Myslivci sobě (Svobodný hlas)

Chtěli jsme být hlavně při svěcení opravené kapličky a na místo jsme s kolegou Pepou Žmolilem přijeli o půl hodiny dříve. Zrovna se nás zmocňovalo sálavé vedro, když se před námi jako kouzelným proutkem objevila tabule Dnes otevřeno!
Objekt jsem znala z dob dávno minulých jako ruinu, které zřejmě již není pomoci. Bezúplatným převodem ho získalo Myslivecké sdružení Ohře Skupice. Demoliční objekt se díky nespočetným hodinám práce obětavých myslivců vůčihledně měnil k lepšímu. Nyní vstoupíte do prostorného výčepu s pěkným dřevěným nábytkem a ubrusy žateckého pivovaru. Všude po stěnách myslivecké trofeje. Vlevo pak je prostorný sál s jevištěm a s velkým nápisem LOVU ZDAR!
"Co si dáte," vítá nás příležitostní hostinský Vlastimil Krob, na kterého o pouti vyšla služba. Poprosili jsme o půllitry točené vody. Hostinský se peníze zdráhl přijmout, voda prý je o pouti zdarma.
Jen pro členy rozsáhlé myslivecké rodiny se na roštu v areálu zahrady otáčel divočák - lončák. "Byl uloven ve Strkovicích," přibližuje divočákův osud pan Krob. "Černá zvěř je v současnosti přemnožena na úkor zvěře drobné, jako jsou zajíci a bažanti. Prase divoké vám jako univerzální predátor vyfilcuje revír jako nikdo druhý," zasvěcuje do života fauny v místním revíru Vlastimil Krob.
A to už přichází sám pan předseda mysliveckého sdružení, Václav Tesárek s hladkosrstou jezevčicí Betynkou a taky další myslivec, pan Jaromír Sladký s vousy, za které by se nemusel stydět ani svatý. Zatímco se nám dočasný hostinský věnoval, u výčepu ho hbitě vystřídal pohledný mládenec Pavel Tesárek a neprozřetelně si přál, ať napíšeme, že je dosud svobodný. Takže děvčata, pokud jste nezadána, milujete přírodu a krásné muže, vydejte se za Pavlem do Skupic.
Objekt slouží mysliveckým schůzím, jako hospoda bude otevřen až v prosinci, kdy se tu koná poslední leč, a v lednu příštího roku, o mysliveckém plese.
To tu bývá až dvě stě lidí. Láká je tombola vyšperkovaná divočáky, srnčím a dalšími zvěřinovými dobrotami," přibližuje slavné okamžiky opraveného objektu pan Tesárek starší. "K mysliveckému sdružení se hlásí myslivci z okolních obcí.
Budovu jsme opravili svépomocí, hodin ani peněz nepočítajíce. V sobotu se vypily dva sudy Žateckého, na neděli byly objednány sudy čtyři."
Po vysvěcení kapličky nás pan hostinský pozval na ochutnávku divočáka. Vynikající! A coby neřidič jsem si, snad mi to kolega, který zůstal o vodě, odpustil, dopřála i třetinku žateckého piva. Lákavě se nabízelo v čistoskvoucí sklenici, a vychlazené bylo, no kdyby o půl stupně více, tak už by to bylo moc. A jako paní sládková v Postřižinách jsem mohla jen s uznáním konstatovat: Dobré je. Jako křen!