Na pana docenta Teplice rozhodně nezapomenou (Teplický deník)

Název: Na pana docenta Teplice rozhodně nezapomenou
Zdroj: Teplický deník
Datum: 11.12.2007
Podtitulek: Zemřel doc. RNDr. Ivo Flasar, CSc., dlouholetý pracovník teplického muzea
Autor: Ing. Bohuslav Boček, Miroslav Radoň, pracovníci Regionálního muzea v Teplicích
Rubrika: Teplicko

Teplice
V sobotu 1. prosince zemřel v plzeňské nemocnici dlouholetý pracovník Regionálního muzea v Teplicích, významný vědec evropského formátu Doc. RNDr. Ivo Flasar, CSc. Narodil se 16. září 1930 v obci Červenka u Litovle. Po absolvování gymnázia studoval přírodní vědy na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Souběžně s ním ve stejném ročníku a stejnou specializaci studovala jeho manželka Marie. Zprvu se věnoval ornitologii a byl jedním z prvních kroužkovatelů netopýrů v Československu. Na fakultě začal studovat malakologii. Po absolutoriu nastoupil v roce 1957 do teplického muzea. Hlavní specializací Ivo Flasara se stala půdní zvířena - měkkýši. Jeho malakologická činnost vyvrcholila monografií o zmapování Gastropod severozápadních Čech. Studie byla označena na univerzitě v Jeně za základní kámen a vzor pro mapování měkkýšů v Evropské unii. Za Flasarova působení v muzeu se podstatně rozrostly zoologické sbírky. Rozsáhlý terénní výzkum prováděl s manželkou, na stejných lokalitách se zaměřovali každý na své skupiny fauny. V roce 1969 vytvořil Doc. Flasar namísto původní zastaralé novou zoologickou expozici živé přírody severozápadních Čech s ekologickým zaměřením na jednotlivé biotopy. Ta je od roku 1992 umístěna v pobočce muzea v Krupce. Kromě toho, že se intenzivně věnoval vlastní vědecké a publikační činnosti, se výrazně zasloužil o rozšíření muzejních sbírek a zejména o doplnění údajů u již deponovaných exponátů. Doc. Flasar měl štěstí, že práce mu byla koníčkem i posláním. Ještě větší štěstí ho však potkalo v případě životní družky, jež s ním tyto záliby sdílela. Řadu vědeckých projektů realizovali společně bez ohledu na čas a podmínky. Za to se jim oběma dostalo řady uznání a vědeckých ocenění. RNDr. Marie Flasarová zemřela na začátku roku 2000. Manželé si byli výbornými partnery v intenzívním celoživotním zoologickém bádání. Svědčí o tom množství společných publikací a výzkumných zpráv, které byly věnovány hlavně shrnutí faunistického výzkumu bezobratlých, popularizaci života obratlovců, ale i pečlivým shrnutím publikovaných dat o výskytu ryb i dalších skupin, zejména v jejich hlavním poli působnosti v severozápadních Čechách. Pozoruhodnou společnou prací je monografie o obratlovcích severozápadních Čech z roku 1975, která je dodnes často citována. Poslední společnou a velmi obsáhlou publikací manželů Flasarových, která prochází redakční úpravou pro tisk, je shrnutí publikovaných dat o výskytu ryb v Labi na našem území. Vědecké práce dr. Flasara svým významem překročily hranice severozápadních Čech i naší republiky. Byl však rovněž vyhledávaným preparátorem. Jako člen mysliveckého sdružení preparoval řadu trofejí vysoké i ostatní zvěře. Doc. Flasar nebyl jen vědeckým teoretikem. Své znalosti realizoval prakticky a jeho podíl na revitalizaci rekultivovaných ploch stěhováním hnízd mravenců lesních ze zdravých biotopů Českého středohoří je ojedinělý a nezastupitelný. Byl uznávaným vědcem a svéráznou osobností. Jednalo - li se o vědeckou činnost, byl neústupný, puntičkářský a tvrdě šel za svými cíly, bez ohledu na případné následky nebo zdánlivou neoblíbenost u některých kolegů či nadřízených. Přesto byl jimi uznáván a oceňován za svůj přínos pro rozvoj přírodovědného muzejnictví. Přes vlastnosti charakterizující skutečného vědce dokázal být i velice lidský, přátelský a uměl podat pomocnou ruku jak studentům, s nimiž se setkal jako pedagog, tak mladším kolegům, kteří se na vědeckou dráhu teprve vydávali. Vážil si lidí pracovitých, opovrhoval povrchností a uměl dát svůj názor patřičně najevo. Zdaleka nebyl jen suchým vědátorem. Jeho osobitý smysl pro humor dokázal rozesmát i pobouřit. Flasarovo rčení: " Památky se musí ničit, aby byly vzácné," vešlo do frazeologie muzejnictví a je často používáno. Plné pracovní nasazení manželů Flasarových neznamená, že by jejich rodinný život byl chudý. Naopak. Na své badatelské výpravy brali již od útlého věku dceru Mirku, které vštípili vztah k přírodě, rodinné soudržnosti a celkové harmonii žití. Ona to zúročila v řadě svých výtvarných návrhů. Doc. Flasar nezanedbával ani své vnučky. Pokud mu čas dovolil, brával je na výlety a zajímavá místa i v zahraničí. Pokud mu to síly dovolily, upřímně se těšil ze svého pravnoučka Honzíka a jako správný pradědeček, se chlubil jeho vylomeninami. Doc. Flasar setrval ve funkci vedoucího přírodovědného oddělení Regionálního muzea v Teplicích do konce září 2005. I po odchodu na zasloužený odpočinek se však věnoval vědecké práci. Větší část penze prožil v kruhu rodiny, u dcery v Plzni a později v obci Pernarec. Zemřel po dlouhé nemoci. Smuteční rozloučení s ním proběhlo 7. prosince v obřadní síni ve Stříbře. Díky svému vědeckému věhlasu a osobitosti zůstane Ivo Flasar navždy v paměti kolegů, přátel a známých.

Foto - DOCENT A KRÁLOVNA. Docent Flasar s lebkou české královny Judity, zakladatelky teplického ženského kláštera.
Foto - Deník/Z. Traxler

Ing. Bohuslav Boček, Miroslav Radoň, pracovníci Regionálního muzea v Teplicích

[V L T A V A+P N P R E S S+L A B E]

• Předchozí
• Následující