Muzeum zacílilo stálou expozicí na přírodu (Rokycanský deník)

Rokycanské zařízení dr. Bohuslava Horáka zvládlo sobotní premiéru

Rokycany
'Jako v jiném světě si uprostřed města připadali ti, kteří v sobotu zamířili do Muzea dr. B. Horáka. Ťukání datla střídané houkáním sov či zpěvem pěnkavy a dalších obyvatel lesa podbarvoval zvuk vody. Do něj prolínalo čvachtání a křik kačeny i jiného vodního ptactva. Společně se linuly v ústrety návštěvníkům nové expozice Příroda pro život a lákaly k prohlídce zajímavostí a charakteristik chráněných krajinných oblastí Rokycanska. Co se do malého prostoru nepodařilo vtěsnat, tomu přiblížením pozoruhodností regionu napomohla technika. Nejkrásnější místa a výjimečnosti Rokycanska jsou tak naráz jako na dlani. Nechybějí ani vycpaní zástupci živočišné říše a celku dominuje obří dub - symbol všech památných velikánů i ostatních stromů.
Rokycanští muzejníci si na tuto expozici museli dlouho počkat, ale výsledek je za trpělivost odměnil. "Moc se to povedlo, je úžasná. Nikde v kraji takovou nemáme. Pro školy bude nedocenitelnou příležitostí k poznávání," zářila spokojeností vedoucí odboru kultury Krajského úřadu PK Alena Svobodová. Jan Šašek, další zástupce kraje, v sobě nezapřel místního rodáka: "Tahle expozice zviditelním lokalit v okolí napomáhá formování vztahu k nim a vytváří pouto k území. Zajímavé také je, jak citlivě se podařilo skloubit zajímavou koncepci s vymoženostmi, jež poskytuje technika. Účinek se neruší." Doplnění výstavy věděním uloženým v tabletech považovala za skvělé také Jana Kochová z Volduch: "Hlavně dětem umožní zajímavé poznávání hlasů ptáků a přiblíží i další poznatky." Spolu s Lucií Kocumovou pak pochválila také odbornou úroveň."V davu se všechno vnímat nedá. Určitě si v klidu expozici projdu znova, abych ji náležitě vychutnala," dodala Kocumová. "I neznalému ale tahle část muzea hodně řekne. Celek je moc pěkně zpracovaný, včetně vystavených preparátů," přidala se do hovoru Dagmar Viletová ze zbirožského muzea.
"Podařilo se tu shromáždit spousta zajímavých přírodnin, kterými školy nedisponují. Pro vyučování je určitě využijeme. Jen bude trochu problém absolvovat prohlídku s větší skupinou žáků," zvažovala možnosti Stanislava Mayerová z gymnázia.
U sourozeneckého dua Haničky a Alenky Rybářových na celé čáře vítězilo prozkoumávání nabídky obsažené v tabletech. Alence nejvíc učarovaly památné stromy: "Jsou takové krásné a mohutné." Hanička po prohlídce vycpanin dodala: Zvířata se mi také líbila, lepší by ale byla živá. Kance jsem ještě neviděla, lišky a srnky ano. V ZOO. V přírodě ještě ne."
S přijetím ´novorozence´, kterému pomáhal na svět, byl velice spokojený i architekt Vladimír Buček. "Kdo by také nebyl, když se lidi usmívají a líbí se jim to. Hlavně jsem se těšil na reakce dětských návštěvníků." K rozsahu výstavy pak dodal: "Snažili jsme se na malý prostor dostat co nejvíc informací a vsadili proto i na audiovizuální prostředky. Podle vlastního výběru je jejich prostřednictvím možné hlouběji si prostudovat to, co se nevešlo do expozice," objasňoval. I u centrálního stromu, který je srdcem kompozice, se nachází jeden tablet. V něm jsou ukrytí další velikáni. Na obstarávání toho ústředního vzpomíná ředitelka rokycanského muzea Miroslava Šandová: "Tak veliký strom, jaký naplánoval architekt, a navíc ještě dub, nebyl nikde k mání. Nakonec došlo na kompromis. Vršek je vyjádřený symbolicky, střed naznačený kůrou a spodek, do jehož výduti jsme umístili kazety se sbírkami hmyzu, tvoří opravdový pařez." "Na místě vypadá hezky, ale nahoru jsme ho táhli ve čtyřech, jak byl těžký," podotkl Jan Lehner. "Dub je dub, ten něco váží. Ještě těžší ale snad byl ten vedlejší, protože nebyl vykotlaný," mínil Vlastimil Tomášek. "Dohromady se tu teď moc pěkně vyjímají," hodnotil.
"Původně jsme expozici chtěli otevřít vloni, ke 125. výročí narození doktora Horáka. Vzhledem k různým okolnostem se to nepodařilo, proto jsme zvolili až datum 9. února," sdělila Šandová. Na desátého totiž připadlo jednasedmdesáté výročí úmrtí zakladatele muzea.