výmarský ohař je výborný společník a ochránce (Žatecký a lounský deník)

Historie tohoto oblíbeného loveckého plemene sahá až do 18. století. Na jeho konci byli velkovévodou Karlem Augustem z Výmaru odchováni první čistokrevní výmarští ohaři. Šlechtic vlastnil panství obklopené hustými lesy bohatými na velkou zvěř a jako zanícený myslivec objevil silné šedé psy na panství Auersperků. Byl okouzlený jejich mimořádnou silou, odvahou a houževnatostí. Tedy vlastnostmi, které by ocenil při svých lovech. Rozhodl se proto tyto psy odchovávat. Jeho chovná smečka a odchovy byly přísně chráněné a tyto psy mohli vlastnit jen členové jeho rodiny nebo vybraní příslušnici aristokracie. Nikdo je tehdy však nesměl mít jen jako domácí mazlíčky.
Do začátku 20. století bylo plemeno veřejnosti stále poměrně neznámé. V roce 1897 byl založen německý chovatelský klub výmarských ohařů, jehož cílem bylo chovat tyto psy podle striktních pravidel. Členství bylo exkluzivní a cílem klubu nebyla propagace plemene. Ve snaze udržet v chovu jen skutečně vynikající zvířata klub omezil celkový počet zapsaných psů na 1500. Typ a temperament byly pečlivě formovány. Když během druhé poloviny 19. století poklesly stavy velké zvěře, výmarský ohař byl převeden z lovu jelenů a divočáků na spárkatou a pernatou zvěř. V roce 1935 byl potom sestaven oficiální plemenný standard výmarského ohaře.
Unás se výmarský ohař pro lovecké účely využíval od již od roku 1910. Psi ale byli v majetku cizí šlechty. Do plemenné knihy sestavené Karlem Podhajským byli u nás zapsáni první čtyři výmarští ohaři až v roce 1923. A to Richardu Tománkovi, jenž je považován za zakladatele chovu výmarských ohařů v Čechách. Tománek se s nimi poprvé setkal v Tyrolsku u hraběte Merana. A psi ho zaujali krásným zevnějškem i všestrannými výkony. Tománek hledal psa lovecky všestranně upotřebitelného a tak v letech 1923 a 1924 přivezl z Lubecku psa Arga von Rundhof a následně fenu Gerdu von Berchtoldsburg Schleisingen. Tento pár byl poté základem jeho chovné stanice Z Baltu.
Charakteristickým znakem výmarského ohaře je obrovská výdrž a cit k vyhledávání a sledování stopy. Je mimořádně oddaný svému majiteli a rodině. Mezi jeho vlastnosti patří i citlivost, svéhlavost, nebojácnost a energičnost. Jako většina ostatních velkých loveckých psů také výmarský ohař potřebuje hodně prostoru. Je přirozeně hlučný.
Přestože jde o loveckého psa, toto plemeno je velmi přátelské a vyžaduje pozornost, náklonnost a potřebuje i jistotu ve vzájemném vztahu s majitelem. Jediným malým mínusem tohoto plemene může být tvrdohlavost, kterou lze však odstranit důsledným výcvikem k poslušnosti, se kterým je dobré začít co nejdříve.
Kladné vlastnosti výmarského ohaře a také přání mít doma po čase znovu čtyřnohého kamaráda, přivedly na myšlenku pořídit si zmiňované plemeno i nás. A tak se začátkem letošního června naše rodina rozrostla o fenku výmarana, které jsme dali jméno Annie. Její přítomnost obohatila naše do té doby někdy všední dny o spoustu radostí i starostí. Ovšem jen těch příjemných. Aby nedošlo k vytvoření špatných návyků a vzorců chování, rozhodli jsme se navštěvovat nové cvičiště v Žatci, které se buduje v areálu bývalého mysliveckého sadu. Výcvik probíhá v příjemné a klidné atmosféře pod vedením manželů Kalousových, kteří se výcviku psů věnují již více než 30 let a je zaměřen hlavně na výuku poslušnosti pod vedením paní Jaroslavy Kalousové. Ta v letošním roce získala titul mistr republiky v Obedience (jedná se o u nás poměrně mladý psí sport spočívající v předvedení poslušnosti psů) a zúčastnila se mistrovství světa FCI v německém Cottbusu také v Obedienci. V případě zájmu ze strany žateckých majitelů psů budou na tomto cvičišti od září letošního roku započaty kurzy pro výuku poslušnosti. Bližší informace lze získat na telefonním čísle 775 965 184.