Ptákem roku je ptačí potápěč skorec vodní (Svobodný hlas)

Skorec vodní je velký asi jako zavalitější kos s krátkým ocáskem. Na hlavě je hnědý a hřbet a křídla jsou černohnědá. Prsa a přední část břicha je svítivě bílá, zadní část břicha rezavohnědá.
Životním prostředím skorce jsou prudce tekoucí potoky a říčky s čistou vodou od podhůří až do nadmořské výše 1100 metrů. Na našem území se to týká prakticky všech pohraničních hor. Ve vnitrozemí je pak skorec vodní vzácný, nebo se vůbec nevyskytuje. To se týká až na malé výjimky i území bývalého okresu Louny. Voda je pro skorce prakticky vším. Své velké mechovité kulovité hnízdo s postranním vchodem si staví vždy u vody pod různými můstky, v kořenech pobřežních stromů, pod převislými břehy a podobně. Obsadí však i nabídnutou hnízdní podložku: polobudku i budku.
Také svou potravu, kterou tvoří hlavně blešivci, larvy chrostíků, pošvatek a vážek, drobní měkkýši a brouci a hlavně v zimě i drobné rybky, loví vždy pod vodou. Při lovu se prochází po dně i v prudce tekoucí vodě a pomáhá si při tom křídly, takže to činí dojem, jako by pod vodou létal. Převaluje při tom různá dřívka a kaménky, aby se zmocnil potravy. Po lovu odpočívá na kamenech vyčnívajících z vody a upozorňuje na sebe i zajímavým chováním. V krátkých intervalech vždy poklesne v kolenou podobně, jak to dělají i známější střízlíci obecní.
Jedná se samozřejmě o chráněný druh, jehož populace je však v posledních letech na našem území téměř bez výkyvů. Při mapování jeho hnízdního rozšíření byl výskyt v období 1973-1977 zaznamenán na 53 % našeho území. V období 1985 - 1989 pak na 62 % a v období 2001-2003 na 65 % území. Předpokládá se, že u nás hnízdí 1-2 tisíce párů.
O případném výskytu na bývalém území okresu Louny prakticky neexistují žádné starší zprávy. Pouze Josef Houda se zmiňuje o jeho pozorování z okolí Ročova v roce 1079. Velmi pravděpodobně se však vyskytuje a hnízdí v bývalém vojenském újezdu Hradiště na Podbořansku, odkud hnízdění udává z roku 1992 Ing. Komár. Není přitom vyloučeno, že se vyskytuje na více místech, protože jednotlivé páry obsazují tok o délce 0,5-5 km a nutí přitom mladé, aby po hnízdění revír rodičovského páru opustili.
Objevení nových lokalit s výskytem skorce vodního by proto bylo velmi zajímavé a rozšířilo by to poznání o tomto zajímavém druhu