Zkušenosti se zákonem o myslivosti (Zemědělec)

Navrhovatelem současného zákona o myslivosti byla iniciativní skupina 17 poslanců napříč politickým spektrem v čele s Jaroslavem Palasem, předsedou zemědělského výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Zápis z jednání sněmovny mimo jiné uvádí sdělení poslance Palase o náročnosti přípravy návrhu zákona, připomíná odvěký střet mezi těmi, kteří obhospodařují půdu, ať lesní, nebo zemědělskou, a těmi, kteří provozují myslivost. Střet existuje více než 300 let a setkáváme se s ním i nyní. Pro mne je tato informace velmi překvapivá, neboť nevím, že by v naší nebo i okolních honitbách do té doby někdy v minulosti takové vztahy, tedy zmíněné střety, existovaly. Zápisy z různých jednání o přípravě i návrhu zákona o myslivosti dokazují, že se jich nezúčastnili žádní odpovědní zástupci těch, kteří na zemědělských pozemcích bezprostředně hospodaří.
Myslivost má jistě dlouholetou tradici, prošla různými změnami. V učebnicích myslivosti se můžeme dočíst, že se lov postupem času stal prostředkem k hospodářskému zisku, a dokonce i výsadou. Tuto výsadu si vládnoucí třída žárlivě střežila. Zákon o myslivosti č. 23/1962 Sb., odloučil právo myslivosti od vlastnictví honebních pozemků. Tento stav měl napravit nový zákon o myslivosti. O tom, jestli se tak skutečně v praxi stalo, se často vede diskuse. Ještě připomínám, že výše uvedený zákon číslo 23/1962 Sb., považoval živou zvěř, zejména její kmenové stavy za národní majetek. Současný zákon o myslivosti přinesl v tomto směru zásadní radikální změnu. Zvěř je podle něj obnovitelné přírodní bohatství, které nepatří nikomu až do okamžiku odchycení, ulovení nebo nalezení padlého kusu. Pak patří jenom tomu, kdo má právo myslivosti. Autoři publikace - Zákon o myslivosti s komentářem (Řehák, Staněk, Kříž) k tomu dále mimo jiné uvádějí: "Toto ustanovení má pro celý zákon zcela zásadní význam. Stát tím deklaruje svoji odpovědnost za toto přírodní bohatství. Stát, který takto jasně deklaroval zvěř jako přírodní bohatství, musí dbát a pečlivě dohlížet na ochranu a hospodaření s tímto přírodním bohatstvím, musí mít zachovány trvalé nástroje na dohled, řízení i kontrolu nad tímto přírodním bohatstvím."
Současný zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, nabyl účinnosti dne 1. 7. 2002. Platí už dostatečně dlouhé období, takže i vlastník honebních pozemků může odpovědně zhodnotit jeho přínos pro myslivost i jak změnil podmínky pro hospodaření na honebních pozemcích. V roce 2002 byl odlov prasete divokého, které působí největší škody v ČR, asi 78 000 kusů. V následných letech stavy divokých prasat, a tím i odlovy prudce vzrostly. V roce 2004 už bylo odloveno asi 120 000 kusů, v dalších letech již kolem 150 000 kusů. Je tedy nezpochybnitelné, že nový zákon umožnil naprosto nekontrolovaný, ale cílevědomý nárůst nenormované zvěře - přírodního bohatství, bez ohledu na úživnost honiteb a proti zájmu vlastníků honebních pozemků. Prudké zvýšení stavů prasat divokých s sebou nutně přineslo neúnosné škody na zemědělských pozemcích a plodinách. Škody, které ministerstvo zemědělství (MZe) na rozdíl od škod na lesních porostech nikde nezjišťuje ani nevyčísluje. Považuje je však za významné, a tak už několik let vydává různá doporučená opatření pro redukci spárkaté zvěře v ČR s tím, že její současné stavy neodpovídají potřebám lesního hospodářství i zemědělství. MZe se při svých doporučeních odvolává na možnosti redukce stavů zvěře uvedené v zákonu o myslivosti, které vlastníci honebních pozemků ani uživatelé honiteb řádně nevyužívají. MZe se odvolává na neochotu vlastníků honebních pozemků a držitelů honiteb aktivně vstoupit do kontroly mysliveckého hospodaření. Tak se MZe snaží zbavit odpovědnosti za škody působené lesní zvěří a přenést ji na vlastníky honebních pozemků. Přitom platí novela zákona č. 59/2003 Sb., navržená poslanci Ladislavem Skopalem, Pavlem Kováčikem a Janem Hrůzou, která do první věty § 22 odst. 1 zákona o myslivosti vložila slovo "zpravidla", takže v upraveném znění ",Valnou hromadu svolává honební starosta zpravidla jednou ročně". Toto jediné vložené slovo zásadně změnilo původní záměr zákona číslo 449/2001 Sb. a umožňuje honebnímu starostovi nekonat pravidelně každým rokem valné hromady honebních společenstev. Tím novela zbavila vlastníky honebních pozemků a členy honebního společenstva nejen možnosti ovlivňování mysliveckého hospodaření, ale i přehledu o hospodaření s finančními prostředky - příjmech z pronájmu společenstevní honitby nebo příjmech z využití společenstevní honitby na vlastní účet. Přitom všichni členové honebního společenstva ručí podle zákona o myslivosti za závazky honebního společenstva. Existují honitby, kde se od roku 2003 valné hromady honebního společenstva vůbec nekonají.
Praktické používání současného zákon o myslivosti ukázalo řadu zásadních nedostatků, které je možné rozdělit do dvou skupin. Nejsou přesně a nezpochybnitelně definována ustanovení jednotlivých paragrafů, která se dají vysvětlovat různými způsoby. Za další praktický nedostatek je možné označit formulaci povinnosti orgánů státní správy myslivosti v § 3), který řeší zásady chovu zvěře v honitbách. Ředitel odboru myslivosti MZe Ing. Jiří Pondělíček, Ph. D., po téměř desetileté platnosti mysliveckého zákona v časopise Myslivost č. 12/2011 v souvislosti s černou zvěří mimo jiné uvedl:,,Situace již není vážná, situace je kritická." Je jistě na místě otázka, co mohou v této situaci činit vlastníci honebních pozemků?
Miroslav Hauzr, Sdružení vlastníků honebních pozemků v ČR