Losi jsou v Česku už doma. Pokud je řidiči nevyhubí (technet.cz)

Když začali na naše území v padesátých letech 20. století zvolna pronikat první losi z Polska, šlo o zoologicky senzační událost. Živočich vyhubený u nás dávno ve středověku se sám vracel. Jeho existence v Česku je však znovu ohrožena, a to motoristy, píše lesník a biolog Jan Andreska.

S prvním losem se v roce 1957 potkávali myslivci, tedy lidé trávící značné množství času v přírodě. Články postupně referující o jeho výskytu byly náhle přerušeny smutnou zprávou: losa přes veškerou publicitu 6. září 1958 zastřelil myslivec B. Beníšek v revíru Nové Město, úsek Moldava.

Okolnosti lovu popisuje velmi kriticky článek Cyrila Hnízda v časopisu Myslivost 11/1958. Pan Beníšek údajně střílel v domnění, že jde o starého jelena zpátečníka. "Viděl však paroží a větší část těla zvířete, takže tato výmluva neobstojí. Losa s jelenem si nemůže splést laik, natož myslivec. Nevěděl-li, na co střílí, je jeho provinění ještě větší." Pan Beníšek byl potrestán vyloučením z Českomoravské myslivecké jednoty na deset let. První zprávy o kolizích

Jak počty losů velmi pomalu stoupaly, začaly se objevovat i první zprávy o kolizích těchto zvířat s dopravními prostředky. Z tabulky na konci článku plyne, že srážek (doložených) se odehrálo celkem šestnáct, z toho třináctkrát s motorovým vozidlem a třikrát s vlakem. Pouze jednu z nich los přežil.

Když jsem v lednu 2015 chystal článek o návratu losí populace do Česka (k přečtení  zde ), vyslovil jsem varování v tom smyslu, že budoucnost losů závisí do značné míry na kolizích v dopravě, respektive omezení jejich počtu, kterého podle mého názoru lze docílit osvětou a výchovou řidičů. Nyní, po dvou letech se musím opravit a poznamenat, že záleží nejen na výchově řidičů, ale na výchově obecně (viz brněnský případ popsaný níže).

Obecně řečeno se losi aut ani vlaků příliš nebojí. Dokládají to zkušenosti ze Severní Ameriky i ze Skandinávie, kde se srážky s losy počítají každoročně na stovky až tisíce. Nedostatek strachu je evidentně zásadní problém. Nejde však jen o něj či pouhé nešťastné náhody.

Nedostatečné množství umělých přechodů umožňujících velkým savcům překonávat dálnice, silnice a železniční koridory působí i migrujícím losům problémy. V červnu 2001 stál los na 92. kilometru u dálnice D1 tři dny a neodvážil se ji přejít. Ukázalo se nutné mu pomoci, po uspání narkotizační puškou byl na jižní "břeh" dálnice převezen na voze.

Za posledních čtrnáct měsíců došlo na našem území k prokazatelnému usmrcení pěti losů. Z hlediska budoucnosti populace je zvláště nešťastné, že ve všech doložených případech to byly samice. Následné úmrtí mláděte (mláďat) jedné z těchto zabitých samic lze s předpokládat téměř s jistotou.

V květnu 2016 stará samice a loňské mládě, též samice, migrovaly od severu v okolí Brna. Ve východní části Brna narazily na dálnici, tedy překážku komplikovaně průchozí. Na tomto místě se městská policie pokusila zvířata  odchytit za pomoci narkotizační pušky a vrtulníku . Výsledkem odchytu bylo úmrtí obou jedinců, nejspíš v důsledku horka a stresu. Nepěkné okolnosti zásahu popisuje článek Petra Koubka ve Světě myslivosti 7/2016. Ve zkratce: "Za smrt losů u Brna může jednoznačně obyčejná lidská hloupost, neodbornost a neprofesionalita."

Rok 2017 přinesl pro změnu tři kolize aut s losicemi v jihočeském regionu. K první došlo 15. března u Přední Výtoně na pravém břehu Lipna. Podle opotřebení zubů šlo o tříletou samici. Druhá srážka se odehrála 18. června u obce Studánky (směrem ke státní hranici). Opět se samicí. Třetí losici, tentokrát jednoznačně kojící, srazilo auto 13. července mezi obcemi Světlík a Blatná na levém břehu Lipna. Mládě (nebo mláďata) se nepodařilo najít.

To, že šlo právě o pět samic, je pravděpodobně náhoda a zároveň ryzí smůla. Tak jako tak, naše losí populace je ochuzena o pět samic, které byly ihned, nebo potenciálně schopné rozmnožování.

Debata o instalaci dopravních značek "Pozor los" v zónách ohrožení se vleče, a zároveň zůstává otázkou, zda pouhá dopravní značka může podobnou situaci změnit. Vzpomínám si zcela přesně na leták, který byl distribuován na všech čerpacích stanicích ve Finsku v srpnu 1989. Stručně informoval řidiče o přítomnosti losů a varoval před důsledky srážek, kterých tehdy Finsko, pokud si správně pamatuji, zažívalo ročně několik set. To se sice zdá být hrozivé číslo, ale silná karelofinská populace losů je zjevně schopná tyto kolize a ztráty přežít. O naší slabé populaci to v žádném případě neplatí.

Ze zkušenosti vím, že informace o existenci rozmnožující se losí populace v Česku je pro značné množství občanů, a tedy­ potenciálních řidičů i zasahujících policistů, velmi překvapující. Příčiny tohoto jevu mi nejsou známy. Možná selhává škola, možná selhává osvěta. Zjištění příčin však mrtvým losicím život nevrátí a bez náležité a intenzivní osvěty nebude losí populaci ani v budoucnu nic platné.

Losí test původně znamenal ve Skandinávii zkoušku schopnosti vozidla reagovat na náhle vzniklou překážku na vozovce. V našem případě jde o test schopnosti řidičů nechat přežít malou populaci losů, která už 60 let zdobí naši přírodu.

Tabulka si nedělá nárok na úplnost, další kolize mohly být zamlčeny nebo pouze nepublikovány a časem zapomenuty. Čtrnáct srážek s motorovým vozidlem je doloženo z regionu jižních Čech, což je logické, protože zde losi žijí a rozmnožují se. Pět kolizí je doloženo z dálnice D1, která je zásadní překážkou na jejich migrační trase ze severovýchodu. Tyto srážky na dálnici jsou navíc staršího data, při současné frekvenci provozu je dost pravděpodobné, že se losi dnes na D1 vůbec neodváží a nedokážou ji přejít. Výskyt (a úhyn) v Brně roku 2016 byl zaznamenán právě na severní straně D1.

Samostatnou kapitolou jsou srážky s vlakem, těm patrně nelze zabránit vůbec, analogické kolize jsou doloženy i ze severoamerických železnic. Spolehlivě doloženy jsou pouze dva úlovky losa (1958 a 1989), ve skutečnosti jich bylo patrně ovšem více. Srážky s vozidly i vlaky přesto činí podstatnou část příčin úmrtí losů v Česku.

Každou doplňující informaci uvítám. Zároveň srdečně děkuji ing. Miloslavu Homolkovi za nezištné poskytnutí