Do lesíčka na čekanou... (Orlický deník)

Většině z nás laiků, když se setká se slovem myslivec, vybaví se před očima pěkná postava myslivce, kráčejícího s flintičkou přes rameno k lesu – někdy i s pírkem za kloboukem. Takovýto obrázek se nám v této podobě promítne i díky tomu, že nám tak postavu myslivce vykreslují i některé lidové písničky. Jenomže ta naše představa myslivosti a myslivce s flintičkou jako idylky, kterou jsem měl i já, se od skutečnosti hodně liší. Abych změnil svůj romantický pohled, stačilo zaposlouchat se do vyprávění jednoho z povolaných. Když mně jeden ze znalých myslivců ze sdružení v Dolní Dobrouči Karel Vorel začal povídat, co všechno obnáší myslivost, kolik starostí, času, práce a povinnosti obnáší být myslivcem, můj pohled se rychle měnil. Dozvěděl jsem se, co všechno se myslivec musí naučit, co musí znát, co musí ovládat, kolik svého volného času v létě i v zimě musí obětovat myslivosti, a tak jsem byl neodvratně vyveden z omylu a moje myslivecká idylka se vypařila jako pára nad hrncem.

Bedlivě jsem naslouchal Karlovu vyprávění, jak byla u nich v Dolní Dobrouči před šedesáti lety založena myslivecká společnost. Tehdy při založení – tedy při zrodu - jich bylo čtrnáct členů, dnes už téměř dvojnásobek. Za těch šest desítek let zorganizovali velmi mnoho různých akcí nejen pro členy, ale hlavně pro veřejnost a mládež.

 Až se jednou v lese setkáte s myslivečkem s pírkem za kloboučkem, uvědomte si, že hlavní činností myslivce není namířit na srnku či na zajíce, ale chránit zvěř v přírodě, starat se o ni, v zimě ji přikrmovat. Ale nejen to. Sázet i stromky, pálit klestí, poučovat návštěvníky lesa, jak se tam mají chovat, vést dokumentaci o lovu zvěře nebo plnit příkazy o plánovaném lovu. Myslivost není žádná hra na vlastním písečku, ale především – je to kolektivní záležitost. Myslivecké sdružení se pravidelně schází, má za sebou mnoho brigád, hospodaří si samostatně a vychází s okolními spolky velmi dobře. Tato dobrá parta lidí byla schopná navázat i silné přátelství se svými kolegy z italského Rovereta. Letošní šedesátý rok činnosti vyvrcholil velikou slavností, hlavně pro návštěvníky z obce i okolí. A opět to byli členové tohoto sdružení, kteří se postarali o jedné červencové sobotě, aby se ostatní bavili. Bez flintičky na ramenou, ale se starostí, aby oslava tohoto velikého výročí byla radostná, aby všichni, kteří přijdou k jejich myslivecké chatě, prožili hezký den v prostoru lesa, kde si myslivci sami brigádnickou svépomocí tento svůj stánek postavili. Také nyní si rozdělili své funkce – jedni byli u piva, další u prodeje občerstvení, a k tomu všemu vyhrávala místní dechovka. Při této oslavě byl přítomen dosud žijící zakládající člen MS, pan Ladislav Novák z rodu puškařů, který se dožije v příštím roce 90 let. V lesním stínu u myslivecké chaty bylo dobře a přítomní se už těší na nějaké podobné další výročí.

Tak lovu zdar!

U piva venku ve stínu borovice poseděl a se zápisníkem v ruce si popovídal s dlouholetým členem myslivců