Česká indiánská zbrojovka sídlí u Ostravy (Ekonom)

Luky Tomáše Lazeckého se prodávají v hračkářstvích i obchodech se zbraněmi.

Cesta z Velké Polomi nedaleko Ostravy do sídla 1. České indiánské zbrojovky trvá autem jen několik minut.
Její zakladatel, majitel a také dlouholetý místní místostarosta Tomáš Lazecký při jízdě ukazuje, jak jeho obec za poslední léta rozkvetla, ale pyšný je hlavně na své luky a šípy.
Jeho "zbrojovka" je ukrytá v lese v bývalém skladu civilní obrany, který obec přeměnila na průmyslový areál. Poklidnou atmosféru a zpěv ptáků narušují jen zájemci o zbraně. "Jdeme se podívat na luky," říká muž, který přijel se synem. "Tak to jste tady správně," vítá je podnikatel, který firmu před 17 lety založil.
Jeho indiánská zbrojovka ročně vyrobí kolem pěti tisíc luků různých velikostí od malých dětských luků v ceně kolem pěti set korun až po velké, které stojí od tří do pěti tisíc. "Nejvíc se prodávají zahnuté reflexní luky v ceně kolem tří tisíc," říká Lazecký.
Dále firma vyrábí šípy, toulce, terčovnice a další příslušenství.

Loučení s prázdninami
Dřevu se energický třiašedesátiletý muž původem z nedalekého Tísku věnuje celý život. Absolvent střední i vysoké dřevařské školy pracoval v někdejším podniku Dřevovýroba Ostrava. Počátkem 90. let si zařídil vlastní živnost a montoval kuchyně.
V roce 2000 se ale rozhodl, že změní sortiment. "Přátelé tehdy pořádali loučení s prázdninami, takový dětský den. Každý si měl připravit nějakou kratochvíli pro děti a dospělé a já jsem doma našel jasanové laťky.
Říkal jsem si, že z těch by byly pěkné luky," vzpomíná. Zájem dětí i rodičů jej překvapil. "Byla tam spousta lidí a všichni si chtěli vystřelit," říká.
V obchodech tehdy levné luky nebyly k dostání, a tak si řekl, že by si mohl jejich výrobou přivydělat.
Jako kluk si několik luků "vystrouhal", jak sám říká. Dokonce se byl pětkrát podívat na slavnou indiánku Poklad na stříbrném jezeře, aby pochytil, jak přesně luk vypadá. Tentokrát se ale o radu obrátil na známého ostravského lukostřelce, trenéra a rozhodčího Františka Hegedüse a pak se v garáži pustil do práce.
Luky začal dodávat do obchodů s hračkami, sportovními potřebami a střelivem v Moravskoslezském kraji. "První rok jsem měl obrat sto tisíc korun," říká Lazecký. Letos jeho firma očekává tržby kolem osmi milionů.

Na název firmy přišel v debatě s kolegou
"Když jsme se bavili o jméně, kolega vymyslel indiánskou zbrojovku. A mě hned napadlo první česká," vzpomíná Lazecký. Vedle základních dětských modelů a některých dlouhých luků mají jeho výrobky sklolaminátový potah, což zaručuje pružnost a luky se téměř nelámou. Jasanové a smrkové dřevo si vybírá přímo na pilách a pak je až dva roky nechá vysychat venku pod střechou. Na rukojeti dražších modelů používá vzácnější dřeviny jako například africký padouk. Na šípy používají v indiánské zbrojovce hlavně dřevo z takzvaných houslařských smrků z Beskyd, které mají husté a pravidelné letokruhy. "Šíp je pak pevnější a lépe létá. V posledních letech ale takových stromů ubývá, a tak šípy vyrábíme i z borovic," říká. Peří na letky na koncích šípů odebíral od českého chovatele krůt, ale v současnosti je už kupuje hotové z Nizozemska. Tětivy luků se vyrábějí z umělých vláken. Tvary luků vyhledal Lazecký na internetu a podle nich si vytvořil šablony. Ty slouží k formování takzvaných sendvičů ze dřeva a sklolaminátu. Luky pak brousí na různých průmyslových bruskách. Přesný výrobní postup ale šéf firmy považuje za své výrobní tajemství.
Velký luk jen v obalu Do obchodu, který je v patře nad dílnou, se před lety přišla podívat i policie. Podle české legislativy jsou luky s napínací silou nad 150 newtonů (což odpovídá zhruba 15 kilogramům) považovány za zbraně, takže se mohou prodávat jen lidem starším 18 let. Jejich majitelé je také musí zabezpečit proti zneužití či odcizení a na veřejnosti je navíc nesmí "viditelně" nosit. "V podstatě to znamená, že by lidé takové luky a kuše měli nosit v obalu. Nikdy jsem ale neslyšel o případu, že by policisté zakročili proti majiteli luku, který jej nesl bez obalu," říká Lazecký. Když firmu rozjížděl, konzultoval právní záležitosti přímo s ostravskou policií, většina luků z Velké Polomi je ale menší a spadá do kategorie sportovních potřeb.

Další cíl: Německo a Rakousko
Lazeckého firma v současnosti přímo dodává do 40 obchodů v České republice a na Slovensku, většina luků se ale prodá přes internet. "V eshopu prodáváme 80 procent naší produkce. Začínají se ozývat i zákazníci ze zahraničí - teď zrovna posíláme tři zásilky do Švédska," pochvaluje si Lazecký. V nabídce má i kovové kladkové luky a kuše, ty ale nevyrábí. "Dovážíme je z Tchajwanu. S dodavateli je to těžké, musíme objednávat ve velkém a třetinu zaplatit předem. Jinak jsou ale spolehliví," říká Lazecký.
Firma se chce nyní zaměřit na zákazníky v Německu a Rakousku a pracuje na německé verzi internetových stránek a eshopu. Sám "náčelník" se ale na podzim chystá do důchodu a firmu předá dcerám a zeťovi. "Nebojím se, že by si neuměli poradit, a budu jim samozřejmě dál pomáhat," dodává. A možná se také vydá podívat se na pravé indiánské luky do Ameriky, kterou zatím zná jen z filmů a knih.