Jak to vlastně vypadá se stavy zvěře? Zvyšují se, nebo ne? (Olomoucký deník)

Před několika dny se na mne obrátil čtenář regionílního Deníku s dotazem, zdali bych neřekl, jak vypadají stavy zvěře v regionu a jak se jejich výše mění. Zda se vyvíjí k lepšímu. Mám k dispozici celorepublikovou statistiku, uvedenou na internetových stránkách ministerstva zemědělství. Pokud se ale týče stavu v našem regionu, mohu uvést specifické údaje z Olomouckého kraje z ročenky z roku 2012 a se stavem od roku 2004 do roku 2011. Začnu naší nejrozšířenější skupinou zvěře, kterou je zvěř spárkatá. Patří do ní zvěř jelení, daňčí, mufloní, srnčí a černá a lze říci, že ve vztahu ke škodám zvěří patří tato skupina k nejproblémovějším. Odlov zvěře jelení dosáhl v roce 2011 výše kolem 1400 kusů, zejména v oblasti Jeseníku a Šumperku. Přestože odlov od roku 2007 mírně stoupá, cílového stavu nutného pro zábranu škod stále dosaženo není. Relativně novou zvěří je zvěř daňčí. Loví se kolem 600 kusů ročně, odlov od roku 2004 stále stoupá a zdá se, že se s touto zvěří budeme setkávat častěji. S tím souvisí i otázka jí způsobených škod, které zřejmě porostou.
Stavy zvěře mufloní v nedávné minulosti hodně poklesly, její chov se ve větší míře přesunul do obor a lov stagnuje zhruba na úrovni kolem 200 kusů v kraji. Srnčí zvěř je naší nejhojnější spárkatou zvěří, v kraji se ročně loví asi 7000 kusů, a podle úlovků z posledních let stavy srnčí začínají bohužel mírně klesat.
Naši nejproblémovější zvěř, a to černou čili divoká prasata, jsem si záměrně ponechal nakonec. Úlovky od roku 2007 do 2011 kolísaly v kraji od asi 3900 do 6000 kusů a zdá se, že po tomto roce stoupají nad tuto úroveň. Pro srovnání bylo v loňském roce v celé republice uloveno přes 150 000 kusů a v roce předešlém byl lov ještě vyšší. Bylo by samozřejmě více než žádoucí, aby úlovky držely nejméně tuto výši a odlov se přesunul do kategorie selat a především zvěře samičí, která je samozřejmě nositelem ročního přírůstku.
Okrajově se zejména v oblasti Loštic vyskytuje a loví sika japonský, odlov dosahuje v kraji kolem osmdesáti kusů ročně, a v oblasti Jeseníků pak kamzík horský, kterého se zdařilo ochránit před snahami určitých skupin jej zcela zlikvidovat. Odlov dosahoval asi deseti kusů ročně.
O hodně horší je stav u zvěře drobné. Zajíc se loví pouze v některých honitbách, odlovy rok od roku klesají. Jestliže jsme v šedesátých letech lovili přes jeden a půl milionu kusů v celé republice, dnešní úlovky dosahují pouze zlomku tohoto počtu.
Bažant obecný je na tom ještě hůře. Divoký v přírodě v podstatě není a odlov se týká pouze zvěře myslivci vypouštěné. Ta zvěř, která v přírodě zůstane, se stává kořistí škodné a na případné přežití do následujícího roku a založení potomstva má pouze minimální šanci.
Lepší je stav u kachny divoké, myslivci vypouštějí v regionu kolem 18 000 až 20 000 kusů a v této výši se pohybuje i roční odlov. U kachen je velkou výhodou, že vypuštěné kachny se ve volnosti uplatní a běžně hnízdí. Koroptev polní je na kritických stavech. V regionu její počty poklesly pod 3000 kusů v roce 2011 a klesají dále. Zdá se, že mírně rostou stavy sluky lesní a snad i holuba hřivnáče i doupňáka. Naopak klesají stavy hrdličky zahradní.
Dle vykázaných odlovů rostou stavy jezevců i kun, zejména kuny skalní, dále stavy straky obecné a vrány obecné. V hlubokém propadu je stav ondatry pižmové a králíka divokého, kterého jsme se pokoušeli vysazovat. Mor a myxomatóza ale byly silnější. Naopak rostou stavy bobra, v kraji jich mělo být přes 600 kusů, krkavců přes 4000 kusů, sojek přes 10 000 kusů, výra velkého přes 500 kusů a kormoránů 3000-4000 kusů.
Káně lesní, poštolka obecná, krahujec, jestřáb lesní a moták pochop, všichni celoročně hájeni, své stavy každý rok zvyšují, stejně tak jako invazivní druhy k nám se rozšiřující. Zejména psík mývalovitý, norek americký a mýval severní jsou vedle naší "domácí" lišky zhoubou nejenom pro zbývajících pár kusů drobné zvěře.
Jenom pro zajímavost. V roce 2011 se v kraji odlovilo přes 200 mývalovců a stejně tak mývalů. K tomu v tomto roce v kraji odlovili myslivci přes 4000 lišek. A tak máme v naší přírodě hromadu druhů. To je na jednu stranu dobré. Na druhou stranu ale hájíme, mnohdy celoročně, masožravce a druhy škodící. A následně pak ty druhy, kterými se dravci živí, z přírody mizí. Zdá se mi, že až zmizí docela, pak ti masožraví budou mít problém.
Zajímá vás téma myslivosti? Máte námět, kterému bychom se měli věnovat?
Své náměty pište na e­mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..
Autor: Ing. Jan Hart