Malé předvánoční houbaření (Tachovský deník)

Čas vánoc už se k radosti všech malých i velkých rychle blíží. Druhá polovina posledního měsíce roku je časem vrcholící nákupní aktivity, kdy víkendové vycházky a vyjížďky směřují především do nákupních center, která nám rostou v celém Plzeňském kraji doslova jako houby po dešti. Není pochyb, že předvánoční turistika má na počátku 3. tisíciletí své nové podoby; starost o celodenní chození a naše peněženky i radost z úlovku dalších dárků je zajištěna od rána do pozdních večerních hodin, o dnech víkendových ani nemluvě.
Přesto i ve dnech pokračujícího adventu není od věci absolvovat malou procházku do volné krajiny. Na rozdíl od vyšňořených živých náměstí, ulic a zářících výloh obchodů je nyní na víkendových stezkách, v alejích podél řek a potoků, i v zátiší lesních koutů poměrný poklid. Snad jen vysoká a černá zvěř při cestě za potravou vykazuje stálou aktivitu, stejně tak i myslivci, sledující neúnavně při šoulání i v naháňkách její stopy.

Do vánoc není ani hladu, ani zimy

Kromě pranostiky v nadpisu připomeňme i nejpopulárnější prosincové rčení, totiž že lepší vánoce třeskuté než tekuté. S tímto názorem jistě všichni souhlasíme, ovšem v naší současnosti zůstává většinou nesplněným přáním. Ono ale neškodí si uvědomit, že nářky nad nepodařenou zimou nejsou jen záležitostí posledních let a současníků. Již např. Karel Čapek připomíná, že už jenom na starých uměleckých dílech je Praha dočista zasněžená; stejně tak vánoční obrázky Josefa Lady nedovedeme si bez sněhu a jiskřivého mrazu dobře představit.
Vánoční počasí ale nedbá na klasiky a je poněkud jiné. Snad je to tím, že stejně jako Čapek i většina z nás vzpomíná na zimu svého mládí, případně na sněhové zážitky odněkud z podhorských a horských oblastí. Levné počasí okolo vánoc předpovídá nám, že zima bude velmi dlouho trvati; tj. jestli prve nemrzlo, bude potom mrznouti. Proto o svatém Lazaru (17.12.) ucpi v senci každou spáru. A jak sděluje půvabná chodská pranostika, svatá Viktorie (23.12.) obrázky na okna ryje, to v podobě ledových květů. Ovšem na Štědrý den, tudíž na Adama a Evu, čekejte oblevu. Na Štědrý večer hvězdičky - ponesou vajíčka slepičky.

Díky oteplení přišlo houbaření

I když předchozí mrazíky už shodily barevné listí se stromů a sníh se na čas vydal i do naší krajiny, zkušený houbař ví a víkendový turista tuší, že i nyní je možné uskutečnit výšlap s mykologickým zaměřením. Zvláště po posledních deštích a plískanicích je půda prosáklá vodou. V gumovkách a nepromokavém plášti lze zase vyrazit do lesů, protože po mrazech začínají růst další nové houby, z nich některé patří mezi dobré jedlé druhy.
Jak popisuje Antonín Příhoda v houbařských vycházkách od jara do zimy, právě nyní se v lesích objevují různé druhy plžatek; na větvích bezu lze objevit zprohýbané plodnice ucha Jidášova, na dřevě listnáčů zahlédneme trsy plodniček pařezníků. Také zamíříme- li do alejí a parků, i do porostů podél potoků, určitě zahlédneme další živé plodnice dřevokazných hub. Ovšem pro zdárnou další houbařskou sezónu potřebuje zimní krajina typický bílý pokryv - mnoho sněhů v lednu, mnoho hřibů v srpnu.

Chvála penízovce sametonohé

Nyní v čase předvánočním povšimli jsme si v okolí Tachova i na Stříbrsku bohatého výskytu penízovky sametonohé, který potvrzuje houbařskou zkušenost, že jde o houbu pozdního podzimu a počátku zimy. Trsy jejích kloboučků můžeme sbírat na odumřelých i živých listnáčích a jejich pařezech i od vánoc až do Nového roku, často i po něm.
Kloboučky této penízovky jsou nejen velmi chutné, ale i otužilé - za mrazů plodničky zmrznou, ale při oblevě začnou růst znovu; snesou i několikeré střídání mrazu a oblevy. Jejich žlutooranžové zbarvení přechází po zmrznutí až do medově nahnědlé barvy. Třeň nese v dolní části typické sametové, tmavohnědé chloupky, houba je proto zvláště v zimním období jen těžko zaměnitelná. Dužnina je světle krémová, má slabou houbovou vůni a příjemnou chuť. Penízovka sametonohá je výborná jedlá houba, kterou lze zužitkovat do polévek a omáček, také do nádivek i k pečenému masu.

Od voňavé kuchyně po houbové čepice

Houby patří i do vánoční a novoroční kuchyně, o tom není pochyb, viz jihočeský kuba. Pro naše gurmány připomínáme alespoň některé z houbových specialit, které lze připravit z čerstvých i konzervovaných hub na slavnostní stůl.
Ze specialit je to třeba houbová tlačenka, kančí žlázy s vajíčkem a houbami; očištěné plodnice čerstvých hlív lze po nasolení také udit. Hlívu ústřičnou lze jemně nasekanou použít do celerových lívanců, případně si dát o něco více práce a připravit netradiční jitrnice s hlívou a sýrem, či srnčí klobásy s houbami. V posledních letech jsou plodnice hlívy k mání kromě přírody i v našich supermarketech, doporučována je úprava této houby na tzv. žraločí ploutvičky.
Závěrem naší vycházky do rozmanitého světa hub ještě pár pozapomenutých zajímavostí. Určitě znáte troudnatec kopytovitý, tento choroš vyhledává zejména buky a třeba v Českém lese není tudíž žádnou vzácností. Kdysi se dužnina z jeho plodnice zpracovávala pro své dobré izolační vlastnosti na vesty, beranice a rukávníky. Takové čapky se vyráběly také v Čechách na Domažlicku. Z větších plodnic březovníku obecného si zase rybáři a lovci zhotovovali pokrývky hlavy, které chránily před komáry a dobře sály pot; plodnice se také používaly místo řemenu na ostření břitev

Foto - Vánoční pozdrav s čerstvými plodnicemi houby penízovky sametonohé. Malá vzpomínka na houbařskou sezónu L. P. 2007.
Foto - Pavel Nový

PAVEL NOVÝ