Zelená krev (Českobudějovický deník)
- Kategorie: Zpravy z oboru myslivost
Ovlivněn v dětství Kájou Maříkem, toužil jsem mít mezi předky taky muže se zelenou krví. Rodopisným bádáním se mi sen splnil. Mám předky myslivce, a to jak ze strany otce, tak matky. Ti z otcovy strany, Pouzarové, působili jako fořti na Bechyňsku a Opařansku u jezuitů a Paarů. Ti z matčiny strany, Husarové, sloužili na myslivnách českobudějovického městského panství a též "pod berlou", pod vyšebrodskými cisterciáky. Jeden z nich, Karel Husar, narozený roku 1716 v myslivně ve Vesce nad Rudolfovem, sloužil v Komářicích a pak v myslivně nad Habřím, vedle zříceniny kostela sv. Víta.
Chtěl jsem vypátrat něco o životě panských myslivců. Zjistil jsem, že terminologie v lesnictví bývala jiná než dnes. Lovčím byli podřízeni polesní či lesní či fořtové, jimž se od 16. století v Čechách říkalo myslivec (dnes je to ale člen zájmového sdružení). K rozšíření tohoto slova u nás prý došlo za králů Jagellonců, původem Poláků. Polština má výraz mysliwiec (dnes lesní hospodář). Myslivci měli své podřízené, hajné (dnes lesní stráž). Vedle těchto profesí ještě v lese pracovali psáři, bobrovníci, sokolníci, oborníci, bažantníci atd.
Mladík, který chtěl být myslivcem, se na základě povolení vrchnosti učil tři roky u panského myslivce. Měl na starost lovecké psy, musel znát stopy zvěře, stavět sítě, líčení želez, někde i vlčích jam. Učil se střílet i troubit na lovecký roh. Po skončení učebního poměru byl slavnostně ozdoben loveckou trubkou a tesákem. K slavnosti svolal jeho mistr okolní myslivce a hodnostáře panství.
Myslivci (fořti) bývali lidé svobodní, nepoddaní, nemuseli robotovat a měli svůj služební oděv. Byli mezi nimi i členové nižší šlechty, například na Českobudějovicku Poněšičtí z Poněšic, Guolfingerové ze Steinsbergu či Daublebští ze Sternecku. Myslivost se v rodech dědila, téměř každý Pouzar na Bechyňsku byl panským myslivcem. Po mnoho generací se dědila také u Hergetů, fořtů u Buquoyů na Novohradsku. Hodně myslivců mívalo příjmení podle lesní zvěře: Srnka, Srnec, Veverka, Jelínek, Jeřábek a tak dále.
Autor: Alois Sassmann, farář starokatolické církve
Chtěl jsem vypátrat něco o životě panských myslivců. Zjistil jsem, že terminologie v lesnictví bývala jiná než dnes. Lovčím byli podřízeni polesní či lesní či fořtové, jimž se od 16. století v Čechách říkalo myslivec (dnes je to ale člen zájmového sdružení). K rozšíření tohoto slova u nás prý došlo za králů Jagellonců, původem Poláků. Polština má výraz mysliwiec (dnes lesní hospodář). Myslivci měli své podřízené, hajné (dnes lesní stráž). Vedle těchto profesí ještě v lese pracovali psáři, bobrovníci, sokolníci, oborníci, bažantníci atd.
Mladík, který chtěl být myslivcem, se na základě povolení vrchnosti učil tři roky u panského myslivce. Měl na starost lovecké psy, musel znát stopy zvěře, stavět sítě, líčení želez, někde i vlčích jam. Učil se střílet i troubit na lovecký roh. Po skončení učebního poměru byl slavnostně ozdoben loveckou trubkou a tesákem. K slavnosti svolal jeho mistr okolní myslivce a hodnostáře panství.
Myslivci (fořti) bývali lidé svobodní, nepoddaní, nemuseli robotovat a měli svůj služební oděv. Byli mezi nimi i členové nižší šlechty, například na Českobudějovicku Poněšičtí z Poněšic, Guolfingerové ze Steinsbergu či Daublebští ze Sternecku. Myslivost se v rodech dědila, téměř každý Pouzar na Bechyňsku byl panským myslivcem. Po mnoho generací se dědila také u Hergetů, fořtů u Buquoyů na Novohradsku. Hodně myslivců mívalo příjmení podle lesní zvěře: Srnka, Srnec, Veverka, Jelínek, Jeřábek a tak dále.
Autor: Alois Sassmann, farář starokatolické církve
Diskuse na serveru SvetMyslivosti.cz zůstává přístupná pro všechny čtenáře. Pro vkládání příspěvků je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na SvetMyslivosti.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.