Výzva proti týrání lišek: Zakusujete myslivce! (Britské listy)

Název: Výzva proti týrání lišek: Zakusujete myslivce!
Zdroj: Britské listy
Datum: 22.02.2008
Autor: Wenzel Lischka

Proti týrání lišek bychom se měli všichni rozhodně postavit. Pokud chodíte do lesa na houby, jistě jste si všimnuli, že poslední dobou je lišek velmi málo. Zvláště v zimě vůbec žádné nerostou. V lese je dnes ale vůbec nějak mrtvo. Je to tam jen samý nepořádek, odpadky, neuklizené klestí, kůrovec, klíšťata a soukromý nebo vyhozený majetek. Jako houby po dešti rostou v lese snad jen paseky. Situace lišek je dnes velmi špatná. Mohu to sám zodpovědně prohlásit.

Lišek je v lese málo. Potvory se přestěhovaly raději do měst. Je tam více bezpečno a méně myslivců než v lese. Navíc je tam více potravy. Podívejte se do nějakého telefonního seznamu a zjistíte, že na 100 000 obyvatel vychází asi 40 lišek. Jen samců. Samice nepočítejte. Nejsou dosud emancipované. Za výpočty neručím. Lišky totiž neumějí počítat.
V ČR je celkem 200 000 myslivců (myslitelů jen 0,2 kusy). Je to značný nepoměr. Vychází tak na 1 lišku 50 myslivců, kteří si jí chtějí ulovit a 2500 občanů, kteří jí závidí kožich. Na jednoho myslivce připadá 2,5 loveckých psů. Podobně jako mohamedáni, mají i myslivci také svůj jakýsi harém. Celkem to činí 500 000 psů, což je na 1 lišku 125 psů. A všichni ti hafani si chtějí ulovit lišku!
V ČR vychází celkem na 1 lišku 19,7 km². V tzv. volné přírodě je však situace naprosto zoufalá. Většina plochy ČR (78 866 km²) je totiž neobyvatelná. Jak liškami, tak lidmi. Proto se chovají v kotcích. Ty i ti.
Tzv. volná příroda je něco stejně tak hloupého, jako svobodná volba. Můžete si vždy volit jen z možností, které vám určuje někdo jiný. Hon na lišku je typickým příkladem demokracie. Je postavena na principu všichni na jednoho, na toho nejslabšího. Když je vás na jednoho chudáka 50 lovců, zbaběle schovaných za hlavně pušek a za smečku 125 psů, jistě se cítíte jako odvážní hrdinové a skvělí demokraté.
My se staráme o les, místo, aby se les staral sám o sebe. Jsme již tací. Staráme o občany, místo aby se oni starali o sebe. Důvody, podobně jako u lesa, nejsou vůbec lidumilné, ale čistě zištné, ekonomické a nenažrané.
Naši myslivci a jiní světově uznávaní myslitelé mají vřelý vztah k norníkům. My Češi na nory a tunely nenecháme dopustit. Je to skvělý způsob, jak dokázat, aby se vlk přežral, zůstal nevinný a privatizovanou kozu nikdo nesháněl. Co však mají dělat hladové lišky? Na kozy nestačí. A drůbež na venkově má ptačí chřipku.
Nabízí se tedy jediné demokratické řešení. Myslivcům dopřejeme hon na lišku a liškám hon na myslivce. Myslivci si ponechají své pušky a své jezevčíky (nebo jezevčíci své myslivce, neboť duševní úroveň obou je přibližně stejná). A lišky si ponechají svoji vzteklinu a partyzánský způsob boje. Stejně to nikdy, jak v každé pořádné demokracii, nebude fifty-fifty.
Mezi liškou houbou, zvířetem a občanem není v podstatě rozdílu. Vědci zjistili, že jsou všichni stvořeni ze stejného materiálu, ze stejné kaše. Pouze ti, kteří tu vtipnou nejedli a tudíž nejsou mysliteli, to nevědí.
Když nejme schopni přestat týrat psovité lišky obecné (Vulpes vulpes), netýrejme alespoň stopkovýtrusé lišky obecné (Cantharellus cibarius). Jsou sice jedlé, ale těžko stravitelné. Je to dobrý začátek na naší cestě k demokracii a humanismu. Když napřed přestaneme týrat houby, časem možná přestaneme týrat i zvířata. A pak možná, někdy v daleké budoucnosti, až za tisíce, miliony, miliardy a biliony let, nikdy, třeba přestaneme týrat i lidi.

• Předchozí
• Následující