Sežerou nás prasata (idnes.cz - bloq)

Začala válka s divočáky. Myslivci po nich pálí i v centru měst. Rodiče mají strach pouštět děti na zahradu, protože černá zvěř zbořila plot a rozrývala záhony. Pobíhá i po areálu nemocnice v Ústí nad Labem a nahání strach pacientům.

Loví se i na území pražské Troje. Sežrali už dva psy, se kterými si vyšli páníčci na procházku. Divočáky nikdo nesčítá, jejich množství se jen odhaduje od počtů úlovků, které se ustálily okolo sta tisíc ročně.

Tolik redaktor MF Dnes a dál se ve článku dostávají ke slovu odborníci. Ornitologovi vadí, že ničí lesní podrost a vejce hnízdících ptáků a dokonce si smlsnou na mladých zajíčcích a srnčatech. Jiný odborník z ČMMJ vidí příčinu ve velkých lánech kukuřice a řepky, kde se vykrmí a potom rodí třeba i v lednu. Zoolog z Jihočeské univerzity za přemnožení prasat viní rovnou myslivce, kteří vystříleli medvědy a vlky, přirozené nepřátele divočáků.
Václav Hlaváč z Agentury ochrany přírody a krajiny připomíná, že prasata jsou velmi inteligentní a lovci to s nimi nikdy nebudou mít jednoduché.
S posledním názorem bezvýhradně souhlasím. Dokonce jsem, po přečtení celého článku v MF Dnes, došel k závěru, že budou inteligentnější než jeho autor a citovaní odborníci.

Za prvé.
Nikdo se nemusí prasat bát. Z úkrytů, pokud je někdo během dne nevyplaší, vycházejí až za tmy. Jakmile zjistí přítomnost člověka, prchají. Nebezpečná může být jen bachyně, a to v případě, že by usoudila, že od člověka hrozí nebezpečí selatům.

Za druhé.
Prasata psy neloví, ale bývá tomu přesně naopak. Volně běhající pes narazí na ukrytá prasata, začne na ně štěkat a útočit. Pokud se v zaslepení loveckou vášní nechá růdlem obstoupit, povětšinou nemá šanci a je roztrhán.

Za třetí.
Přesně spočítat se nedají. Prasata jsou během noci schopna naběhat za potravou desítky kilometrů. Málokdy jdou stejnou trasou víckrát, pokud to není cesta ke krmelišti. Vycházejí z úkrytů jen za tmy.

Za čtvrté.
Tím, že v lese hledají v zemi ponravy, přispívají k tlumení škůdců a na rozrytých plochách se daří stromkům z náletu.

Za páté.
Na vejce hnízdících ptáků má při dnešní ochraně škodné, políčeno tolik  druhů zvěře, že bych se divil, že by na prasata ještě zbyla.

Za šesté.
Na zajíčkách moc škody nenadělají, protože díky silničnímu provozu, chemickému ošetřování polí, výkonné zemědělské technice a přemnožené chráněné škodné téměř vyhynuli. To samé už začíná platit i o srnčatech.

Za sedmé.
Velké lány polí patří k modernímu způsobu zemědělské výroby a sotva by se někdo vracel k úzkým pruhům, které by současný kombajn se záběrem 10 m sklidil na jedno projetí.

Za osmé.
Ačkoliv chrutí bachyň spadá povětšinou do listopadu a prosince, odjakživa platilo, že mohou být oplodněny kdykoliv během roku. Březost prasat trvá cca 112 dnů, proto většina vrhů spadá do února a března, ale i hodně stará literatura zmiňuje případy letních nebo podzimních vrhů, o lednu ani nemluvě.

Za deváté.
Zažil se názor, který označuje myslivce jako vrahy zvěře. Hlavním vlajkonošem této skupiny je redaktor MF Dnes pan Komárek. Myslivci, aby se báli se na veřejnosti v uniformě ukázat. Zelená kamizola a klobouk se sojčím pírkem se díky jejich úsilovnému snažení staly symboly barbarství. Není potom divu, že celé řadě z nich lov zprotivili a stavy prasat tomu odpovídají.

Za desáté.
Málokdo by si přál, aby se vedle prasat v Troji, nebo v areálu nemocnic, proháněli medvědi nebo vlci.

Prasata jsou jedním z druhů zvěře, které se, i v této přírodě nenakloněné době, daří. Buďme za to rádi a mávněme rukou nad poničenou kukuřicí nebo zválenými lány řepky. Majitelé polí si k dotacím, kvůli kterým plodiny pěstují, stejně nějakým fíglem pomůžou a náš stůl tím rozhodně nezchudne. Nejde o potraviny, ale o energetické suroviny a ty ať si prasata klidně sežerou.
Autor: Štěpán Bicera