Jaká nebezpečí číhají na ptáky ve městech? Sklo či kácení stromů (Boleslavský deník)

Praha
Když se ráno ženou do hlavního města auta, aby jejich řidiče odvezla za jejich živobytím, nad hlavami motoristů mávají křídly hejna ptáků, kteří podél dálnice naopak letí za potravou z metropole ven.
Připadá vám to spíš jako úryvek z Barona Prášila? Ne tak docela. Ptáci se prý orientují i podle linií v krajině - a jestli jde o řeku, nebo o dálnici, je celkem fuk. A to, že se ptactvo stěhuje do měst, to je bez debat.
Leckteří opeřenci přitom skutečně v městě nocují, aby pak ráno vyrazili do okolní krajiny. Pro jiné se město stalo prostředím, které ani neopouštějí.

MĚSTSKÉ PŘÍLEŽITOSTI
"Některé druhy se staly na lidských sídlech zcela závislými a mnoho dalších se do měst stěhuje," potvrdila Gabriela Dobruská z České společnosti ornitologické, koordinátorka projektu Sídla bezpečná pro ptáky. Takoví čápi na komínech jsou fenoménem - a nikoho ve městech nepřekvapí ani holubi, vrabci, kosi, sýkory či pěnkavy.
Na komínech ovšem lze najít i třeba sokoly - a kostelní věže se často stanou hnízdištěm poštolek. A jiřičky? Ty už se obyvateli měst a vesnic staly téměř výlučně.

VELKÉ ZMĚNY CHOVÁNÍ
Všímaví lidé to možná postřehli: stejné ptačí druhy se ve městě chovají jinak než v otevřené krajině. Například vrána. Na poli uletí, pokud se člověk jen přiblíží, zato v městském parku jí lidé házejí kousky rohlíku téměř do zobáku, zmiňuje příklad Zbyněk Janoška z České společnosti ornitologické.
"U kosa černého došlo i ke změně migračního chování. Tažné jsou jen lesní populace; městští kosi zůstávají celou zimu," připomněl.
Proč blízkost lidí ptáky tolik vábí? Ve městech si často dokážou nejen obstarat lehce dostupnou potravu, ale i snáze najít možnosti k hnízdění. "Například rorýsi vyměnili skály za budovy, kterých je ve městech mnohonásobně víc než skal ve volné přírodě," poznamenala Dobruská.

ČLOVĚK JAKO HROZBA
Kde je ptactvu hej, může však být i ouvej. Stinnými stránkami synantropizace, jak se přesun živočišných druhů do blízkosti člověka nazývá odborně, se zabývá právě projekt Sídla bezpečná pro ptáky. Jeho koordinátorka Dobruská upozornila, že kromě obvyklých hrozeb, jako jsou predátoři, paraziti a konkurence ostatních ptáků, je hlavním nebezpečím člověk a jeho činnost. "Většina lidí si však tato rizika nepřipouští nebo spíše neuvědomuje - a mnoho ptáků v naší blízkosti hyne zbytečně," upozornila.
Smrtící jsou pro opeřence kola aut, tlamy domácích mazlíčků i nárazy do skleněných ploch - ať už jde o zastávky městské hromadné dopravy (zvláště ty poblíž zeleně), u nichž ornitologové již dlouhodobě upozorňují, že ojediněle umístěné siluety dravců, které je poměrně často vidět, zmírnit riziko nestačí; potřebná je výraznější optická bariéra. Podobné je to s prosklenými budovami, které často klamou tím, že se v nich obloha odráží jako v zrcadle. Lidé také ptákům ubližují shazováním hnízd - ovšem problém vidí ornitologové třeba i v zateplování budov či kácení stromů, kde ptáci mohou hledat potravu či místo k hnízdění.
Jak Pražané i obyvatelé dalších měst vnímají podobná rizika? Která vnímají jako nejvýznamnější - a která si sotva uvědomují?
To má ukázat vyhodnocení dotazníků, s nimiž se ornitologická společnost obrátila na veřejnost. "Výsledky bychom chtěli zveřejnit v příštím týdnu," řekla včera Deníku Dobruská.

VĚDĚT - A LÍP CHRÁNIT
Vyhodnotit, jak občané vnímají nebezpečí číhající na opeřence žijící v jejich blízkosti, přitom není samoúčelné.
Znát a vědět - to totiž mimo jiné znamená jedno: dokázat lépe chránit. "Prvním krokem v rámci projektu Sídla bezpečná pro ptáky je udělat si představu, jaká rizika si lidé uvědomují, jaká ne - a jak jednotlivá nebezpečí vnímají," konstatovala Dobruská.