Téma: myslivci to mají těžké (Kutnohorský deník)

Se zájmem jsem si přečetl ve čtvrtečním Kutnohorském deníku, který vyšel 17. ledna, článek od Vladimíra Melvalda z Miskovic o podmínkách pro chov drobné zvěře a srovnání současných podmínek s těmi, které panovaly v padesátých až sedmdesátých letech minulého století a dovolil bych si připomenout několik postřehů a zkušeností z pohledu aktivního myslivce.
Přestože pan Melvald není zřejmě aktivním myslivcem, ve svém článku v podstatě vystihuje a vyjmenovává příčiny úbytku a nízkých stavů hlavně drobné zvěře na Kutnohorsku. Některé další bych si dovolil uvést i já.

Divočáci nepohrdnou ničím

Nejčastější příčinou úbytku drobné zvěře jsou vysoké početní stavy černé zvěře. Všežraví divočáci migrují za potravou často na značné vzdálenosti. Převážná část jejich neblahé činnosti probíhá v noční době a právě z tohoto důvodu lze podle platné legislativy provádět lov lončáků a selat celoročně a to i v noční době.
Divočáci nepohrdnou téměř žádnou potravou - od nalezených snášek vajec, mláďat zvěře, úhynů (padlin) zvířat, myší, brouků, hmyzu, přes okopaniny (zejména brambory), zrniny (zejména kukuřici), ovoce a jinou rostlinnou potravu. Černá zvěř je poměrně ostražitá a přes den se ukrývá v houštinách, vzrostlých polních kulturách, dosti často na obtížně přístupných místech. Vyhledává i bažiny a močáliště, kde "kaliští", (vyvaluje se) v bahně a zbavuje se tak parazitů. Následně pak můžeme v blízkosti těchto kališť najít na stromech otěrky (mysliveckou mluvou malovánky). Kromě divočáků kaliští z naší zvěře ještě zvěř jelení, ostatní druhy zvěře hasí pitím vody pouze žízeň. Přestože černá zvěř je velmi vitální a statečná, většina příběhů o napadení člověka divočáky je z říše "myslivecké latiny".
Pokud je zvěř ve svém zálehu vyrušena, snaží se, až na malé výjimky, nepozorovaně a co nejrychleji před rušitelem zmizet. K těmto výjimkám patří obrana selat vodící bachyní a známé jsou též případy napadení postřeleným, nebo poraněným silnějším divočákem, většinou kňourem. Závěr - stavy černé zvěře je nutno v zákonných možnostech udržovat na únosných stavech. Škody, které působí lze snižovat zřizováním újedišť, přikrmováním ve vhodných místech a omezováním některých rušivých civilizačních vlivů a působením osvěty i sdělovacích prostředků.

Dravci jsou nepřáteli zvěře

Dalšími přirozenými nepřáteli drobné zvěře jsou ostatní "dravci" - ze srstnaté lišky, kuny, tchoři, z pernaté pak zejména jestřáb, vrány, straky, sojky a zejména v zimním období při nedostatku přístupu k zemi (chytání myší a ostatních malých hlodavců) tažná severská káňata. V tomto výčtu nesmíme opomenout ani zvířata (pytláky ze zvířecí říše), kterými jsou pytlačící psi a kočky (hlavně v blízkosti lidských příbytků). Pokud se pytlačit naučí, nejvíce škod napáchají hlavně v jarním období, v době líhnutí a kladení mláďat. Samostatnou kapitolou je počasí (příznivé - nepříznivé), vypuknutí epidemií nemocí zvěře (u zajíců hlavně tularémie a brucelóza). Všechno ostatní bylo v již zveřejněném článku dostatečně popsáno. Hodně hezkých zážitků všem návštěvníkům přírody a myslivcům hodně úspěchů při chovu zvěře přeje

Vladimír Zeman
Stará Huť

Foto

Ilustrační Foto - Vladimír Melvald