Není myslivost jako myslivost (Boleslavský deník)

Na sudoměřském mysliveckém odpoledni mi tak trochu zatrnulo, když jeden z členů trubačů lesnické školy ve Šluknově během jednotlivých trubačských kusů poznamenal, že lidé vnímají díky médiím myslivce jen negativně. Nedalo mi to, a hned jak jsem přišla do práce, vygooglovala jsem si pár článků ze všech internetových médií. Pár titulků na ukázku: Bývalý myslivec napadl štěňata loveckých psů i televizní štáb, nebo Policie hledá Aničku, myslivci tam střílí divočáka, a nakonec Myslivec mířil na lišku, ale do břicha trefil kolegu.

No, tak něco na tom mediálním obrazu myslivců bude. Je pravda, že články o tom, že se jim něco povedlo se hledaly daleko hůř. K pobavení předkládám i jeden článek ironicky omlouvající zakázané pití alkoholu před a během lovu. „Snad každý trouba pochopí, že lovec, vystaven nevlídnému počasí (chladu, dešti, marastu) potřebuje zahřát a to nejen pohybem, ale i vnitřně. Bývávalo. Dnes stateční mužové lovci jsou nuceni před začátkem lovu potupně dýchat do testerů kvůli alkoholu, jestli nepožili. Vždyť alkohol k myslivci patří jako ryba k vodě. Zdůvodnění, že alkohol zapřičiňuje mezi myslivci úrazy neobstojí, k těm dochází tak jako tak a postižení si za to stejně mohou sami, nakonec dobře jim tak, neměli tam co dělat, co lezli lovci do rány. Věřme, že úřady nakonec zase přijdou k rozumu a vrátí se staré krásné zlaté časy, kdy alkohol byl nezbytnou součástí lovu”.

Všechno tohle jsem přečetla, a po všech těch hrůzách jsem si vybavila jediného myslivce, kterého jsem dobře znala. Vzpomněla jsem si, jakou úctu měl ke zvířatům, ke stromům, ke každé větvičce, která tvořila část jeho lesa. A taky jsem si vybavila jeho syna, kterého s láskou učil všechno, co uměl sám. Pro ně znamenala myslivost, především velkou lásku - lásku k přírodě. Jistě, také chodili na hony, to je součást myslivosti.

Když jsem viděla lesníky v Sudoměři, připomínali mi spíš toho „mého” myslivce, než ty z novinových titulků. Jenže, v každém spolku se najdou lidé, kteří porušují pravidla, a nechovají se tak jak by měli. Přeju všem od svatého Huberta, aby takových mezi nimi bylo co nejméně!