Zavírací švýcarské nože (ForMen)

Tradiční mechanika slaví v přetechnizovaném světě úspěchy. Pokud chcete jít s dobou, musíte mít obří hodinky plné ozubených koleček. Praktický užitek minimální, šmrnc maximální. Digitálky by posloužily mnohem lépe, ale je to nuda. Je tu ovšem ještě jeden symbol krásné přesné mechaniky - švýcarské nože. Ty zatím laserový meč nenahradil a zdá se, že v dohledné době ani nenahradí. Nůž je prostě nůž. Nosit jej u pasu je sice kapku geegovské, ale nadmíru praktické.
Taky to chvíli trvalo, než jsme se k precizním zavíracím krasavcům s červenou střenkou dopracovali. Před třemi tisíci lety se k řezání používaly ostré kameny a kosti. Objev kovů prorazil bariéru závislosti na přírodě, kov se ukázal ideálním materiálem pro nástroje a hlavně zbraně. Vydrží víc, dá se tvarovat, jak se vám zamane, a když něco zabíjí lidi lépe, rychleji a účinněji, musí se to podporovat.
Objev bronzu a později oceli odstartoval výrobu nožů podobných současným. Hodně mistrů kovářů se ale zapotilo, než se objevily nože zavírací, s jednou a později s více čepelemi. A právě z nich vzešel symbol univerzálnosti, malá věc, která pomáhá ve velkých průšvizích - "švýcarský armádní nůž".

Vojenská zakázka
V roce 1889 švýcarská armáda vybavila vojáky novým druhem pušek. Jejich příslušenstvím se měl stát i univerzální nůž osazený šroubovákem pro snadnější rozebírání a údržbu zbraně. Součástí víceúčelového nože byla jedna čepel, šroubovák, bodec na prorážení děr a velice populární a v té době neobvyklý otvírák na konzervy.
Tak vznikl vojenský kapesní nůž model 1891; první zásilka byla švýcarské armádě dodána v říjnu 1891. Výrobu nejprve zajišťoval Solingen, centrum německé nožířské produkce. Zakázku takových rozměrů ale chtělo Švýcarsko zajistit ze svých zdrojů, a tak se již roku 1892 výroba přemístila na jeho území.
Karl Elsener (pozdější zakladatel Victorinoxu) Američané. Uznali "švýcaráky" za cool předmět, neváhali je přirovnávat k takovým objevům své kultury, jako je žvýkačka nebo džíp a hromadně si je vozili domů. Tím jim zajistili popularitu, jakou mají dodnes.

Ve velkém a ještě větším
Se zvyšujícím se zájmem o nože rostla i jejich produkce. Jedinými společnostmi, jež mohou na svých výrobcích používat znak helvetského kříže, jsou firmy Victorinox (kříž v erbu) a Wenger (kříž ve čtverci s kulatými rohy). Obě si zakládají na tom, aby jejich výrobky byly, co se týče kvality a zpracování, absolutně rovnocenné, a jedině tyto mohou být považovány za pravé "švýcarské armádní nože", i když většina z nich nemá s armádou nic společného. Současná produkce obou firem zahrnuje bezpočet odlišných variant. Nože pro armádu jsou ale naprosto shodné, liší se jen znakem výrobce. Dodávky jsou mezi Wengerem a Victorinoxem rozděleny typicky švýcarsky neutrálně - půl na půl. Je tedy jedno, zda koupíte V, nebo W? Není! Sami výrobci říkají, že jsou si podobní asi jako Němec a Francouz (Victorinox sídlí v německé části Švýcarska a Wenger ve francouzské). Nože od Victorinoxu jsou vojensky strohé, kdežto od Wengeru jemnější a hravější. A přestože se obě firmy vzájemně doplňují, neznamená to, že mezi nimi nepanuje tvrdý konkurenční boj.

Patent na patentu
Modifikací švýcarského nože existuje nepřeberné množství a váže se k nim nekonečná řada patentů na různá vylepšení a doplňky.
Základem je vždy mnohobarevná paleta nástrojů - nože, otvírač láhví i konzerv, vývrtka, pilka na železo, pilka na dřevo, kleště, nůžky, pinzeta, tužka, pilníček, pravítko, lupa a mnoho jiných nástrojů včetně nepostradatelného párátka. Všechna želízka jsou švýcarské konstrukce, až na jedno. Vývrtka, nedílná součást důstojnických nožů, se dováží z Francie. Zřejmě jen tam umějí naladit vyhovující sklon šroubovice, aby správně pronikala korkem. Anebo to prostě dobře umějí s ocelí.
Protože i když jsou švýcarské nože pojmem, základní surovina k jejich výrobě - nerezová pásová ocel - je francouzská. Zpracování je ovšem čistě ve švýcarské režii, ono také není divu, zahrnuje mnoho výrobních tajemství a nechat dělat precizní mechaniku Francouze, to by nemuselo dobře působit na zákazníka.
Ne všechny verze nožů obsahují obří sadu nástrojů, existují i tenčí modifikace. Různé jsou i celkové rozměry, od přívěsků na klíče přes klasické až po největší s anatomicky tvarovanou rukojetí. Další část výroby tvoří speciální jednooborové nože. A tak jsou k mání provedení pro cyklisty, bruslaře a skateboardisty, snowboardisty, rybáře, myslivce, hráče golfu, fotbalisty, jachtaře, hodináře, "ajťáky" či milovníky koní.
K mání jsou i "otočené" nože pro leváky. Nevyberete si jen v případě, že máte levé obě ruce.

