Využití pachových repelentů při senosečích – jaká je jejich skutečná účinnost v praxi?

Jak chránit srnčata před senosečí?

Období sklizně pícnin je pro srnčí zvěř velmi problematické. Termínově se zpravidla přímo překrývá s časem kladení srnčat, z nichž přibližně dvě třetiny přicházejí na svět od 25. května do 7. června (Jarnemo a kol., 2004). V současnosti používaná zemědělská technika s vysokou pojezdovou rychlostí a širokými žacími lištami představuje velkou hrozbu pro život srnčat, která bez pomoci aktivního mysliveckého managementu mnohdy toto období nepřežijí. Příroda bohužel nepočítala s tím, že odložením mláděte do krytu, který ho má ochránit před predátorem, ho srna posílá v určité době naopak na téměř jistou smrt. Menší srnčata, většinou přibližně do druhého týdne věku, se před zemědělskou mechanizací nezvedají a zůstávají přitisknuta k zemi. Přesná čísla o počtech usmrcených srnčat u nás nejsou dostupná a v podstatě jediný odhad pochází z někdejší Spolkové republiky Německo. Ten hovoří o 84 000 srnčatech usmrcených ročně (Kittler, 1979). Nutno však podotknout, že to bylo v 70. letech minulého století, tedy v době s nesrovnatelně méně efektivní zemědělskou technikou. Z těchto důvodů jsou již po desetiletí vyvíjeny různé metody ochrany srnčat při senosečích – od nejkurióznějších, jako byly hřebenové nadzvedávače, až k těm, které nějakým způsobem fungují a dávají smysl. Velmi efektivní jsou drony s nesenou termovizí, které se však řadí k nákladným a pro řadu myslivců nedostupným prostředkům.

Finančně méně náročných opatření je celá řada. V současné době jsou využívány všechny druhy plašičů – tedy jak optické, tak zvukové či pachové. K nejčastějšímu způsobu ochrany srnčat lze řadit procházení porostu v předvečer seče, což je forma přímého plašení, která má ovšem krátkodobý efekt. Nejúčinnější bývá v podobě procházení porostu bezprostředně před sečí. Vyháněna je především dospělá zvěř a starší mláďata, mladší srnčata je možné z porostu vynášet. Tento způsob patří mezi nejstarší postupy záchrany srnčat. Komplikací pro jeho použití je, že vyžaduje časovou flexibilitu velkého počtu zúčastněných, důslednost a spolupráci druhé strany, tedy zemědělce.

Zřejmě nejméně používaným zařízením v České republice jsou zvukové plašiče, a to ať už jde o jednoduché varianty z plechovek, nebo o různé piezo sirény, ultrazvukové bzučáky, plynové plašiče či komerčně vyráběné akustické plašiče určené přímo k plašení zvěře.

Z optických plašičů se využívají různé formy zradidel – tyče s hliníkovou fólií či plechovkami, vlajky nebo kombinace optických a zvukových zradidel, tedy akusticko-světelné plašiče, na které lze mimo jiné získat dotace v rámci příspěvku na vybrané myslivecké činnosti. Výzkum z roku 2018, který porovnával účinnost různých metod, uvádí jako nejefektivnější metodu optické plašiče, následně plašiče pachové a akustické. Procházení porostu před sečí se řadilo k nejméně úspěšným (Cukor a kol., 2018).

Využití pachových repelentů

Pachové repelenty patří v současné době k široce rozšířenému způsoby ochrany srnčat při senosečích. Čichové vjemy vnímá zvěř velmi intenzivně, dokáže podle nich spolehlivě rozeznat predátora či kořist a na základě získaných informací uzpůsobit své chování. I proto, že jde o přirozený obranný mechanismus kořisti před nebezpečím/predátorem, jsou pachové repelenty vnímány jako efektivní ochrana zvěře či forma obrany před ní. Ovšem ne vždy tomu tak je a obzvláště ne v kulturní krajině, ovlivněné člověkem, jak bylo ostatně zmíněno v prvním článku tohoto seriálu (Svět myslivosti č. 10/2024).

