Nejdříve asfaltoví holubi, až potom vysoká... (Plzeňský deník)

Příběhy o tom, jak divoké prase prohnalo neopatrného houbaře, patří podle myslivce Josefa Hrdonky spíše do kategorie legend

Plzeň
Tu scénu už jste určitě někdy viděli, minimálně v televizi. Nočním lesem zahřmí rána a lovec z posedu sleduje dvanácteráka, který se před ním kácí k zemi. Možná jste mu v tu chvíli i trochu záviděli při představě voňavých jeleních řízečků a triumfální trofeje na zdi vašeho obýváku. Co na tom, že uvedená scéna byla ryzí fikcí. Nic podobného se totiž v našich lesích za normálních okolností neodehrává.

Ulovený jelen je třešničkou na dortu
Na návod, jak si v našich lesích zastřelit jelena a naservírovat ho přátelům na stůl, se ptám zástupce plzeňské Českomoravské myslivecké jednoty Josefa Hrdonky. Dozvídám se, že něco takového je naprosto vyloučeno, pokud se nevrhnu na pytláckou dráhu. I kdyby se mi legální cestou podařilo zvíře ulovit, maso patří podle pravidel honebnímu společenstvu. Radovat bych se mohl snad jen z trofeje, pokud bych chtěl investovat několik tisícovek do jejího vypreparování. A taky se dozvídám, že šanci na první "ostrý výstřel" budu mít tak za rok a půl, pokud ještě dnes začnu studovat všechny předpisy. Samotný lov je totiž pro myslivce pomyslnou třešničkou na dortu, které předchází více práce, než si kdokoliv z nás dovede představit.

Druhá maturita
Druhá maturita, právě tak někteří myslivci nazývají zkoušky, které jsou potřebné pro získání loveckého lístku. Sedmičlenná zkušební komise prověří znalosti uchazeče zkouškami ze sedmi předmětů. Pokud propadne u jednoho, dá se to zvládnout. Prostě zkoušku z toho, co mu nešlo, udělá znovu. Ten, kdo propadne ze dvou nebo více předmětů, má prostě smůlu. Při nejbližší příležitosti bude muset znovu absolvovat celý dvouměsíční kurz zhruba za pět tisícovek a ke zkoušce se přihlásit znovu. Toho, kdo uspěje, čeká rok vycházek do lesa v doprovodu některého ze zkušenějších členů sdružení, řada brigád, cvičné střelby na asfaltové holuby a práce v lese. Teprve pak bude smět do lesa na čekanou sám.

Nesmí se skoro nic
Hrdonka jako mávnutím kouzelného proutku maže i mé představy o tom, že coby novopečený myslivec vyrazím při nejbližší volné chvíli do lesa a vrátím se s divočákem na zádech. "Každá zvěř má své období, kdy se smí lovit," říká a dodává: "Nejde ale jen o období. Spolek má svého hospodáře, který dbá na to, aby nebylo odloveno více zvěře, než je povoleno." Každý druh zvířat tak má danou jakousi kvótu, kolik kusů je možno odstřelit. Počty přitom nejsou nijak závratné. Třeba zajíce už si dnes v lese nikdo zastřelit nedovolí. Je jich málo. O čekané za svitu měsíce si také myslivci mohou nechat leda zdát. "Lovit se smí hodinu po západu slunce a hodinu před svítáním," říká muž, který se myslivosti věnuje už pětačtyřicátou sezonu. Na vymoženosti typu automatických zbraní nebo laserových zaměřovačů raději rovnou zapomeňte. Pravidla lovu nic takového nedovolují.

Pytláci s výzbrojí hodnou NATO
Kapitolou samou pro sebe jsou pak pytláci. Respektováním ani těch nejzákladnějších pravidel se nijak netrápí a z lesa se skoro nikdy nevracejí s prázdnou. "Někteří pytláci mají výzbroj srovnatelnou s armádou," říká Hrdonka. Zvěř většinou napřed oslepí silným reflektorem a pak ji dezorientovanou střílí z korby terénních aut. Celá akce většinou trvá jen pár minut a protože málokterý pytlák používá pušku bez tlumiče, nikdo v okolí si zpravidla ničeho nevšimne. Za pytláctví přitom hrozí až tři roky vězení. Dopadnout pachatele takového činu ale bývá většinou skoro nemožné.

Nové druhy v českých lesích
Pokud se ptáte, která zvířata můžete nejčastěji potkat v lesích na Plzeňsku, asi vás odpověď nepřekvapí. Ve všech honitbách se vyskytuje zvěř srnčí a zvěř černá, okrajově jelen sika, muflon, daněk a jelen lesní. Jsou lokality, například na Přešticku, kde byli vysazováni mufloni, ti se rozšířili i na Nepomucko. Na Plzenecku a Šťáhlavsku se před lety vypouštěli daňci, ti se také rozšířili do dalších honiteb. Černá zvěř je všude, v okolí Spáleného Poříčí se objevuje jelen lesní a jelenec viržinský. Stejně rychle se však v našem okolí zabydlují druhy, které bylo ještě před pár lety možné vidět spíše výjimečně. V lesích chybějí přirození predátoři, a to je podle Hrdonky důvod, proč se některé druhy lavinově přemnožily. "Starosti nám dělají hlavně divoká prasata, lišky, jezevci a nově třeba psík mývalovitý. I norků je dnes podstatně víc, než by bylo zdrávo," vypočítává seznam nejhojněji zastoupené zvěře. "Na Šumavě se objevilo několik desítek rysů, tu a tam bývá k vidění vlk, v Beskydech se můžete při troše štěstí setkat i s medvědem," dodává. Bát se prý ale nemusíme.

Lesní zvěř neútočí
Příběhy o tom, jak divoké prase prohnalo neopatrného houbaře, patří podle pana Hrdonky spíše do kategorie legend. "Rozhodně se nemusíte bát toho, že by na vás v lese nějaké zvíře zaútočilo. To platí i pro ty druhy, ze kterých máme podvědomý strach, tedy třeba pro rysy nebo vlky. Zpravidla mají větší strach než vy sami, a i když slyšíte z houští funění kance, buďte si jisti, že právě hledá způsob, jak se z vaší blízkosti co nejrychleji dostat," říká myslivec. Jediné riziko prý skýtají zvířata zraněná při dopravní nehodě. Poraněné zvíře na člověka zaútočit může, počet takových útoku za rok se ale v rámci celé republiky dá spočítat na prstech jedné ruky.

Pomoci může každý
Českým myslivcům právě začíná období, které je jakýmsi vyvrcholením celého roku. Členové sdružení totiž pětadevadesát procent času obětovaného myslivosti tráví brigádami, prací v lese, absolvováním školení a kurzů, nebo krmením zvěře. Jsou proto vděčni za každou pomoc. "Rozhodně neodmítneme například děti, které mají chuť během roku sbírat třeba kaštany a žaludy, aby se pak s některým z myslivců vypravily do lesa a při poslechu zajímavého vyprávění zvířatům krmení nasypaly do krmelců," vysvětluje Hrdonka. A jak to zařídit? Vše potřebné se prý dozvíte na stránkách www.myslivost.cz.

• Předchozí
• Následující