podle až diktátorské direktivy Evropské komise ukázal pravý opak.

- Z vlády údajně zazněly i jisté pochybnosti o žalobě, kterou Česká republika podala na zmíněnou směrnici k Evropskému soudu...
Vypadá to tak. Musím říci, že nás šokovalo, když Andrej Babiš po jednání vlády 7. února prohlásil, že se zatím neuvažuje o stažení podané žaloby z iniciativy naší země. Pevně věříme, že šlo o mylné sdělení, či snad náš chybný výklad jeho slov, a že nikdo z našich politiků neuvažuje o tom, že by uvedená žaloba měla být stažena. Pokud by se tak stalo, nedovedu si představit bouři nespokojených občanů, byť jen málokdo spoléhá na to, že by v Bruselu mohlo právo vyhrát nad politikou. No, uvidíme. Podaná žaloba je alespoň jakýmsi symbolem, že Češi jen tak nepřijmou jakoukoliv hloupost a automaticky vždy neohnou hřbet.

- Co za nastalé situace, kdy novelu čeká legislativní proces, chystáte?
Naší novou peticí, která má obrovský úspěch a podpisy pod ní přibývají, ale také otevřeným dopisem našim vrcholným politikům chceme dosáhnout několika věcí.
Za prvé: všemi dostupnými cestami požadujeme podporu zamítnutí návrhu implementace bruselských zákazů do naší legislativy v obou komorách Parlamentu nebo alespoň pozastavení jeho projednávání minimálně do doby, než bude znám výsledek zmíněné žaloby.
Za druhé: budeme usilovat o schválení nějaké vhodné formy novely ústavního zákona o bezpečnosti České republiky, která by do našeho ústavního pořádku zakotvila právo na legální vlastnictví zbraní za účelem zajištění obrany a vnitřní i vnější bezpečnosti našeho státu. Tato novela by vyjadřovala nejen symbolickou, ale hlavně praktickou garanci práv českých občanů, kteří plní zákonem striktně dané podmínky pro nabývání, držení a nošení zbraní, přičemž do budoucna bude ústavní zárukou zachování současných funkčních a bezproblémových zákonů.

- Ministr vnitra v demisi Lubomír Metnar mluví o tom, že naprosté většiny českých majitelů zbraní se zákazy nedotknou, a pokud ano, jen minimálně. Je to pravda?
Věty o minimálních důsledcích a snaze zabránit negativním dopadům znějí našim občanům postiženým zákazy spíše jako výsměch. Je to „trochu menší facka"? „Menší nespravedlnost"? Navíc, i když určitá část majitelů zbrojních průkazů, včetně myslivců, nemusí být nutně první vlnou přicházejících zákazů EU postižena, připomínám, že zmíněná zákazová směrnice byla schválena jako „otevřená" s tím, že každé dva roky mají pravidelně následovat „analýzy stavu" a tzv. další opatření. Bruselští úředníci již ani nezastírají, že půjde o další vlny zákazů, které by však do budoucna mohly zkomplikovat, nebo dokonce znemožnit výkon myslivosti. Od dob tzv. holandského návrhu jsou například v šuplíku plány na zákaz tzv. služebních ráží, což jsou všechny, které byly původně vojenskými, a to je vlastně většina loveckých nábojů. Prostě „zarazit" se to musí jako celek – i do budoucna. A definitivně...

- Nezlobte se, že to znovu zmiňuji, ale co ta již diskutovaná povinnost implementace směrnice do našich zákonů...
Ponechme stranou, že některé politické strany, jako např. ODS a SPD, a spousty vlastníků zbraní zásadně odmítají implementaci oněch nesmyslných bruselských zákazů jako celek, a to i za cenu, že bychom údajně měli po prohraných soudech v budoucnu platit i nějaké sankce. Pravdou je, že unijních direktiv, které někde dlouho leží a nikdo je do zákonů nezapracoval, je až překvapivě velké množství. Nikoho to nezajímá, a to jak u nás, tak ve většině států EU. Dokonce se nyní ukázalo, že v přijímání bruselských pravidel do vlastních zákonů má paradoxně největší skluz sousední, řekl bych jinak až „fundamentálně proevropské" Německo. Zbraňová direktiva je kvůli obrovskému odporu střelců proti hloupým nařízením a nemalé medializaci holt dost vidět. A bruselští úředníci nechtějí jen tak prohrát, jsou rozhodnuti prosadit své hloupé zákazy doslova za každou cenu. V kontextu s brexitem a s tím, jak se jim v Evropě množí různé problémy, chtějí donutit „vzpurné Čechy" k poslušnosti. Ze zásady. Již dávno nejde o problém legislativy a práva, ale pouze o politiku. Brusel prostě nechce prohrát.

- Zavedení ústavního práva na zbraň neprošlo vloni v prosinci Senátem. Když se to nepovedlo tehdy, jak chcete postupovat nyní, abyste dosáhli úspěchu?
Chceme se soustředit nejen na zastavení zbytečného provizoria, které prošlo vládou, ve Sněmovně, ale hlavně následně co nejvíce tlačit na vyjmutí českých majitelů soukromých zbraní z nesmyslných zákazů, a to především s pomocí druhého, již zmíněného zákona, jenž bude teprve připravován. Vyplynulo by to z nějakého buď zcela nového ústavního zákona, jejž bychom spolu s některými politiky nakloněnými naší věci iniciovali, nebo bychom využili pasáže naší ústavy, která již nyní vymezuje přispívání našeho občana k bezpečnosti a obraně státu jako povinnost. Na této bázi chceme naplno využít potenciál více než 300 tisíc majitelů zbraní coby bezpečnostní zálohy, na niž by se bruselská směrnice nevztahovala, kteří by v časech ohrožení státu a vyčerpání limitů naší ne zrovna velké armády a policie mohli být užiteční. Nevyužít průběžně prověřované stovky tisíc lidí, kteří trénují se svou zbraní a za své peníze, by byl velký luxus a poměrně nerozumná věc. Dobrým příkladem nám mohou být Švýcarsko nebo Finsko.

- Jak v tom mohou pomoci myslivci, kteří by se v budoucnu nechtěli dožít omezení držení svých zbraní?
Je důležité, aby podepisovali a šířili naši novou petici, všem předávali informace o ní a vysvětlovali důvody, proč vznikla. Velká část myslivců totiž patří ke starší generaci a ne všichni jsou vybaveni k získávání aktuálních informací z internetu, sociálních sítí atd. Proto je nutné petici, která nám pomůže dostat se do Sněmovny a vyvinout tlak na poslance, brát do jednotlivých mysliveckých spolků. Kdo může, měl by stáhnout z webové stránky www.peticezbrane.cz text petice a podpisové archy a donést je ostatním kolegům.

- Bude to k něčemu?
Rozhodně! Pro minulou petici jsme získali skoro 110 tisíc podpisů a díky tomu jsme se dokázali dostat s tímto tématem nejen na Úřad vlády, do Parlamentu, ale také do masmédií. A to je potřeba. Politici a veřejnost o nás musejí vědět a brát nás vážně, a to se bude dařit jen tehdy, pokud budeme aktivní. Pak můžeme vyhrát a uhájit i do budoucna právo na zbraň. A to snad stojí za nějakou energii a trochu času každému z nás. Přece se nedáme, ne?

Děkuji za rozhovor, David Vaca

{module Svět myslivosti - březen 2018}