Z vodnických splavů jižních Čech VI. (Haló magazín )

Nyní se pustíme do něčeho zcela jiného. Obujte si raději vysokou nepromokavou obuv, něco teplého na sebe a určitě se bude hodit i něco hřejivého s sebou. Z tiskovin bude nejlepší vzít si co nejpodrobnější mapu oblasti, do které se právě pouštíte. To jako tedy ano. Není to ani dlouhá trasa pro kolo, ani pěší túra za vzdálený mi obzory, ale pravděpodobně, i když už jste zkušení cestovatelé, vás taková syrová toulka, kterou jsme dnes pro vás připravili, tak trochu zaskočí. Proto si dejte nejdříve masáž, ať máte dobrou fyzičku - a jde se na to! Zkusili jste tentokrát hádat, co vás čeká? Ne? To nevadí, stejně byste to těžko uhodli. Tentokrát si uděláme výpravu do lesů, luk a bažin rybníků Velký Tisý (275 ha vodní plochy, 315 ha výtopa, dostavěn byl v roce 1505 a poprvé zde padlo jméno Štěpánka Netolického) a Malý Tisý , mezi který mi se jako stuha vine a klikatí Zlatá stoka, vytvořená stavitelem rybníků Štěpánkem Netolický m v letech 1505-1520, měří 47,8 km a dodnes zajišťuje oběh vody v mnoha rybnících. V této části ji od Olšiny u Přeseky najdete většinou bloumat mezi lesy a močály. Na chvilku se objeví mezi Lomnicí a Ponědrážkou, ale pak zase zmizí v podmáčených porostech horusických bažin a rašelinišť. Tak daleko se však pachtit nebudene. Nám stačí projít přesecké lesy na budějovickou silnici, co vede po hrázi Kupinského rybníka, a na rozcestí u Malého Koclířova odbočit vpravo. Máte přece mapu! Nebo ne? Nejkrásnější období na courání zdejší zádumčivou krajinou je rozhodně podzim. Je nádherně barevný a mění přírodu na malířskou paletu, kde každý druh stromu má svůj stálý odstín od unavené zeleně po mistrovsky laděný okr. Dominantní jsou samozřejmě duby a nebyl by to Velký Tisý , kdyby se nedokázal frajersky pochlubit pořádný mi velikány na své hrázi nad rybářský mi sádkami Šaloun. Kolem š alounského statku můžete narazit na ohrady, kde se popásají koně na lučinách, sevřených hrázemi rybníků Koclířova, Dubovců a Panenských a také Služebného, propojených důmyslnou spletí stok. Abychom pokračovali dál, můžeme se podívat i na služebnou hráz, kde uvidíte jako na dlani čistý ch 29 ha vodní plochy, zaplněné většinou kachnami, lyskami, poláky a také labutěmi. Kdybyste se chtěli vrátit ještě na jaře, určitě nepřeslechnete pokřik racků, volání čejky z louky pod hrází nebo vzteklý hlas volavky, nehybně zapíchnuté někde v pobřežním porostu. Při troše štěstí můžete zaslechnout i zvonivý hlas slavíka. Že nemáte čas čekat až do večera? Ale kdepak! To vůbec nemusíte. Pilný zpěvák vám vyjde vstříc třeba ve dvě hodiny odpoledne. Po lukách se proti proudu jedné ze stok dostanete nazpět k Velkému Tisému a vynoříte se akorát kousíček od hlavní výpusti a pod protektory vašich kvalitních bot vám křupou spadané žaludy a písek. Po pár desítkách metrů vede cesta pod hráz a dostáváte se do oblasti ptačí rezervace, sahající až k železniční trati. To jsou Panenské rybníky a Dubovce. Celá trasa je pokrytá padajícím listím osik, topolů černých, dubů a lísek, které v těchto místech tvoří bohaté porosty. Všude najdete stopy po divokých prasatech, kterých je tu nespočetně, po srnčím, ani lišky nejsou vzácné. Je tu také dost vyder, které jsou chráněné. Rovněž se ocitáte v oblasti výskytu největšího dravce rezervace - orla mořského. Ani se nemusíte nějak závratně snažit s vyhledáváním. Dost často se ukáže sám, když krouží nad hladinou nebo si hledá nějaký pohodlný posed na stromě. Z dalších dravců pak můžete vidět dost káňat a poštolek. S luňákem nebo pochopem už to ovšem bude horší. Krásně svítí slunce a jeho paprsky si dělají cestu mezi pokroucený mi větvemi staletých velikánů. Všimněte si jedné věci: mnohé duby jsou více či méně poznamenány jizvami od blesků. Některé stromy jsou úplně vyhořelé, jiné mají staré i čerstvé pruhy sloupané kůry od horních větví až do paty stromu. Taková je signatura "posla Božího". Proto si budeme pamatovat následující poučku: Překvapí- li nás v krajině bouře, nikdy se nebudeme dožadovat ochrany stromu. Zvláště ne dubu. Určitě vám chybí jeho výdrž. V dutinách těchto stařičkých velikánů nacházejí domov rozmanité formy života od bezobratlých až po ptáky, hady i savce. Je to taková pestrá směsice nájemníků: brouci, veverky, strakapoudi, sýkory, ba i kuny a netopýři. Tihle malí "okřídlení skřítkové" , jak je nazývá Ernest Thompson