Mýty a fakta v managementu černé zvěře (II.) – početnost a pohlaví selat

Faktory ovlivňující počty selat metaných bachyněmi

Na počet metaných selat má vliv především fyzická kondice a hmotnost bachyně. Již málo se ví, že to tak ale nemusí vždy fungovat. Tento vztah platí především ve státech střední Evropy, kde mají prasata divoká ideální potravní podmínky a na většině území – s výjimkou vysokohorských poloh – i vhodné klima. Výzkumu v této oblasti se věnovala řada autorů. V případě prohledání prestižní vědecké databáze Web of Science a zadání klíčových slov „prase divoké“ a „reprodukce“ vám vyskočí přibližně 500 publikací, které se danou problematikou zabývají.

Autory jedné z nejpropracovanějších studií jsou Frauendorfová a kol. (2016), kteří se zabývali ověřením vlivu environmentálních a fyziologických faktorů na počty selat metaných bachyněmi žijícími v zemědělské krajině v okolí Hannoveru ve středu Německa. Výsledky studie byly jednoznačné (obr.):

– počet selat je pozitivně ovlivněn tělesnou hmotností bachyně;
– v případě environmentálních činitelů byl prokázán pozitivní vliv zvýšených srážek a teplot v letním období, což jsou zároveň faktory, které mají kladný vliv na úrodu žaludů a bukvic v semenných letech dubu a buku, potažmo na dostupnost přirozené a energeticky bohaté potravy prasete divokého.
– naopak nebyl prokázán vliv intenzity lovu černé zvěře člověkem ani vliv její populační hustoty v dané oblasti.

 
Obr.: Faktory ovlivňující počet metaných selat.

Rozdíly v početnosti selat napříč Evropou

Fyzická kondice je hlavní faktor, který ovlivňuje počty selat metaných bachyněmi v podmínkách střední Evropy. Nejvíce selat metají bachyně v Německu, kde se průměrné počty pohybují od 5,2 do 7,6 na bachyni (Gethöffer a kol. 2007). Podobné hodnoty jsou ale známé i z dalších států tohoto regionu. Např. v Rakousku metají bachyně v průměru 5,8 selat (Matys 1982) nebo v Maďarsku 6,7 selat (Náhlik a Sándor 2003). Naproti tomu v jihozápadní Evropě je situace opačná. Např. ve Španělsku se průměrný počet selat od jedné bachyně pohybuje od 3,05 do přibližně 4 (Bywater a kol. 2010) a obdobné počty jsou popisovány i v Portugalsku, kde činí průměrný počet 4,1 selete na bachyni (Fonseca a kol. 2004) nebo v Itálii s průměrem 2,3–4,4 selete (Massei a kol. 1996). Obecně platí, že divočáci žijící v jižních regionech jsou menší tělesné konstituce, čemuž odpovídají i nižší počty metaných selat. Zároveň v jižních státech nenacházejí optimální podmínky nejen z hlediska potravy, ale i z hlediska možného teplotního stresu a stresu ovlivněného nedostatkem vody v krajině.

Klíčový faktor: semenné roky a Tělesná hmotnost bachyní

Jak již bylo zmíněno, vyšší počty selat metaných jednotlivými bachyněmi souvisejí ve střední Evropě se semennými roky dubu a buku a fyzickou kondicí bachyní. V případě semenných let hraje podstatnou roli probíhající klimatická změna, která divočákům usnadňuje vyhledávání potravy v zimním období, ale především ovlivňuje frekvenci semenných let dubu a buku.

V minulosti se semenné roky buku opakovaly za příznivých podmínek po pěti až deseti letech a při nepříznivých podmínkách se tento interval prodlužoval dokonce až na devět až dvanáct let. Kvůli klimatické změně se však frekvence semenných let výrazně zvýšila a zároveň ubylo roků, kdy buky neplodí vůbec (Bogdziewicz a kol. 2020). Např. Övergaard (2010) zaznamenal, že ve Švédsku se od roku 1974 doba mezi semennými roky buku zkrátila v průměru z původních pěti let na nynějších dva a půl roku. Význam semenných let pro černou zvěře dokládá počet bukvic. Těch může být při vysoké úrodě během silného semenného roku až osm milionů na hektar bukového porostu (Saniga, Kraľovič 2009).

Podobný trend posunu a zvýšení produkce semen lze pozorovat i u dubů. Nutno však upozornit, že jak buk, tak duby takto prosperují zejména ve středoevropském regionu, kde mají – ve srovnání s jižními státy – optimální podmínky: jak teplo, tak současně dostačující množství srážek.