Účinnost pachových repelentů je mnohdy hodnocena pouze na základě subjektivních dojmů, nikoliv podle podložených dat a metodicky správně realizovaných výzkumů, kterých je v tomto sektoru naprostý nedostatek. Na našem trhu jsou v nabídce produkty dvou výrobců:

– První přípravek pochází z Německa, je často dodáván v soupravě společně s nosičem pachu nalepeným na speciálně upravené hliníkové pásky. Pásky jsou následně zavěšovány na tyče a ty podle návodu rozmísťovány na cílovou plochu. Plní tedy funkci jak pachového, tak optického a zvukového zradidla. Doba působení uváděná u tohoto přípravku je týden až 14 dní. U koncentrátu aplikovaného do dřevitého smotku, který firma taktéž nabízí, je uvedena doba použití nejdéle pět dní před sečí, avšak z praktických testů je zřejmé, že maximální efektivitu lze zajistit umístěním do terénu v předvečer seče.

– Druhý výrobce je z České republiky a nabízí dvě základní varianty repelentu k záchraně srnčat, které nesou název Rychlá akce a Prevence. V případě první jde o koncentrát pachové látky určený k aplikaci těsně před sečí, podle výrobce minimálně však tři dny, přímo na zem. Koncentrát Prevence je určen k použití v období před kladením srnčat, mezi 20. dubnem a 10. květnem, a aplikuje se do speciálních nosičů. Ty jsou následně rozmístěny na ploše podle návodu výrobce.

Jaká je reálná účinnost pachových ohradníků?

Při ověřování účinnosti pachových repelentů terénním výzkumem jsme použili produkt Prevence od domácího výrobce. Podle jeho informací přípravek vykazuje na základě referencí až 100% účinnost. Ověřovaná sada obsahuje šest lahví s koncentrátem a 450 nosičů pachové látky, balení je určeno na plochu 50 ha.

Ověření bylo provedeno na 25 plochách různých výměr a v různém prostředí. Šlo o trvalé travní porosty určené ke sklizni pícnin na území Středočeského a Jihomoravského kraje a Vysočiny. Plochy byly monitorovány tři roky vždy dlouhodobě v termínu před senosečí a následně během ní. Celkem 20 ploch bylo ošetřeno podle návodu produktu Prevence, pět bylo kontrolních (bez ochrany). Rozloha ploch se pohybovala od jednoho do 22 ha. Nosiče s injektovaným koncentrátem na nich byly rozmístěny přesně podle návodu výrobce. Následně byl na plochách ve stanovených intervalech sledován výskyt zvěře a zaznamenávána veškerá pozorování, a to nejen mláďat, ale i dospělých jedinců. Pozorování dospělé zvěře před aplikací probíhalo převážně pomocí termovize. Srnčata byla vyhledávána a sledována pomocí dronů s termovizí. Na plochách byla sledována přítomnost zvěře před rozmístěním pachových repelentů, večer po jejich aplikaci a následně vždy v přibližně pětidenních intervalech. Při hodnocení výskytu zvěře se rozlišovalo, jestli jde o srnce, srnu či srnče. Pokud bylo pomocí dronu s termovizí pozorováno srnče, byla zapsána i jeho pozice na ploše.

Graf 1: Sumární údaje počtu dospělé srnčí zvěře na plochách ošetřených a neošetřených pachovými repelenty.

Výsledky hodnocení

V úvodu výsledků je možné konstatovat neprokazatelné rozdíly mezi jednotlivými variantami ploch. Z pohledu statistického zhodnocení tedy nebyl zaznamenán rozdíl ve výskytu srnčí zvěře na plochách neošetřených a ošetřených pachovým repelentem (graf 1). Zatímco na prvně jmenovaných bylo zjištěno v průměru 2,5 srnce na 10 ha, na ošetřených to bylo dokonce 3,3 srnce. V případě srn se na neošetřených plochách vyskytovalo v průměru 4,5 jedinců/10 ha, na ošetřených 5,8 na stejnou výměru.

Graf 2: Počet pozorovaných dospělých jedinců srnčí zvěře na plochách ošetřených a neošetřených pachovými repelenty.

