Zapálili svíce u kamenů, které jsou věnovány křivoklátským myslivcům (denik.cz)

Křivoklátsko
Poblíž chaloupky na Hoštích v křivoklátských lesích leží sedm památných kamenů. A právě na tomto místě na Rakovnicku se o víkendu konal pietní akt myslivců, neformální setkání přátel a členů Mysliveckého sdružení Eustach.

Předseda pobočky České lesnické společnosti Miroslav Pecha vysvětlil: "Těch současných i těch, kteří již nejsou mezi námi. Protože oni zase tak docela nezmizeli. Zůstalo tu po nic něco, co je bude ještě dlouho připomínat, a to nejen těm, kdo s nimi žili a měli je rádi."

Jedná se němé svědky jejich životů ve formě prostých pamětních kamenů. Ten nápad měl kdysi myslivec a milovník všeho živého v křivoklátských lesích Karel Breník. Zrodil se ve chvíli, když ze středu Mysliveckého sdružení Eustach odešel v roce 1985 myslivecký hospodář Karel Vydra. "Tehdy si Karel řekl, že by bylo dobře, kdyby tu do budoucna po zemřelém kamarádovi zůstalo něco, co by jim ho trvale připomínalo," popsal Miroslav Pecha.

A volba padla na kámen, protože je to jediný z místních přírodních materiálů, který dokáže odolávat zubu času. "Toto místo tady na Hoštích má své magické kouzlo. A díky Karlu Breníkovi se tu vytvořilo prostředí, které se stalo společenským centrem honitby Mysliveckého sdružení Eustach, které ji provozovalo," připomněl Miroslav Pecha.

Vzpomínkové kameny s kovovou destičkou se jménem zemřelého tu dnes mají: Dimitrij Butovič, Otakar Friebert, František Kratina, Václav Pidrman, Václav Friebert, Karel Vydra a bohužel už také autor myšlenky Karel Breník. Jeden samostatný kámen je pak věnován všem poctivým křivoklátským myslivcům a lesníkům.
Nejen smutné vzpomínání

U každého z kamenů během piety Miroslav Pecha krátce pohovořil o osobnosti, které byl kámen věnován. A nebylo to jen smutné vzpomínání. Přítomní se nejednou pousmáli nad mysliveckými historkami, které se o šestici po léta tradují.

Po skončení každého proslovu následovalo položení jedlového třívýhonkového úlomku na kámen rubem navrch. Větvička symbolizuje spojení myslivce s přírodou. Poté byla příslušníky rodiny zemřelých u kamene postavena zapálená svíce.

Slavnostní ráz dodal odpoledni hudební doprovod. Manželé Kořanovi troubili na lesnice (Aria Sancti Huberti, Sláva a zdar a další fanfáry), Petr Tříska přednesl několik vlastních, zdařilých básní, mimo jiné také Zpívání lesa, a na závěr zazpíval Ivan Kasalický."