Tyto podmínky prostředí jdou ruku v ruce s intenzivním zemědělstvím produkujícím dostatek atraktivní, energeticky bohaté potravy. To je často spojeno i s vnaděním a přikrmováním (někdy až krmením) černé zvěře myslivci. Všechny zmíněné faktory pak souhrnně ovlivňují hmotnost a kondici bachyní, což se následně projevuje v počtu jimi metaných selat. Hmotnost a kondice mají zároveň vliv na to, kdy bachyňky (ve stáří selete či lončáka) poprvé vstupují do chrutí a jsou oplodněny (Svět myslivosti č. 3/2025). Z připojeného grafu 1 je dobře patrný vztah mezi hmotností bachyně a počtem selat, která přivede na svět (Frauendorfová a kol. 2016). Pokud bachyně nedosahuje tělesné hmotnosti 40 kg, metá v průměru dvě až čtyři selata. Přibližné tělesné hmotnosti bachyně v rozmezí 45 až 60 kg odpovídá počet od pěti do devíti selat a větší bachyně mohou metat až 12 selat.

Graf 1.: Vztah mezi hmotností bachyně a počtem selat

Pohlaví selat

Jedním z velmi zajímavých, avšak již méně známých témat, souvisejících s reprodukcí černé zvěře, je poměr pohlaví u metaných selat. V této věci nepanuje mezi vědci jednoznačná shoda, nicméně se zdá, že podstatnou roli opět hraje úživnost prostředí a lokální environmentální faktory.

Jako příklad může posloužit studie z oblasti Apeninského pohoří ve střední Itálii. Nadmořská výška se zde pohybuje od 330 do 1414 metrů a region leží v oblasti se suchým klimatem. Autoři v daných podmínkách nepotvrdili vliv kondice bachyní na větší či menší zastoupení jednoho nebo druhého pohlaví metaných selat. Pouze mírně se zde projevil vliv hmotnosti bachyní na počty selat v jednotlivých metáních. To plně koresponduje s výše uvedenými nízkými počty metaných selat v jižních státech, kdy se v případě menších počtů selat statisticky prokazatelně neprojeví faktory ovlivňující počet selat v metání, neboť bachyně žijící na jihu Evropy jsou menší a mají i méně mláďat než jejich příbuzné ve střední Evropě. Limitujícím faktorem pro reprodukci černé zvěře je v těchto podmínkách množství ročních úhrnů srážek a vysoké teploty, nikoliv dostupnost potravy.

Naopak zcela odlišné výsledky prezentovali ve své práci Servantyová a kol. (2007), kteří zkoumali populaci černé zvěře v lesnaté oblasti východní Francie (v zásadě západo- a středoevropské klima). Tamní lesy jsou tvořeny především dubem a bukem a nadmořská výška se pohybuje kolem 350 metrů, což i mnohem lépe odpovídá podmínkám České republiky. Bachyně v této oblasti metaly průměrně 5,5 selete a maximální zjištěný počet činil 14 zárodků, což představuje značně široký rozptyl dat pro statistický rozbor. Výsledky analýzy pohlaví selat prokázaly jednoznačný vztah mezi snižujícím se zastoupením samců a zvyšujícím se počtem metaných selat. Zatímco při průměrném počtu čtyř metaných selat bylo 60 % samců, při osmi či devíti metaných selatech kleslo jejich zastoupení na přibližných 45 % (graf 2). Převedeno do praxe: při větším počtu selat narůstá podíl jedinců samičího pohlaví. Přitom musíme mít stále na paměti již napsané, a to, že počet selat souvisí s hmotností a fyzickou kondicí bachyně, která se odvíjí od dostupnosti potravních zdrojů a klimatických faktorů. V případě střední a západní Evropy to vše ve výsledku vysvětluje akceleraci populačního růstu černé zvěře.

Graf 2.: Vztah mezi počtem metaných selat a jejich pohlavím

Obdobné výsledky byly potvrzeny i v Německu, kde divočáci také nacházejí ideální podmínky pro rozmnožování. Autorka studie v tomto případě hodnotila zastoupení samců a samic v potomstvu černé zvěře ve vztahu k semenným rokům dubu a buku, tedy resp. k dostupné potravě. V letech s běžným množstvím produkce žaludů a bukvic byl poměr pohlaví metaných selat vyrovnaný. Když se během semenných let úroda žaludů a bukvic prudce zvýšila a divočáci měli nadprůměrný dostatek kvalitní potravy, byl poměr pohlaví selat metaných velkými dospělými bachyněmi vychýlen ve prospěch samic (Frauendorfová, 2015).

