Reakce na článek Mizí zvěř... (Litoměřický deník)

10. 2. jsem si se zájmem přečetl článek v Právu, plně se ztotožňuji s obsahem článku a uvedenými důvody úbytku naší drobné zvěře v honitbách v ČR. Jsem myslivec od roku 1955, myslivost vykonávám v oblasti Polabí v okrese Litoměřice, kde zejména v oblasti honiteb okolo hory Říp na Roudnicku n/L, kde honitby vždy oplývaly bohatým zazvěřením drobnou zvěří ,jako zajíc,králík,bažant a koroptve. V současné době i přes veškeré úsilí honiteb v této oblasti stále dochází k úbytku této zvěře. A jsme u hlavního problému - přemnožení oblasti pernatými dravci ,kde zejména stále se množící orel mořský, jestřáb lesní, káně lesní a rousná , a to zde nechci vyjmenovat skoro všechny noční dravce - sovy a další dravce,kteří jsou Zákonem o ochraně přírody č.114 chráněni. Vedle pernatých dravců mají obrovský vliv další predátoři v přírodě, jako je liška, toulavé kočky a psi a hlavně stále se rozšiřující prase divoké. Prase divoké udělá více škod na drobné zvěři tam, kde je přemnožené , jako pernatí dravci.
Je nutné zdůraznit,že i tato dravá zvěř se musí něčím v přírodě živit, nesmíme však k tomu v přírodě vytvářet stále lepší podmínky v obhospodařování krajiny,zejména v našem zemědělství. V současné době stále se rozšiřující monokultury řepky, kukuřice, slunečnice, stále se zhoršující životní podmínky pro drobnou zvěř ,ale nejen drobné zvěře, ale i spárkaté srnčí zvěře, a zejména pak zajíc polní, který potřebuje ke svému životu 9 druhů bylin a pokud je nemá k dosažení - umírá hlady. Plně se ztotožňuji s autory tohoto článku,že v současné době nejvíce škodící naší přírodě jsou ty ohromné plochy kukuřice, slunečnice a řepky, které zemědělci pěstují na pohon elektráren, místo toho, aby osévali plochy obilovinami, řepou, jetelovinami, brambory apod., kde drobná zvěř škodila nejméně, ale měla plnou úživnost. Potvrzuji také ten názor, že tyto ohromné změny v pěstování velkoplošných rostlin vytváříme ty nejlepší podmínky pro divoké prase. U ploch 100 až 200 ha souvislých osetých pozemků se prakticky nedá myslivecky hospodařit, vznikají ohromné škody zvěří, která zde žije po celou dobu vegetace až do sklizně. Ale na druhé straně zemědělci požadují úhradu škod na těchto plochách od černé zvěře ze strany uživatelů honiteb, od myslivců. Sám zemědělec nedělá nic pro to, aby škody byly co nejmenší. Na druhé straně pro to nedělá ani s t á t nic. Již mnohokrát jsem navrhoval MZ , aby když dostává skoro každý zemědělec nějakou podpůrnou dotaci do zemědělské výroby , aby s t á t - MZ vyčlenilo z těchto dotací nějakou částku k úhradě škod způsobených divokou zvěří, a tím by bylo vyřešeno mnoho dohadů a soudů uživatelů se zemědělci k jejich úhradě. Vždyť si všichni musíme uvědomit,že zvěř je přírodním bohatstvím státu , ale stát se o ni vůbec nestará !
Tolik k reakci a podpoře názorů a skutečností v tomto článku, sám to mohu plně potvrdit, vždyť mám honitbu o výměře 900 ha, kde tyto ohromné plochy převažují.
O autorovi: Adolf Rolínek, jednatel OMS ČMMJ Litoměřice