Na některých ošetřených plochách byl zaznamenán úbytek dospělé zvěře hned druhý den po aplikaci repelentu, a to převážně srn. Na výzkumných plochách se před aplikací repelentu i po ní pohyboval počet jedinců kolem jednoho na hektar (graf 2). Na jedné ploše bylo zaznamenáno snížení počtu pozorovaných srn z deseti na sedm, na dalších třech plochách byl evidován úbytek srn o jednu. Pokles však nebyl dlouhodobý, již při kontrole po pěti dnech od aplikace repelentu bylo na většině ploch stejně zvěře jako před aplikací (graf 3).

Na několika plochách byla srnčata pozorována již po deseti dnech od aplikace, což však souvisí s rozdíly v datu kladení, kdy nižší procento srnčat z populace přichází na svět již v první polovině května.

Z pohledu počtu srnčat na plochu nebyl pozorován výrazný rozdíl mezi neošetřenými a ošetřenými plochami, kdy na ošetřených bylo pozorováno průměrně 1,9 srnčete/10 ha, na neošetřených 1,5 srnčete/10 ha.

Na základě výsledků lze tedy jednoznačně konstatovat, že pachový repelent Prevence aplikovaný podle návodu nepředstavuje dostačující ochranné opatření srnčat při senosečích.

Graf 3: Počet pozorovaných jedinců v průběhu času – před aplikací pachového repelentu a po ní.

Závěry a navrhovaná řešení

Na většině ošetřených ploch bylo pozorováno téměř stejně srnčat jako na plochách neošetřených. Pachový repelent jako preventivní opatření s dlouhodobou aplikací se, jak se zdá, jakožto efektivní ochrana srnčat před senosečí neosvědčil. Dosavadní závěry, které vyplývaly z recenzí myslivců a uvádějí až 100% účinnost, jsou založeny nejspíš na subjektivním pozorování.

Pachový repelent nicméně nemusí být nevhodným řešením při aplikaci v krátkodobém měřítku – tedy v předvečer seče. V takovém případě může pomoci snížit mortalitu srnčat, jak uvádí výše citovaný výzkum z roku 2018. Toto opatření je však nutné vnímat spíše jako doplňkové a nelze se na něj zcela spoléhat. Je možné využívat kombinaci dostupnějších řešení, tedy umísťovat různé formy plašičů na plochu v předvečer seče a následně porosty procházet v ranních hodinách těsně před sečí, zvěř vyhánět a vyhledávat a vynášet srnčata. Ve většině oblastí představuje funkční řešení dron s termovizí. Určitá úskalí to má v oblastech s vyšším zastoupením mezí a skupin dřevin, které zastiňují výhled, v takových případech je třeba plochy projít. Jinak je využití dronu spolehlivé, avšak jak bylo již řečeno, finančně náročnější.

V neposlední řadě je třeba dodat, že pouhé vynesení srnčete nestačí. Srnče se instinktivně vrací na místo, odkud bylo odneseno. Proto je nutné zvolit vhodný kryt, kam ho během seče dočasně umístit, ideálně do stínu, překlopené například nůší, přepravkou či jinými bezpečnými prostředky. Po ukončení jsou srnčata vypuštěna na svobodu. Srnče by nemělo zůstávat zakryté příliš dlouho. Čím mladší je, tím větší riziko úhynu při příliš dlouhé odluce od matky hrozí.

Pachové repelenty jsou tedy velmi krátkodobým řešením při ochraně srnčat. Do budoucna lze předpokládat, že s ohledem na pohyb velkého množství lidí v přírodě bude rezistence zvěře vůči těmto vjemům narůstat a účinnost pachových repelentů by mohla spíše klesat.

Příspěvek vznikl v rámci Poradenské činnosti, podporované MZe.

Použitá literatura je k dispozici u autorů.

Autoři:
Ing. Klára Košinová, Ph.D., Česká zemědělská univerzita v Praze
Ing. Vlastimil Skoták, Ph.D., Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti a Mendelova univerzita v Brně
Ing. Rostislav Linda, Ph.D., Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti
Ing. Jan Cukor, Ph.D., Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti a Česká zemědělská univerzita v Praze