Změny v poměru pohlaví a nárůst zastoupení samic v potomstvu metanému silnými bachyněmi v letech s bohatou dostupností potravy má snadné vysvětlení: divočáci nejsou vystaveni potravnímu stresu a bachyně mohou značnou část své energie investovat do potomstva. Dostatek potravy zároveň ukazuje na možnost pokračujícího pohodlného růstu populace i v dalších letech. Prase divoké je typický potravní oportunista, který dokáže tyto příležitosti velmi efektivně využívat.

Schopnost ovlivnit početnost potomstva nebo jeho poměr pohlaví patří mezi autoregulační procesy fungující v populacích téměř všech živočichů. Autoregulace v obecném slova smyslu znamená způsobilost řídit své chování a vědomě usilovat o dosažení cíle. V případě zvířat je jím růst a přežití populace a zvýšení zdatnosti jednotlivce. U zvěře nejde o nic nového. V průběhu minulého století byla tato schopnost popsána u téměř všech hlavních druhů jelenovitých. Např. u srnčí zvěře je známo, že srny podle populační hustoty regulují počty mláďat: v období nízkých populačních hustot kladou více srneček, na rozdíl od období vysokých populačních hustot, kdy přivádějí na svět více srnečků. Ovšem tento poměr není tak výrazný jako u divočáků.

Závěry a praktická doporučení

Ale zpět k hospodaření s černou zvěří. Pokud je myslivecký management striktně zaměřen na ochranu dospělých bachyní, jako je tomu v mnoha našich honitbách, dochází k cílenému množení populace černé zvěře. Nárůst je zajištěn početnými houfy selat kolem dospělých bachyní, ale významný vliv mají i mladé bachyňky (ve stáří selete až lončáka) a jejich potomci. Zvyšování početnosti může být zároveň umocňováno shora popsaným efektem vyššího podílu selat samičího pohlaví v potomstvu velkých bachyní. Existuje tak i větší šance, že puberty se dožije sele-bachyňka, bude oplodněna a přivede na svět selata. Tím pádem získá status vodící bachyně s relativně vysokou zárukou ochrany před ulovením. Tento systém akcelerují a výrazně zrychlují klimatické změny (zvýšená frekvence semenných let dubu a buku), případně způsob zemědělského hospodaření a jeho intenzifikace.

Je to sice málo pravděpodobné, ale i kdyby nějakým způsobem došlo k omezení hojnosti potravy z výše uvedených zdrojů, divočáci o hladu nezůstanou. Dostatek krmiva totiž najdou na vnadištích a krmelištích, a to i ve vyšších polohách, kde by se přirozeně nevyskytovali nebo by tak rychle nedosáhli prahové hmotnosti. Význam to má zejména v zimním období, kdy by bachyňky (selata) trpěly poměrně významným nedostatkem potravy a po zimě by byly ve špatné kondici. Díky starostlivosti myslivců však zimu přežijí v dobré kondici a na jaře se mohou začít rozmnožovat. Pokud by zimní péči neměly, pravděpodobně by byly oplodněny až v pozdním létě či na podzim.

Praktická doporučení proto nemohou než opět směřovat k důležitosti lovu dospělých bachyní, a to zejména pokud se myslivci v konkrétní oblasti potýkají s vysokými škodami působenými černou zvěří nebo když honitba spadá do území s výskytem afrického moru prasat. Nejvhodnějším obdobím pro lov dospělých bachyní je jednoznačně podzim a začátek zimy. Selata mají v tu dobu v našich podmínkách mnohdy již více než 30 kg a jsou plně samostatná. Pokud je tedy v konkrétní honitbě potřeba populaci černé zvěře snížit, podzim představuje ideální čas pro cílenou redukci spočívající v lovu dospělých bachyní.

Příspěvek vznikl za podpory projektu TACR TQ03000038.
Seznam citované literatury je k dispozici u autorů článku.

Autoři:
Ing. Jan Cukor, Ph.D., Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti a Česká zemědělská univerzita v Praze
Ing. Miloš Ježek, Ph.D., Česká zemědělská univerzita v Praze

Foto Miroslav Hlávko