Nejen nože
Když vyrábíte nože a dobře vás to živí, začnete vymýšlet, jak na zavedené značce ještě vydělat. Tak vznikly univerzální nástroje.
Název to není příliš rafinovaný, jejich použití však ano. Vypadají asi tak, jako když vezmete švýcarský nůž a zkřížíte ho s krabicí nářadí. Ač každá z firem volila jiný styl, u obou tvoří základ masivní kleště. Victorinox vyvinul svůj systém obsahující vše potřebné - nože, pilníky, pilky, šroubováky, zkrátka na co si vzpomenete. Svým tvarem to celé nejvíce připomíná již zmíněné kleště.
Wenger volil jiný postup, jeho výrobek vychází ze středních a největších nožů, je ale kromě základních želízek, jako je čepel, pilka, šroubovák a podobně, vybaven kleštěmi a sadou nástrčných nástrojů (šroubováčky, imbusy), které se usazují do střenky buď přímo, nebo přes bovden. Každá koncepce má svoje výhody i nevýhody, záleží především na způsobu použití. I zde platí heslo o rozdílu mezi Victorinoxem a Wengerem.
Další "nenožovou" aktivitou je specialita Victorinoxu, věcička zvaná "swisscard". V destičce velikosti kreditní karty je ukryt nožík, nůžky, pilníček, pinzeta, tužka, špendlík, pravítko a samozřejmě párátko. Co víc si přát, pokud nechcete nosit kudlu u pasu?
Protože ale do nože nejde přes veškerou velkou snahu nacpat všechno, je důležitým doplňkem pouzdro. Do něj se dá narvat třeba sada pro přežití, skrývající vše od baterky, zápalek nebo náplastí až po kartičku s žádostí o pomoc v několika světových jazycích. Navíc pojme nejen baterku či brousek, ale také část výbavy speciálních nožů.
A když už víte, jak ušít pouzdro, proč nezkusit něco většího. Tak pod oběma značkami s helvetským křížem míří do světa konzervativní, ale pečlivě vyrobené batohy a tašky. A když už máte dobrou švýcarskou značku, můžete začít vyrábět i velké nepraktické, ale krásně složité mechanické hodinky.

Tisíce děkovných dopisů
Švýcarské nože se za dobu své existence dostaly snad všude. Dobývaly velehory, polární oblasti i deštné pralesy, byly samozřejmě i ve vesmíru, zvláštní verze ozdobené logem raketoplánu mnohokrát oblétly Zemi. Nůž je vystaven i v Muzeu moderního umění v New Yorku. Používá jej nejenom armáda Švýcarska, ale i německý bundeswehr, vojska Dánska a Belgie či nigerijské letectvo (nůž je vybaven velkým "párákem" na přeřezání padákových šňůr). Oficiálním nožem NATO je zelený Victorinox v největším provedení, ten má pro větší tuhost při páčení zesílené krčky (místo, kde je želízko nasazeno na osičku). Byť to zní jako těžké klišé, archivy obou společností ukrývají desítky děkovných dopisů za pomoc v nouzi a někdy i záchranu života.
Co se týče marketingu, teprve před několika málo dny otevřela firma Victorinox svůj sice teprve první vlajkový obchod na území Evropy, ale zato v jedné z nejluxusnějších obchodních oblastí - londýnské New Bond Street.
Po obchodech v newyorském Soho a dvou dalších v japonském hlavním městě je ten nejnovější londýnský teprve čtvrtým značkovým obchodem Victorinoxu, ale jasně ukazuje, do jakých vod brand míří. Od listopadu 2008 je zde k dispozici úplná produktová řada značky, a to dokonce na ploše celých tří pater a je jasné, že rozhodně nejde jen o nožíky. Obchod v přízemí například nabízí celou pánskou módní kolekci, hodinky nebo dokonce ženskou vůni značky Victorinox, v prvním patře pak dámskou módní kolekci a konečně v suterénu nože a všechno kolem nich.
Kdo by to byl řekl, za co všechno ta malá červená věc může...

***
První zásilka nožů byla švýcarské armádě dodána v říjnu roku 1891. Výrobu nejprve zajišťoval Solingen, tradiční centrum německé nožířské produkce. Protože do nože přes největší snahu nelze nacpat všechno, je jeho důležitou částí rovněž pouzdro. Do něj se dá narvat třeba sada na přežití, baterka či ubrousek.