Řešení škod způsobených zvěří na zemědělských kulturách (Litoměřický deník)

Zemědělská výroba se orientuje na ty druhy komodit, které mají schopnost být dobře uplatněny na trhu a jsou trhem a další výrobou požadovány. To jsou v současné době rostliny jako řepka olejná, kukuřice, hořčice a řada dalších obilovin, které jsou pěstovány na velkých plochách, kde pro zvěř jsou ty nejlepší podmínky úkrytu i žíru.
V těchto současných podmínkách zemědělské výroby se jen těžko a s velkými problémy myslivecky hospodaří, zejména pak v zajištění odlovu zvěře, snižováním jejich kmenových stavů tak, aby ke škodám docházelo co nejméně. Jde především o škody způsobované černou zvěří, kde stavy v posledních letech jsou nadprůměrné, mnohde vysoké a vzniklé škody jsou na zemědělských kulturách neúnosné.
Zákon o myslivosti č. 449/01 říká, že za škody odpovídá uživatel honitby, ale na druhé straně se také v zákoně říká, že majitel zemědělského pozemku je povinen udělat opatření ke snížení škod způsobovaných zvěří a zde narazíme při řešení škod na stav, že zemědělec opatření neudělal žádné a vinni jsou jen myslivci, že prasata loví málo.
Mohu potvrdit, že prasat se v našem okrese loví mnoho, ročně kolem dvou tisíc kusů. Jsou oblasti s velkým výskytem prasat, jako je oblast Litoměřic, Úštěka, Štětí, Lovosicka, ale podmínky k odlovu jsou v těchto oblastech velmi špatné, zejména pěstováním velkých souvislých ploch kukuřice, řepky apod.
Rád bych slyšel od samotných zemědělců názor a návrh, jak odlov v těchto podmínkách zajistit tak, aby ke škodám docházelo co nejméně. Vždyť lovit tam, kde je oseto 150 i více ha souvislých ploch je prostě nemožné a možno říci velmi náhodné.
Slyšel jsem informaci, že i samotné MZ doporučuje zemědělcům osévat menší plochy těchto rostlin, rozdělovat je menšími plochami obilovin, kde by byl odlov přístupný. Setkal jsem se i s názory požadovanými na státní správě, aby byl povolen lov prasat, jak se říká hlava nehlava, nehledě na zákon a prováděcí vyhlášku. Je nutné si uvědomit,že zákony schvaluje parlament a ne uživatel honitby nebo státní správa.
Souhlasím s tím, že někteří uživatelé honiteb uplatňují názor, že je nutné lovit hlavně dospělé kusy, což je chovatelsky špatně, je nutné lovit především selata a bachyňky lončačky, tedy rok staré kusy, i když to velký finanční přínos pro uživatele není.
Mnohokrát jsem navrhoval při setkání a poradách za účasti zástupců MZ, aby se stát konečně začal starat o zvěř, vzhledem k tomu, že zvěř je přírodní bohatství státu a majetkem uživatele se stává až v době, kdy je ulovena. Víme z informací, že většina našich zemědělců dostává nějaké podpůrné dotace do zemědělské výroby, proč stát nevyčlení část těchto dotací na úhradu škod způsobených volně žijící zvěří - majetkem státu! Vždyť myslivost nedostává na svoji činnost žádné dotace, pár korun dá ročně státní správa na udržení některých druhů zvěře (zajíc, králík, bažant, koroptev), což je velmi nepatrná pomoc, a to jen do některých oblastí.
Na závěr bych chtěl připomenout ještě jeden problém nás myslivců, těch, kterých se nejvíce týká starost o zvěř. Současné velmi suché a horké léto dělá myslivcům v mnoha oblastech našeho okresu velké starosti. Musíme budovat umělá napajedla s dovážením vody, zajistit v tomto období plnění plánu odlovu srnců, ale především těch prasat, se kterými jsou stálé starosti.
Vím, že zemědělec, který je také myslivcem, tyto problémy částečně pochopí, ale nemyslivec asi ne. Chtěl bych naše zemědělce touto cestou požádat o pomoc a radu, jak vznikající stálé problémy s divokými prasaty řešit ke spokojenosti obou stran.
Názor "vystřílejte zvěř, dělá nám škody" je scestný a nenormální myslícího člověka. Zvěř zde žila, je zde, je součástí krásné přírody, dělala škody a částečně i škody dělat bude, vždyť je to volně žijící tvor. Proto, važme si toho, že tady zvěř máme, je součástí přírody.
Adolf Rolínek, jednatel OMS