MS Sadská pořádalo myslivecký den pro děti (Nymburský deník)

Za podpory Kulturně výchovné komise při OMS Nymburk, Domu dětí a mládeže Nymburk, Dětského domova Nymburk a ZŠ Sadská se nám členům MS Sadská podařilo zorganizovat v říjnu další, letos již druhý "myslivecký den", kterým bych vás chtěl v následujících řádcích provést. Možná tak naleznou další myslivecká sdružení inspiraci k tomu, jak se přiblížit širší veřejnosti. Nejde totiž jen o to poskytnout malým dětem nevšední zážitek, ale něčemu je přiučit, a v jejich vyprávění rodičům i vychovatelům posunout názor na českou myslivost a přírodu jako takovou zase o kousek dál. Navíc věříme, že se nám takhle možná rodí "myslivecká líheň".

Počasí nakonec vyšlo, bylo krásně
Bylo listopadové ráno a rosa mokřila boty těch, kdož horečně dokončovali přípravy okolí Horky, naší myslivecké chaloupky, co nese jméno vrcholku, na kterém stojí, na příchod dětí. My, co jsme se sjížděli ze vzdálenějších míst, jsme zaříkávali blížící se mračna, protože přeháňky po cestě nevěstily nic dobrého. Ještě, že nás ten den náš patron neopustil a dopřál nám, i přes špatnou předpověď počasí, krásný, i když vyfoukaný den.
Děti se přiřítily jako voda a už se začínalo. Pan Bendl, hlavní organizátor mysliveckého dne, si vzal slovo a seznámil všechny děti s programem dopoledne. Pravda, málem bych zapomněl, nebyl první, kdo si slovo vzal. První slovo měla Lesnice, která z Trubačského desatera přivítala všechny dorazivší slavnostní fanfárou. Děti byly nadšené, a když uslyšely, že dnes v nejrůznějších kláních mohou i vyhrát ceny, bylo jasné, že budou bedlivě poslouchat, a tak se něčemu i přiučí. I proto jsme volili výběr aktivit tak, aby se nenudili a zároveň posbírali něco nového.

Seznámení s psími pomocníky myslivců
Klání o ceny jsme proložili ukázkou výcviku psů, návštěvou kazatelny, ale to bych předbíhal. Jen co jsme děti utišili, přišlo na řadu seznámení s myslivcovým druhem a nejvěrnějším přítelem. Naši čtyřnozí kamarádi jakoby věděli, že se o nich mluví, a tak seděli pěkně vzpřímeně a jakoby se přes sebe vytahovali, kdo je krásnější, roztomilejší a chlupatější. Po seznámení s pejsky jsme děti rozdělili do dvou skupin a začalo klání o ceny. Polovinu dětí paní učitelka prověřila připraveným testem a druhá polovina se vydala na střelbu ze vzduchovky. Dříve než se ale první človíček ke vzduchovce posadil, byly děti proškoleny z bezpečnosti zacházení se zbraní. To, že se zbraní je třeba chovat se obezřetně, že se neotáčí nikdy hlavní proti nikomu dalšímu a že se před výstřelem vždy střelec rozhlédne, zda se někde netoulá ztracený houbař.

Vzduchovka
Vzduchovka byla osazena kolimátorem (mířidlem se světýlkem, co svítí tam, kam vzduchovka střílí), aby se trefili i prvňáčci. Co ale bylo nejpoučnější, byla návštěva místa terče, tedy víčka od veliké plechovky, kde se děti mohly přesvědčit, že i "hloupá" vzduchovka pořádně víčko pochroumá a je jasné, že by mohla člověku ublížit. Bylo vidět, že si to děti vzaly k srdci a to je moc dobře.
Skupiny se vyměnily a jen co jsme dostříleli, vydali jsme se všichni směrem k noře uprostřed lesa. Naši norníci se předvedli jak se sluší a patří, s vervou jim danou předky do žil se vrhli jeden po druhém do nory. Děti snad ani nedýchaly, když naslouchaly, jak psi vytrvale hlásí z hloubky nitra tohohle liščího domova. Liška doma nebyla, tedy v noře, o vzrušení se ale postaral jeden z našich ohařů, co se jal taktéž zrevidovat okolí nory a tam se potkal s velkou nevolí norníků, co se o tenhle kus teritoria neostýchali porvat.

Psí kamarádi při lovu zvěře
Všechno dobře dopadlo a děti, co byly v bezpečné vzdálenosti, na vlastní oči viděly, jak může být přátelský pejsek nebezpečný, když se mu něco nelíbí. U pejsků jsme zůstali i nadále, a tak se nám předvedli ohaři, tentokrát na jejich poli a to doslova. Dětem jsme ukázali vlečku a vysvětlili, jak čtyřnozí kamarádi lovenou zvěř hledají a předvedli i bezchybné odevzdání přinesené zvěře.
Čas utíkal jako o závod a den se chýlil k poledni. Nechali jsme děti odpočinout a po aktivitách vyvolávajících spíše vzrušení jsme vyhlásili soutěž v troubení na lesnici. Náš trubač nejprve přednesl dětem většinu z Trubačského desatera a povyprávěl, k čemuže troubení vlastně slouží. Poté každé dítko pokusilo na lesnici za vedení trubače vydat co nejdelší a nejzvučnější tón. Nakonec se přidali i dospěláci.
Hra na lesnici si při počtu interpretů, tedy všech účastníků dne dětí, vzala relativně dlouhý čas a ještě větší část dětského dne jsme věnovali návštěvě kazatelny. Děti v tichosti došly ke kazatelně u Majorova borku a postupně se vystřídaly nejen na téhle myslivecké vyhlídce, ale i ve vedení našich psů. Po návratu je už čekal hořící oheň. Vyhlásili jsme vítěze klání a předali ceny.

Spravedlnost a kamarádství
V duchu spravedlivosti vůči všem, a kamarádství, které je nedílnou součástí tradic myslivosti, se dostala cena na úplně každého. Spokojenost dětí jsme pak dovršili zahnáním hladu, který se po takto naplněném dopoledni zcela očekávaně dostavil u všech, a to i dospělých. Pečení buřtů je už tradičním zakončením našich setkání s dětmi. Děti dojedly a přišel čas loučení. Jak rychle se děti zjevily, tak rychle nás i opustily. Zůstali jsme jenmymyslivci. Posadili se u dřevěného stolu a čekali na hlas konvice, která nám klokotem vody dávala vědět, že je chvíle kávy a tlachání o tomhle dopoledni, který v nás ještě dozníval. Poklidili jsme kol Horky, podali si ruce a vydali se každý svou cestou. Jedno nám ale zůstalo společné: vzpomínky na děti, které nám poděkovaly tím nejlepším způsobem, jak si může člověk jenom přát. Jednoduše řekly, že se těší na jaro, až bude další "myslivecký den".