Seton, se podobni prchavým stínům za teplých večerů třepotají nad vodou a loví hmyz. Jejich nevýhodou je, že nemůžou pohodlně zasednout ke stolování, ale baští v letu. Cestou před námi poletují všudypřítomné vážky a nechybí ani pavučiny "babího léta" drobného pavouka běžníka kopretinového. Před kolejemi, které se před vámi na náspu objeví, pak odbočíte vpravo a chvilku jim budete dělat společnost. Ne dlouho, jelikož po pár krocích narazíte na dvojici rybníků v hustém porostu pobřežních dřevin. Jsou jen o něco větší než vaše dlaň a jmenují se Velký a Malý Smíšek. Uvidíte je, až když budete před nimi stát. Tak dobře jsou hlídané houštinami trnek, kruš in, vrb, olš í a dalš ích bdělých strážců krajiny. Ve vyšším porostu tady z jara najdete celkem hojné ostrůvky plicníku lékařského, ale ani jeho drobné modrofialové květy neuniknou pozornosti divokých prasat. Půda kolem bývá rozrytá a rozdupaná, jak hledají potravu nebo se válejí v bahně. Inu, jsou stále při chuti. Ale nemusíte se jich bát (jenomže všichni se jich bojí), černá zvěř je velice ostražitá a dalo by vám hodně práce se nepozorovaně přiblížit, abyste ji na vlastní oči uviděli. V tento podzimní čas, i když je zrovna krásně a teplo, jelikož mlha po zbytek dne odtáhla někam na blata, zjišťujete, že už jste unaveni. To je tím, že neustále procházíte nějakou vysokou trávou, roštím a brodíte se vodou nebo měkký m terénem. Nejpřijatelnější túra v těchto bažinách by samozřejmě přicházela v úvahu v zimě, kdy už mráz zpevní povrch a vytvoří dostatečně pevný led. Ale každý nemá rád zimní ticho, i když nesporně oplývá svou osobitou krásou, umocněnou pohledem do pusté krajiny. Prostě každý není polárník. Tak co tomu teď říkáte? Nebo snad naříkáte? Ale ale! My vás předem varovali, že je to cesta jen pro znalce a nebude snadná. Zvlášť po okrajích rezervace, kde je potřeba dodržovat určitá pravidla a necourat se ptákům přímo do obýváku. To vy ale přece víte, kudy máte jít, a červený dvojitý pruh na stromech vás spolehlivě upozorní na hranice území. Chcete se podívat na celý Velký Tisý ? Tak tedy vzhůru! Tady ho máte jako na dlani a jdete vlevo. Míjíte ornitologickou stanici a pokračujete až na konec hráze. Tunel stromů se náhle otevře a vy se nacházíte na rozlehlých lukách. Po vaší pravé ruce se občas zableskne hladina vody, ale to už jsou Šatlavy, součást Velkého Tisého, které dělí od hlavního rybníka jen úzká hrázka s propustí. Všude je plno ostrovů a poloostrovů, úplný labyrint, ze kterého je každý neználek dočista jelen. Koncem léta i na jaře tu bývá náramně veselo. O to se starají všechny možné kachny, husy, bůhví co ještě - a kormoráni. Zvláště tyhle potvůrky nemají místní rybáři v lásce, jelikož jim působí citelnou škodu na vysazených rybách. Železniční přejezd od trati Veselí nad Lužnicí- Třeboň je docela blízko a hned za ním je kousek za úvozovou cestou porostlou trnkami a duby vidět střecha bývalého drážního domku. Tam ale nechoďte. Držte se naší luční cesty. Vine se cikcak podél rybníku Šatlavy, o kterém se tvrdilo, že tu v bezedném bahně na konci 2. světové války zmizel německý tank. To bylo právě v době té válečné vřavy v Třeboni Na Kopečku. Kdo ví? Možná že tam dole opravdu vězí a reziví. Třeba tu i po nocích straš í jeho utopená posádka a hledá po lukách a polích starou munici. Nacházelo se ji tu po pětačtyřicátém roce rozházené dost a dost. Bylo jen dílem prozřetelnosti, že se rozjívený m klukům, co všude vlezou a nenechají nic na pokoji, něco vážnějšího nepřihodilo. Přejdeme vřesoviště i močály a to už se před námi odvíjí polní cesta na Malý Tisý. Kdyby někdo z vás smělých odvážlivců chtěl popojít kousek do lesa na houby, tak pozor na "bludný kořen" ! V bažinách plných rákosí a všelijakého porostu se důkladně zapotíte a jen velice š patně najdete zpáteční kurz. Raději si chvilku sedněte na výpusť (znovu upozorňujeme, že tady se místním nářečím říká "bel" ) nebo na pařez nebo na co chcete a dejte si pauzu. A nekuřte. Vodníci už taky nekouří a nemají to rádi. Nechce se nám věřit, že nejste po takové túře ušlapaní. Jo jo. Chce to trénink. No a právě teě při- š el čas na vaše zásoby dobrot, co s sebou celou cestu vláčíte na zádech. A hlavně na poslouchání dalšího vodnického příběhu hastrmanů z jejich podzimního "vodnického splavu" na Malém Tisém.

Foto - Rybník Velký Tisý
Foto - Strom po zasažení bleskem
Foto - Kupinský rybník