Skončily v Evropě myší roky? (Právo)

Středověcí kronikáři, trpělivě se hrbící s husími pery v rukou nad dřevěnými psacími tabulemi, jim věnovali stejnou pozornost jako zemětřesením, povodním, požárům a dalším katastrofám. Situaci, kdy se pole nebo lesy doslova hemží tisícovkami hlodavců, výstižně označovali jako myší roky.
Populace některých druhů volně žijících živočichů, mezi nimi i hrabošovitých hlodavců, prodělávají víceleté, natolik pravidelné změny početnosti, že v tomto případě hovoříme o populačních cyklech.
Vzpomínáte si na roky, kdy se zemědělská krajina doslova hemží hraboši polními a pole jsou hustě rozrytá jejich norami? Tehdy šlo napočítat na jednom hektaru vhodného stanoviště až 1990 hrabošů! Zmiňovaná fáze populačního cyklu se označuje jako fáze vrcholové hustoty. Protože při ní se výrazně zvýší početnost hlodavců natolik, že by mohlo hrozit vyčerpání dostupných potravních zdrojů, začíná hrabošů vlivem zvyšující se úmrtnosti ubývat.
Tato etapa populačního cyklu, které se říká sestupná fáze neboli fáze poklesu, obvykle spadá na začátek zimy. Následující časový úsek minimálního počtu hlodavců označujeme jako fázi nízké početnosti. To, že jde skutečně o "pesimistický" stav hraboší populace, dokládá nejlépe údaj, že tehdy připadá jeden hraboš na dva až pět hektarů!

Vědci si lámou hlavu sto let
Díky mimořádné množivosti hrabošů a omezení konkurence uvnitř populace nakonec hrabošů znovu přibývá. Protože populaci výrazně posilují mladí jedinci, rozmnožování hlodavců začíná na jaře časněji a může pokračovat až do prvních zimních dnů.
Navíc v populaci roste podíl samiček a také mláďata dospívají dříve než jindy. A výsledek? Na stejné ploše se početnost hrabošů zvýší až šestinásobně. Protože tato perioda populačního cyklu připravuje další fázi vrcholové hustoty, hovoříme o ní jako o vzestupné fázi čili fázi růstu. Po ní se celý cyklus znovu opakuje.
Přestože ekologové zkoumají populační cykly drobných savců více než sto let, přesnou příčinu, proč početnost některých hrabošů a severských lumíků v určité části jejich areálu rozšíření pravidelně kolísá, zatím přesně neznáme.
Nejrůz nější hypotézy hledají příčinu populačních cyklů hrabošovitých ve vnějším prostředí (např. působení dravců nebo nejrůznějších organismů přenášejících nemoci či vliv potravy), charakteristikách jedinců či populací (fyziologický stav zvířat, dědičné vlivy, věková struktura populace) nebo v jejich kombinacích.

Populační cykly: všechno je jinak?
V poslední době se začaly stále častěji objevovat zprávy, že s pravidelnými změnami početnosti určitých živočichů se něco děje. Netýkaly se jen hrabošovitých hlodavců, ale i můr a některých ptáků z čeledi tetřevovitých. Odborníci si všimli, že v oblastech, kde se dříve populační cykly uvedených živočichů opakovaly naprosto pravidelně, přestaly nastávat fáze vrcholové a nízké početnosti. Protože ale početnost volně žijících živočichů mohou ovlivňovat kupříkladu přeměna louky na pole nebo požáry, až donedávna jsme nevěděli, zda pro obdobné události, zaznamenané v různých částech Evropy, platí společné zákonitosti.
Rozlousknout zmiňovaný oříšek se pokusil tým koordinovaný Thomasem Cornulierem, který působí na univerzitě ve skotském Aberdeenu. Tvořili jej vědci z osmi evropských zemí, mezi nimi i Emil Tkadlec z Univerzity Palackého v Olomouci a pobočky brněnského Ústavu biologie obratlovců AV ČR ve Studenci. Všichni se věnují výzkumu populačních cyklů drobných savců, a mají proto k dispozici dlouhodobé údaje o změnách početnosti hrabošovitých, získané pravidelnými odchyty do sklapovacích či životaschopných pastí. O významu studie vypovídá nejlépe skutečnost, že její výsledky otiskl jeden z nejuznávanějších vědeckých časopisů vůbec, v USA vydávaný Science.

Nejen časy se mění
Vědci ve většině případů sledovali populace hrabošovitých více než 18 let a hlodavce odchytávali na jaře a na podzim, a to nejen v lesním prostředí a v zemědělsky využívané krajině, ale i v tundře a tajze.
Předpoklad, že hraboši na jaře nedosahují takové početnosti jako v minulosti, se potvrdil u deseti ze dvanácti sledovaných populací. Současně u osmi z nich se výrazně snížil jak jarní, tak podzimní početní stav.
Vědci se s tímto zjištěním nespokojili a snažili se pro něj najít rozumné vysvětlení. Podrobnější rozbor ukázal, že se počty hrabošů nezvyšovaly ani v zimě. Jarního rozmnožování se tak zúčastňovalo méně jedinců než dříve. Pozoruhodné je, že k této výrazné změně došlo současně v odlišných částech našeho kontinentu, tedy na velké ploše a ve zcela rozdílném prostředí. Cornulier proto dochází k závěru, že snížení početnosti býložravých hrabošů v zimě a na jaře mohou mít na svědomí změny podnebí ovlivňující mj. vegetaci.

Dobrá a špatná zpráva
Jestliže v budoucnosti už v Evropě nemusí docházet k výraznému přemnožování hrabošů, oddychnou si nejen zemědělci a lesníci. Právě tito savci patří mezi významné přenašeče nejrůznějších chorob sužujících člověka, jako je tularémie.
"Nejvýraznější úbytek hrabošů jsme zaznamenali na jaře, kdy se rozmnožuje jak většina hlodavci se živících ptáků, jako jsou někteří dravci a sovy, tak savců, kupříkladu lasic. Úspěšnost jejich rozmnožování závisí do značné míry na početnosti a dostupnosti hrabošů v území, která osídlují. Ovlivněna pochopitelně bude také vegetace, kterou se hraboši živí. Změny v populačních cyklech hrabošovitých tak ovlivní dominových efektem další organismy a neživé prostředí," připomíná Xavier Lambin z Ústavu pro výzkum středomořské biodiverzity a ekologie ve francouzském Aix-enProvence, který se otázkou populačních cyklů drobných savců také dlouhodobě zabývá.