Ne/povolené způsoby lovu divokých prasat (idnes.cz - blog)

V různých honitbách i nehonebních pozemcích někdy dochází k lovu divokých prasat, kde jsou psi použiti jako prostředek ulovení zvířete a ne k nahánění, štvaní, nebo držení zvěře na místě.

V daných případech jde o nové tendence využití psů mysliveckých plemen se specifickým výcvikem.

V uvedené problematice se aplikuje zákon č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání a zákon č. 449/2001 Sb. o myslivosti. Dle individuálního posouzení jednotlivých případů lze takové využití psů zhodnotit i jako týrání zvířat, nebo porušení zákona o myslivosti. Je nutno si položit i otázku, kde začíná a kde končí výkon práva myslivosti.
Z pohledu týrání zvířat lze takové případy posoudit jako porušení § 4 odst. 1 písm. a), b), f) a o) zákona č. 246/1992 Sb. Konkrétně to znamená, že týráním je nutit zvíře k výkonům, které neodpovídají jeho fyzickému stavu a biologickým schopnostem a prokazatelně překračují jeho síly; podrobení zvířete výcviku, je-li toto pro zvíře spojeno s bolestí, utrpením, zraněním nebo jiným poškozením, jakož i vychovávat, cvičit nebo účelově používat zvíře k agresivnímu chování vůči člověku nebo jiným zvířatům; cvičit nebo zkoušet zvíře na jiném živém zvířeti, s výjimkou výcviku loveckého dravce, štvát zvířata proti sobě, aniž by to vyžadoval lov; usmrtit zvíře způsobem působícím nepřiměřenou bolest nebo utrpení.
Ze zmíněného výčtu porušení vyvstává otázka co vlastně "vyžaduje lov". To co lov skutečně vyžaduje, není a nemůže být legislativně taxativně stanoveno, protože jde o kvantitativně nevyčíslitelný seznam úkonů, které během lovu mohou vyvstat. Otevřenou otázkou zůstává, kdo správně a vhodně posoudí, na základě dokumentace k určitému případu, co v daném případě lov vyžadoval. Tohle posouzení by mělo být provedeno orgány státní správy myslivosti, v žádném případě ne fyzickými osobami, nebo sdruženími fyzických osob. Pokud by šlo o aktivity nad rámec vyžadovaný lovem, jednalo by se o týrání zvířat. Rovněž je v těchto případech nutno hodnotit, jestli lov (jako celek) proběhl v souladu s výkonem práva myslivosti. Pokud by tomu tak nebylo, byl by porušen § 5 odst. 2 písm. d) zákona č. 246/1992 Sb., tj. nedůvodné usmrcení zvířete. Zde zhodnocení lovu a souladu s výkonem práva myslivosti rovněž přináleží orgánům státní správy myslivosti. Obsah posouzení by měl popisovat zejména vhodnost a správnost práce psů při lovu.
Úkony jako použití tzv. chladných zbraní při lovu současný stav legislativy nepovoluje, i když by šlo o použití chladné zbraně pouze k usmrcení postřeleného zvířete k ukončení jeho utrpení. Zákon č. 246/1992 Sb. vysloveně zakazuje metody usmrcování zvířat, jako jsou ubití, ubodání a jiné, působící nepřiměřenou bolest a utrpení a použití luku, samostřílu, harpuny, nebo obdobně zkonstruovaného zařízení. Uživatel chladné zbraně se rovněž vystavuje riziku posouzení jeho konání jako trestního činu podle § 302 odst. 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb. trestní zákoník.
Do budoucna je nutné otevřít diskuzi zejména na téma jak použít psy při lovu a hledat důvody pro vhodnost, nebo nutnost použití chladné zbraně k ukončení utrpení poraněného zvířete. Je možné se ubrat cestou individuálního posuzování případů orgány státní správy myslivosti s následnou aplikací minulých precedentů, nebo vydáním jednotného stanoviska, popřípadě úpravou legislativy. Jako klíčové faktory při posuzování je nutno brát míru utrpení jak lovené zvěře, tak loveckých psů, fyziologický, biologický a klinický stav zvířat, rizika zranění osob při lovu, praktickou proveditelnost úkonů, odbornou a praktickou znalost osob, světelné a meteorologické podmínky lovu a místo lovu.
Případné uvolnění legislativy by nemělo vycházet z veřejné poptávky, ale z výsledků mezioborové diskuze kompetentních odborníků.
Autor blogu: Martin Jánošík