Zámeček Ferdinandsko měl sloužit společenským akcím, chátrá (Vyškovský deník)

Hostil rozmanité skupiny lidí: lovce i velitele německých armád. Roky největší slávy už má Ferdinandsko za sebou

Podivice
Stojí na místě původního katastru Podivic, v podstatě uprostřed vojenského újezdu Březina. Byl svědkem trojnásobné popravy. Před stovkami let byl postavený zejména díky lovecké vášni. Jenže veřejnost se v současnosti jeho krásou nepokochá. Možnost ho spatřit má leda v repríze některých seriálů. Dnes zámeček Ferdinandsko přibližuje další díl pravidelného seriálu Historie od podlahy.
"Olomoucký biskup kardinál hrabě Ferdinand Julius Troyer z Troyersteina byl známý svou loveckou vášní. Nejprve dal na okraji lesního revíru u Rychtářova kolem poloviny 18. století vystavět lovecký zámeček Troyerstein. Ten se mu zřejmě záhy jevil jako ne dost reprezentační a patrně mu nevyhovovala i jeho poloha na okraji revíru. Proto se rozhodl postavit další, architektonicky mnohem pozoruhodnější zámeček přímo uprostřed revíru," vysvětlil ve své publikaci Zámeček Ferdinandsko - Stavebně historický průzkum Jan Eliáš.
Nad lokalitou hrabě nejspíš nemusel dlouho přemýšlet. "Zejména okolí Podivic prý vynikalo bohatstvím jelení a daňčí zvěře. Podivice jsou podle latinského soupisu statků olomouckého biskupství z roku 1465 prvním místem na Moravě, kde je bezpečně doložený chov daňka," doplnili webmasteři stránek Viktoria Höhe zabývajících se historií vojenského prostoru Martin Prokeš, Miroslav Pivoda a Vlastimil Pospíšil.
Se stavbou zámečku Ferdinandsko začal pravděpodobně roku 1752. Podle letopočtu na průčelí byl dokončený o pět let později. "Biskup Troyer byl v té době už vážně nemocný. Je otázkou, jestli vůbec někdy dokončené stavební dílo využil a v zámečku pobýval, neboť už v následujícím roce zemřel na vodnatelnost," uvedl Eliáš.
Typologicky se objekt řadík italským venkovským vilám určeným k přechodnému pobytu panstva. Tvoří ho barokní ústřední pavilon se dvěma zrcadlově stejnými křídly. Celkově tvoří půdorys krátkého trojzubce. "Autor dekorativní a figurální výmalby interiérů budovy není známý," zmínil Eliáš.
V prvním poschodí zámečku byly prostory sloužící pro ubytování hostů, v přízemí pak pokoje pro jejich lovecký doprovod. "V centrální části objektu se vedle hlavního sálu se dvěma krby nachází přestavěný prostor bývalé kaple sv. Eustacha, patrona lovců," připomněl Prokeš s kolegy.
Areál je ale tvořený nejen vlastním zámečkem, ale i někdejší lesovnou, konírnou s chlévy a vozovnou a také stavbou kryté studny. K památkově zajímavému příslušenství areálu patří i někdejší panská kuchyně, později hájovna v západním sousedství, stojící za vedlejší cestou podél západního boku zámečku. "V místě se pak nachází víc než deset stavení a technických zařízení. Jde o novodobé objekty vesměs účelového charakteru, bez architektonického významu," doplnil Eliáš.

Několik oprav
Je známé, že už v 90. letech 19. století byl celkový stav budovy poměrně sešlý. Proto se na počátku 20. století uskutečnila celková stavební obnova, zahrnující nejen opravu fasád, ale i výměnu šindelové krytiny střechy za krytinu plechovou. Dále byla vyměněná část oken a v interiérech většina zárubní a dveřních křídel vnitřních vstupů.
Dobové dokumenty dokládají, že i nadále poskytoval útočiště účastníkům loveckých výprav. "Myslivna s hájovnou stojící v sousedství zámečku byly jako sídlo správy revíru Ferdinandsko obydlené personálem, spravujícím okolní lesy. Ve 30. letech 20. století byl areál obydlený nadlesním a třemi hajnými. Kromě stájí pro koně byl u zámečku sad, zahrada a lesní školka. Budova samotná už však dávno nesloužila jako lovecký zámeček. Zpustlý interiér hlavního sálu byl například využitý jako sklad hospodářského nářadí, jadrného krmiva," prohlásili autoři.
Zřetelný přelom ve stavební historii zámečku pak znamenal rok 1935. Tehdy přišlo rozhodnutí o založení vojenského výcvikového tábora v Dědicích. Přešel tak z vlastnictví olomouckého arcibiskupství do majetku československého státu. "Ferdinandsko bylo kvůli své strategické poloze přímo na okraji budoucí dělostřelecké střelnice vybrané jako sídlo velitelství cvičiště a provozní jednotky střelnice. Správa polesí sídlící do té doby v objektu byla zrušená," popsali webmasteři.
Všechny následující změny v něm měly pouze užitkový charakter, podřizující se potřebám armády. K nejzávažnějším z nich patřilo přepatrování ústředního společenského sálu i před tím odsvěcené kaple v sousedství sálu.
V letech německé okupace byl zámeček nadále využívaný k vojenským účelům. "Nově byl postavený skleník a kuželkárna, zámek sloužil k rekreaci německých velitelů. Na sklonku války byli v jeho blízkosti popravení tři vojenští zběhové a tamtéž byli pohřbení," přiblížil temné stránky Prokeš s kolegy.
Součástí vojenského prostoru zůstal i po osvobození v roce 1945. "Zámeček byl těsně po válce vykradený. Později padlo rozhodnutí ubytovat v budově vojáky základní služby. Ti údajně zničili vnitřní zařízení, kamna a při hledání pokladů poškodili i stropy místností," dodala trojice.
Nejdestruktivnější pak prý bylo umístění objektů autoparku do severozápadní části areálu a výstavba přízemní budovy jižně od hájenky. "Tyto zásahy hrubě narušily původní architektonickou kompozici celého areálu," zmínili.

***
Památka dnes
Po určitém uvolnění v devadesátých letech je v současnosti přístup k zámečku zakázaný. A to kvůli poloze uvnitř zakázaného pásma, jež zaujímá celý historický areál. "Dnes je na stavbu a její okolí smutný pohled. Jen z povzdálí můžeme pozorovat vzhled krásného, želbohu značně omšelého barokního sídla. Zámek je přibližně od roku 2000 z důvodu havarijního stavu, například napadení krovu dřevokaznou houbou, nevyužívaný. Budova si v poslední době několikrát zahrála v televizních seriálech Četnické humoresky a Příběhy železné opony," prohlásila trojice autorů.