Zvyk uchovávat lovecké trofeje je velmi starý (Právo)

Patří mezi zvyky myslivce získávat, shromažďovat a cenit si trofeje jím ulovené zvěře. Lov býval v pravěku výsadní činností mužů.
Byl životně důležitý pro bytí celého kmene a zvláštní úcta byla vzdávána všem, kdo ulovili buď největší kus zvěře, nebo nejnebezpečnější velkou šelmu.
Lovec si mohl ponechat nejen největší a nejchutnější kus zvěřiny, ale i ty části, kterými zvěř lovce ohrožovala, zuby, kly, pazoury si zavěšovali na ruce a na krk, zdobili se kožešinami.
Dnes jsou trofeje pro myslivce především upomínkou na nezapomenutelné okamžiky lovu a mají také, a to především, veliký význam jako chovatelský doklad. Prokazují spolehlivě, jak se v honitbách hospodaří, jak se tam provádí správný průběrný odstřel spárkaté zvěře, a zároveň ukazují vrcholy správného mysliveckého snažení na vynikajícím kapitálním paroží.
Trofej musí být dobře upravena a pak je dokladem estetického cítění myslivce a ukazuje jeho vztah k ušlechtilému způsobu lovu. Co je trofejí z jednotlivých druhů zvěře? Všeobecně tedy ze spárkaté zvěře především paroží - jelení, daňčí lopaty, srnčí parůžky. Z jelení zvěře, a to i z laní, jsou velmi ceněny a vsazovány do šperků zakrnělé špičáky - kelce, zvané též osny. Prsteny a náušnicemi z nich se rády zdobí manželky myslivců.
Trofejí jsou i hubertky, kůstky ze srdcí některé spárkaté zvěře či štěky z osin ze hřívy jelenů, z divočáků i z vousů zajíců.
Z černé zvěře zbraně, škára, kožešiny šelem, z lišky celé lebky či jen kly. Z kachen kačírky, z bažantů paletky. Trofejí jsou ale také rohy: toulce z muflonů, rohy koz bezoárových, z kozorožců, růžky kamzíků a další.
Řádně vypreparované trofeje se hodnotí podle kritérií, která jsou uvedena v mezinárodně schválených řádech a hodnotitelských tabulkách C. I. C., a na výstavách se trofeje oceňují zlatými, stříbrnými a bronzovými medailemi.
Oldřich Tripes