Hříčky přírody: vzácní albíni (Slovácký deník)

Každý jistě albína viděl - to jsou ty oblíbené bílé myšky s očima jako červené korálky, některá plemena bílých králíků, např. český albín, angora, bílá morčata, nebo norek albion

 

V přírodě jsou však velkou vzácností. Jejich nápadná barva není vůbec barva, zavinil ji nedostatek barviva v kůži, srsti, drápkách i v očích. Nápadnou bělostí na sebe v přírodě upozorňují nepřátele. Dravci i šelmy se na ně zaměří, a proto se zřídka dožívají vyššího věku. Rodiče i sourozenci se na bílého tvora obyčejně dívají svrchu a nejednou ho přímo vyhostí ze své společnosti. Takový bílý krasavec má život velice těžký a zřídka je mu dopřáno, aby zanechal potomstvo. Ostatně, i když má bílé zvíře mláďata, neznamená to, že i ona musí být bílá. Jedinci trpící úplným nebo částečným nedostatkem pigmentu - albíni nebo leucíni, mohou mít mláďata zbarvená docela obyčejně. Mezi leucíny patří z domácích zvířat např. bíle zbarvená plemena psů, skotu i koní, králíků, norků, většina bílých koček, kozy, ovce, drůbež. K leucínům se počítají i velmi vzácní žehušičtí bílí jeleni, chovaní v oboře už kolem roku 1830. V našem kraji se koncem šedesátých let narodil v kunovickém lužním lese úplně bílý srnec - albín, kterého jsem i já párkrát viděla.
V buchlovickém parku můžete i teď vidět bílého páva - leucína. Leucíni jsou ještě vzácnější než albíni, protože málokterý se narodí živý a jejich úmrtnost je i poté vysoká. A pak tu máme ještě zvláštní typ, kterému se říká semialbino (poloviční albíni). To jsou zvířata, která mají sice modré oči a převážně bílou srst, na níž se ale zachovala charakteristická tmavá kresba. Nejznámější semialbino je kočka siamská a nejvzácnější jsou nyní tak populární bílí tygři z chovu indického maháradži z Rewa. Hvězdou barcelonské zoo se před pár lety stal jediný gorilí albín naší planety a nesl jméno Sněhová vločka. Albinismus se však nevyhýbá ani lidem. Bílí jedinci se mohou vyskytovat prakticky ve všech skupinách živočichů, od antilop, zeber, žiraf, goril, daňků, jelenů, kamzíků, mývalů, přes ptáky, plazy až po ryby. Známá pověst praví, že Hubertus, patron myslivců, byl v lesích u Lutychu odvrácen od zla k dobru bílým jelenem. Od té doby se praví: "kdo uloví bílou zvěř, do roka zemře". A tak proti lidským lovcům trofejí pomáhá albínům k prodloužení a uchování jejich života i tato myslivecká pověst.

• Předchozí
• Následující