Vraždění zvěře se nechystá! (Příbramský deník)

Petr Petřík z botanického ústavu reaguje na články J. Šilhy a J. Kubíka, týkající se lesní zvěře a jejího střílení.

Jen nerad reaguji na urážlivé osobní a manipulativní výroky v diskusních fórech na stránkách našich deníků, o internetu ani nemluvě. Zvláště příspěvek Jiřího Kubíka na zcela věcné argumenty Jaromíra Bláhy z Hnutí Duha (Příbramský deník z 5. ledna) mne však přinutil reagovat. Jiří Kubík a s ním dokonce i opakovaně mluvčí Českomoravské myslivecké jednoty Jiří Šilha si prostě vymýšlejí, když tvrdí, že představitelé Hnutí Duha chtějí nechat (vy-) postřílet nebo zemřít hlady spárkatou zvěř. Začněme od horkého bramboru, a tím jsou vysoké stavy spárkaté zvěře v našich lesích. Předloni v červenci Česká Bioplatforma při Botanickém ústavu Akademie věd ČR zorganizovala schůzku představitelů odborné lesnické, přírodovědné a ochranářské veřejnosti, aby se spolu dohodli na tom, jak zlepšovat zdravotní stav našich lesů. Botanický ústav AV ČR je svolavatelem diskusní a informační platformy, tzv. České Bioplatformy, jejímž cílem je umožnit diskusi mezi všemi subjekty, které u nás zkoumají nebo nějak ovlivňují biodiverzitu, tj. druhovou rozmanitost. V řadě otázek, které byly na setkání projednávány, bylo velmi obtížné dospět ke společnému nebo kompromisnímu názoru. Jestliže se však téměř všichni přítomní snad ze všech relevantních institucí shodli na nezbytnosti omezení vysokých stavů přemnožené spárkaté zvěře, pak to považuji za významnou známku faktu, že je zákon o myslivosti nefunkční. Delegáti se shodli ještě na tom, že stávající vysoké stavy brání obnově lesa v potřebné druhové skladbě a působí poškození ohryzem a loupáním. Kritériem umožňujícím posoudit přijatelnost stavů zvěře je úroveň poškození způsobovaného zvěří, nikoliv početní stavy zvěře. Je proto nutné použít vhodné metody zjišťování tohoto poškození a při překročení přijatelné úrovně poškození musí následovat účinně vynutitelná redukce stavu. To dává jednoznačně za pravdu Jaromíru Bláhovi z Hnutí Duha. Ke stejným závěrům došla i skupina expertů při přípravě Národního lesnického programu pro roky 2007- 2013, jejímž členem byl i zástupce Českomoravské myslivecké jednoty. O neúnosných škodách na lesích nepochybuje ani samotné ministerstvo zemědělství. Nezpochybnitelné závěry o jejich rozsahu pak přinesla Národní inventarizace lesů. Spory se teď vedou o to, komu předat ten horký brambor, tedy kdo za tento stav nese zodpovědnost a jak to celé řešit. Celá věc je politicky velmi citlivá. Dotýká se totiž osobně řady našich politiků. Stačí si zjistit, kolik z našich politických představitelů chodí lovit zvěř pro kratochvíli. Cílem podnikatelů v myslivosti a některých mysliveckých sdružení je zcela přirozeně docílit co nejvyšších stavů zvěře, aby bylo možné nabídnout takovým zákazníkům maximum poplatkových lovů. Shrnuto, na nevyvážené stavy zvěře doplácejí naše lesy: dospělý jelen sežere denně několik kilo potravy. Mezi jeho lahůdky patří mladé jedličky, buky, duby a větvičky náletových dřevin, jako je bříza nebo jeřáb. Zkrátka vše, čeho je v českém průměrném lese s nepůvodním smrkem málo. Nikdo nepochybuje o tom, že zvěř je v lesích potřeba; je jeho přirozenou součástí a má pozitivní vliv na prosvětlování lesa a uchycování některých světlomilných organizmů. Dnešní přemnožení jelenů a srnců je ale daleko za přijatelnou hranicí. Zdá se však, že omezit popisovanou mysliveckou lobby a ušetřit naší ekonomice miliardy korun vynaložené na ochranu lesa před neúnosnými stavy zvěře a na nápravu jimi způsobených škod, je těžký úkol i pro našeho ministra zemědělství. Mít zdravý les je přitom v zájmu nás všech. Konečně stále otevřená zůstává otázka přirozených predátorů, tj. hlavně rysů a vlků, kteří by byli schopni regulovat stavy spárkaté zvěře možná mnohem lépe než myslivci. Rys se ostatně v Brdech občas objevuje, ale bohužel má v některých myslivcích nepřátele. Toho si nemohla nepovšimnout i česká veřejnost. To ilustruje výjev z Večerníčku Madla a Ťap, v němž člověk oblečený jako myslivec vystřelí po rysím mláděti a loveckém psu. Humorný požadavek Českomoravské myslivecké jednoty zakázat vysílání tohoto dílu zase podle mě potvrzuje jedno přísloví o potrefené huse.

RNDr. Petr Petřík, Ph.D., Botanický ústav Akademie věd ČR