Preparování připomíná vykostění kuřete (Nové Přerovsko)

Preparátor trochu fušuje do řemesla zvěrolékařům i řezníkům. Musí precizně ovládat práci se skalpelem a mít skvělý přehled o umístění orgánů. Redaktorka Nového Přerovska si tuto práci zkusila v Ornitologické stanici v Přerově, kde preparovala káně.

Přerov
Další ze série netradičních povolání mě donutila zavzpomínat na mé dětství, zejména na léto strávené u babičky a dědy na myslivecké chatě v Bělkovickém údolí. Pamatuji si na vypreparované obří káně, které mě vždy děsilo. Jednoho takového dravce jsem si nyní vyzkoušela vypreparovat i já.
Do budovy Ornitologické stanice v Přerově přijíždím opravdu nervózní. Mám strach, že můj žaludek nebude spolupracovat a já budu muset neustále odbíhat. V dílně na mě již čeká Jiří Polčák, který mě zasvětí do tajů preparování ptáků.
Mým "pokusným králíkem" se stal uhynulý samec káněte lesního.
"Nejdříve se musí pták zbavit vnitřního skeletu.
Poté je potřeba vyčistit a odmastit kůži. Preparát se musí následně ještě namočit na půl hodiny do chemikálií, při čtyřiceti stupních Celsia. Používá se molantin," prozradil. Za rok takto vyrobí i osmdesát preparátů. Před samotným rozříznutím zvířete jsem pod dohledem Jiřího Polčáka nahmatala prsní kost, následný řez skalpelem však nesmí poškodit vnitřnosti, proto se tohoto kroku ujal můj "učitel". "Stahování nohou je trochu složitější, nesmí se udělat díra do kůže, se skalpelem se musí proto zacházet velice opatrně. U kloubu se noha odstřihne a celá stáhne až po opeření, kde končí," ukazuje Jiří Polčák.
Když se dívám pod ruce zkušeného preparátora, dochází mi, že to není nic hrozného, tento proces mi spíše připomíná vykostění kuřete, které mě několikrát učila moje maminka, podotýkám, že neúspěšně. Dozvídám se také, že každý správný preparátor by měl mít delší nehty, aby se mu lépe kůže stahovala. Humor mě přechází ve chvíli, kdy si mám vyzkoušet to samé na druhé půlce nebohého dravce. V tom okamžiku mi dochází, že preparátor musí zvládat chirurgickou práci se skalpelem a přitom mít dokonalý přehled o umístění orgánů. Nezalekla jsem se toho a druhou půlku jsem zvládla udělat, no řekněme se ctí. Kosti se následně čistí v peroxidu.
V průběhu preparování se dozvídám, že uhynulý samec dostal nálož broků, což dokazují díry v kůži. "Proto byl tak podvyživený, nemohl přijímat potravu," ukazuje mi. Novým zjištěním pro mě byla informace, že ptáci mají uši a docela dobře slyší.
Podle vyjmutého skeletu s vnitřnostmi se vyměří rozměry pro nový polystyrenový skelet, který se na závěr do dravce zašije.
"Používám zvláštní druh polystyrenu. Hlava, křídla a nohy se zajistí dráty. Také oči nezůstávají původní, dávají se skleněné," prozradil Jiří Polčák. Výsledné exponáty putují do vitrín ornitologické stanice a slouží k výukovým programům.
"Moje" káně se do vitríny bohužel nedostane, bude sloužit jako balka, tedy "pták na palici", který slouží k vědeckým účelům.