Novela zákona o ochraně zvířat (Český rozhlas 6)

Moderátor (Radko Kubičko):
Prezident České republiky Václav Klaus bývá často obviňován, že velmi mnoho užíval svého práva vracet návrhy zákonů zpět Poslanecké sněmovně, tedy tzv. prezidentského veta, když byla u moci bývalá vláda ČSSD. Při nástupu Topolánkovy vlády náhle svým vetem začal šetřit. Těsně po svém znovuzvolení na druhý prezidentský mandát ovšem prezident svého práva užil. Minulý týden poslal zpět Poslanecké sněmovně kontroverzní novelu zákona o ochraně zvířat proti týrání, která chtěla znovu povolit tzv. kontaktní norování při výcviku loveckých psů, kdy pes přichází do přímého kontaktu s liškou. Prezident ve zdůvodnění svého veta poukazuje především na nesouhlasné stanovisko Senátu, vlády, ministerstva zemědělství i veřejnosti a na nutnost další diskuse o tomto zákoně. Petr Příhoda se nad osudem novely zamýšlí z obecnějšího hlediska.

Redaktor (Petr Příhoda):
Jsou témata na pohled podružná. Člověk se u nich nezastaví, pokud si jich vůbec všimne. Teprve když někdo jiný, věrohodný, na ně upozorní, zpozorním i já a uvědomím si význam věci, která mi připadala jako druhořadá aféra. To se mi nedávno stalo. Prvořadých událostí je dost. Hypotéční krize, Kosovo, Pákistán, Putinovo Rusko a vydírání ropou - atd. Toto jsou stavební kameny první velikosti panoramatu současných dějin. Co znamená na jeho pozadí novela zdejšího zákona, který upravuje výcvik loveckých psů, norníků? Je to věc zásadního významu? Odpovím příkladem odjinud: je věcí zásadního významu, když matka dnes vymáhá odškodnění za to, že její sedmiletá dcerka nebyla potracena, ač si to ta žena tehdy přála? Myslím, že ano. Že tento zatím unikátní případ je symptomem hlubšího zlověstného trendu. Ale vrátím se k výcviku loveckých psů. Je třeba dodat, že je spojen s utrápením zajaté lišky k smrti. Zákon, který to upravuje, zaměstnává poslance už řadu let. První, co mě při tom napadne, je pozoruhodná afinita poslanců k myslivosti. A nejen v tomto případě. I jindy projevil parlament blahovůli více než velkou, když určoval rozsah oprávněného počínání našich nimrodů. A nejde jen o poslance. Zdá se, že naše novodobá politická a podnikatelská elita má pozoruhodnou potřebu osvojit si zvyklosti a libůstky někdejší feudální aristokracie. Lov je jen jednou z nich. Za bývalého režimu si tak počínaly nejvyšší stranické špičky. Své radovánky ovšem pořádaly v neveřejném prostoru. Tu a tam vyšlo např. najevo že ten a ten předseda krajského výboru KSČ si pro bujarou oslavu svých kulatin vyhradil komnaty některého ze státních zámků. Naše dnešní elita si počíná jinak. Výsadního postavení dosahuje drobnými krůčky. Zkouší to občasným nerespektováním pravidel silničního provozu. Nebo zdůrazňováním potíží při stanovení pojmu "střet zájmů". Trvalou vymožeností je výjimečně velkorysá imunita našich zákonodárců. Snaha privilegovat myslivecký cech je jen dalším kamínkem této mozaiky. Každá společnost je nějak hierarchizovaná. V každé existuje to, čemu se říká "horních deset tisíc". Způsoby, jimiž se smetánka odlišuje od zbytku společnosti, jsou však různé. V zemích, jimž říkáme vyspělé, kde má demokracie mnohaletou tradici, se privilegovanost vyšších vrstev projevuje méně okázale. Před 40 lety o tom napsal Charles Wright Mills knihu Mocenská elita. Dnes už je to klasika. Vznik mocenské elity v komunistických zemích popsal v téže době Milovan Džilas v neméně klasickém díle Nová třída. V jeho vlasti, jíž byla Titova Jugoslávie, mu to vyneslo dlouhá léta kriminálu. Čas ukáže, zda se naše horní desetitisícovka hodlá řídit západním, resp. anglosaským modelem, který popsal Mills, anebo tím rusko-stalinským, o němž psal Džilas. Klientelistické poměry v naší zemi nahrávají bohužel té druhé variantě. Nezapomínám ani na ty ubohé lišky. Pravidelně probírám s mediky téma pokusů na zvířeti. Studenti jsou už předem a spontánně zajedno v tom, že by se měly omezit na nezbytné minimum a neměly by působit zvířeti utrpení. Ptám se proč a dostávám stále touž odpověď: protože i zvíře cítí bolest. Odpovědný rodič ví, že nevnímavost dítěte k bolesti zvířete je zlověstná, a snaží se s tím něco dělat. Necitelnost k zvířeti snadno přeroste v necitelnost k člověku. Snad i proto se Anglie nedávno zřekla tradičního honu na lišku. Ze dvou důvodů je záhodno sledovat osud novely zákona č. 246/1992 Sb., která umožňuje kontaktní výcvik loveckých psů na liškách. Cosi nám řekne o tom, jakou šanci má u nás civilizační zadání kultivovat citovou stránku osobnosti. A naznačí, zda se u nás vytváří - anebo nevytváří - taková společenská elita, která je de facto izolovanou kastou. Zda se tedy potvrdí nedávné varování Ludvíka Vaculíka, že se "s pádem komunismu vrátily příčiny, z nichž vznikl".