Divočáci se zabydleli ve městech. Městské prasečníky mohou naše soužití zpříjemnit

Přitom jde často o zvířata, která jsou původními druhy, jež zde byly daleko dříve, než lidské osídlení. Určitou logiku má likvidace nepůvodních druhů, které k nám byly člověkem uměle zavlečeny a představují nebezpečí pro populace původních. Například nutrie či norek americký. My se ale s podobnou razancí chováme i ke druhům původním a jejich výskyt v blízkosti lidských sídel vnímáme jako něco zcela nevhodného. Jako by platilo, že zvířata jsou povinná odejít, jakmile někomu vadí. Jedním z nejvíce problémových druhů je tak v poslední době prase divoké, které se dokázalo přizpůsobit životu na okrajích měst. Jde přitom o druh, který byl u nás již jedno zcela vyhuben, a přesto znova dostává nálepku vyloženě škodlivého, k jehož ničení je možné použít cokoliv.

Prasata divoká jsou ovšem velmi inteligentní a nástrahám úspěšně odolávají, což vyvolává potřebu používat stále razantnější prostředky. Přitom by vše mohlo být zvládnuté mnohem šetrněji a příkladem nám mohou být městské holubníky. V nich se sice pečuje o nepůvodní druh, který žádnou hodnotu z hlediska přírody nemá, ale holubi je úspěšně využívají a ti, co je obývají, tak nikomu nevadí. Princip je takový, že holubi se lákají do holubníku, kde probíhá omezení jejich reprodukce. Tím, že zde mají krmení, minimalizují svoje návštěvy okolí. Podobný režim se nabízí i pro volně žijící prasata divoká. Města by měla vytvořit místa nazývaná prasečníky, s jednoduchými pravidly. Zde bude zakázáno volné pobíhání psů, budou vytvořeny úkryty a divočáci budou pravidelně krmeni. Udržování únosného počtu bude řešeno přemístěním. Tím bude prostředí našich měst obohaceno o zajímavý druh volně žijícího savce!

Městským prasečníkům Zdar!

Kazimír Sojka