Češi vlky vítají. Jen myslivcům vadí (Lidové noviny)

Chráněné území Kokořínsko - Máchův kraj je domovem jediné vlčí smečky v Česku. Strach z napadení lidé podle odborníků mít nemusí.

DOKSY
Romantické zříceniny hradů a tajuplné pískovcové rokle přitahovaly již Karla Hynka Máchu a inspirovaly ho při tvorbě jeho nejslavnější básně Máj.
Tamní příroda se zalíbila i vlkovi, a to natolik, že si na území Kokořínska a kraje pojmenovaného po básníkovi loni založil rodinu. Jedná se tak o jedinou vlčí smečku v Česku. "Je to poprvé po dvě stě letech, co se v Čechách vlci rozmnožili," pochvaluje si zoolog ze Správy Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko - Máchův kraj Luboš Beran. Nikde jinde v tuzemsku k reprodukci vlka v současnosti nedochází. Na základě snímků z fotopastí se ochranáři domnívají, že na Kokořínsku žije nyní vlků pět, jeden dospělý pár a tři mláďata. Do Čech se pravděpodobně dostal z německo-polského pomezí z oblasti Lužice.
"Bylo to velké překvapení," vypráví zooložka Simona Poláková z environmentální organizace Beleco. "Očekávali jsme, že by se po příchodu zNěmecka mohl usadit nejprve blíže hranic v Českém Švýcarsku nebo Lužických horách, vlk si ale vybral právě turisticky oblíbené Kokořínsko," říká. V Německu se rozhodli vlka vrátit do přírody v 80. letech a dnes se tam daří pětadvaceti smečkám. Na území Saska a Braniborska je vlků v současnosti již dostatek, a pomalu proto míří do Čech.
V tuzemsku se celkem pohybuje tak deset kusů. Objevují se v Beskydech, Bílých Karpatech a občas i v Krkonoších nebo na Šumavě. Jejich počet je proměnlivý. Vlk dokáže urazit velké vzdálenosti, za den i dvě stě kilometrů, a ochranáři se domnívají, že jedinci zaznamenaní na východě země, pocházejí ze Slovenska a tam se i vracejí. Vlk se v minulosti v Česku vyskytoval docela běžně, než ho lidé na počátku 20. století vyhubili. Posledního tuzemského vlka zastřelil 5. března 1914 František Jež u moravskoslezského Bukovce. Má tam i svůj pomníček. Zpátky v Beskydech se objevil až v 90. letech, vřelého přijetí se mu ale zrovna nedostalo. Psovité šelmy, která měla pověst krvelačného zabijáka, se lidé báli. Radost jeho návrat neudělal ani hospodářům, kteří si za ta léta odvykli hlídat svá stáda a obávali se, že jim vlk bude likvidovat ovce.

Minimální šance na setkání
Nálada ve společnosti se ale změnila a lidé dnes vlka v české přírodě povětšinou vítají. "Potěšilo mě, když jsem se dozvěděla, že u nás žije," říká obyvatelka Doks Ludmila Lukešová. "Když jdu na borůvky, napadne mě, že je možná někde kolem, ale asi se bojí víc on mě než já jeho," směje se. Ochranáři veřejnost uklidňují, že se vskutku není čeho obávat. "Šance potkat vlka je naprosto minimální, a i kdyby k setkání došlo, s největší pravděpodobností by člověka nenapadl," říká Poláková. Od návratu vlka do Česka v roce 1994 nedošlo k jedinému útoku na člověka. "Toulavý pes je mnohem nebezpečnější, protože ten se na rozdíl od vlka lidí nebojí," říká Beran. Strach nemají zatím ani hospodáři. "Zvířata se pasou v elektrickém ohradníku, a když na něj reagují psi, předpokládám, že bude platit i na vlky," říká chovatelka ovcí a koní Petra Picková z Olešna na Kokořínsku, kterou výskyt vlka v okolí nijak nerozrušil. V Máchově kraji řešili zatím jen jeden případ, kdy ovci roztrhal vlk. Liberecký kraj za ni majiteli zaplatil šest tisíc korun. Pokud totiž újmu způsobí zvláště chráněný živočich, mezi které patří kromě bobra, vydry, medvěda, rysa a losa i vlk, ze zákona musí být vyplaceno odškodné. V Beskydech, kde se vlk vyskytuje již delší dobu než na Kokořínsku, usmrtí v průměru šestnáct ovcí ročně. Není to však ani tisícina z celkového počtu zvířat, která se na území chovají.

Může být užitečný
Pokud má vlk dostatek potravy v přírodě, nemá důvod se lidským obydlím přiblížit. Nejčastěji se živí spárkatou zvěří - jeleny, muflony, srnci i divočáky - a o tu v CHKO Kokořínsko - Máchův kraj není nouze. "Jejich počet je vysoký a s nimi jsou spojeny i velké škody na lesních a polních kulturách," říká Beran. Dospělý jedinec denně spotřebuje až pět kilogramů masa, a vlci by proto v kraji mohli i pomoci. "I jedna malá smečka už by stav zvěře dokázala dobře zregulovat," věří Beran. Vlk stojí na vrcholu potravní pyramidy a v přírodě nemá žádného přirozeného nepřítele. Dříve jím bývala vzteklina, ta už je ale z tuzemských lesů od roku 2002 pryč. Největší nebezpečí pro vlka představuje člověk, zejména doprava. Že by se vlk mohl na Kokořínsku přemnožit, ale údajně nehrozí. "Vlk je teritoriální zvíře. Pokud na místě jedna smečka již žije, přestěhuje se jinam," uklidňuje Beran. Vlčí smečka potřebuje teritorium o minimální rozloze sto kilometrů čtverečních a na takovém území se jich obvykle nevyskytuje více než deset.

Konkurenti pro myslivce
Jediní, koho vlčí rodinka na Kokořínsku netěší, jsou myslivci. "Přítomnost vlka ztěžuje podmínky pro lov. Zvěř mění svoje návyky, je opatrnější, a je obtížnější ji ulovit," vysvětluje tajemník Českomoravské myslivecké jednoty Luděk Králíček. "Myslivcům se pak nemusí podařit dodržet požadované kvóty, kolik zvěře mají odlovit. Plán lovu v dané oblasti by měl výskyt vlka zohledňovat, k tomu ale nedochází," říká. Myslivci nesouhlasí s tvrzením, že vlk je doktor lesa a pomáhá lovit slabé nebo nemocné jedince. "V Polsku a na Slovensku už s vlkem mají tu zkušenost, že jim likviduje trofejové kusy," uvádí další nevýhodu Králíček. "Na Šumavě se již něco podobného událo v případě rysa, který tam zdecimoval populaci silných mufloních beranů. Také se nepotvrdilo, že by přítomnost rysa měla nějaký vliv na poškození porostů v krajině," říká. Podle Králíčka v CHKO Kokořínsko - Máchův kraj ale vlk žádné problémy zatím nepůsobí.