Lesní jatka (Dotyk)

V posledním půlstoletí v Česku výrazně stoupl počet odlovených divočáků, bažantů i srnců. Jenže myslivci chovají více lesní zvěře, než příroda dokáže zvládnout.

Srnka vykouknuvší z houští, bažant, který nám vyletí s hlasitým tlukotem křídel takřka pod nohama - většina z nás má tyto zážitky spojené stále ještě s pojetím ryzí přírody. Kde je zvěř, tam ještě lesy a louky tolik nezasáhla civilizace... Realita je ovšem zcela jiná.

Úskalí velkochovů lesní zvěře
Stejně jako většina lesů (o polích a lukách nemluvě) už dávno není přirozená, ani zmíněná lesní zvěř se nevyskytuje v naší přírodě "sama od sebe". Jednoduše jde o chov zvěře, v případě třeba bažantů či zvěře černé můžeme rovnou mluvit o velkochovu.
Myslivci jako pozůstatek doby, kdy všechno patřilo lidu, využívají jako "stáj" volnou přírodu, a často bez ohledu na okolí provozují svůj "hobby byznys". Zvěř krmí, chrání před nepřízní počasí, vysazují a samozřejmě také loví.
Grafika přitom jasně ukazuje, jak výrazně v Česku v posledním půlstoletí stoupl počet ulovené zvěře srnčí i černé, jelenů i muflonů - a pokud jde například o bažanty, tam v odstřelu předčí okolní země několikanásobně. Produkce z těchto "lesních jatek" přitom končí většinou jako vývozní artikl do bohatších zemí.
Nic proti myslivosti jako takové. Evropská krajina je už dávno přetvořena člověkem, v oborách se zvěř - i ta dovezená z cizích zemí, jako daněk nebo bažant - chovala po staletí a do dnešní přírody už patří.
Rozumně provozovaná myslivost je vcelku ušlechtilým hobby, tedy pokud máte povahu na to střelit srnu mezi světla...
Ale čeho je moc, toho je příliš. V Česku je už zvěře tolik, že přírodu devastuje. Hnutí Duha - ale myslivce nekritizuje zdaleka jen tato organizace - již před časem upozornilo na tři hlavní nebezpečí přemnožené zvěře: doslova spásá mladé stromky (zlikviduje skoro polovinu výsadby), poškozuje i stromy odrostlé (loupáním kůry, což otevírá cestu škůdcům) a ničí hlavně stromy listnaté či jedle, takže ještě podporuje nežádoucí smrkovou monokulturu.
Škody přemnožené zvěře mají samozřejmě i ekonomické dopady. Jejich přesné vyčíslení však není jednoduché a popravdě není ani příliš vůle je zjišťovat - myslivci mají své kolegy všude, v politice, byznysu, na úřadech...
Nezávislá studie z 90. let vyčíslila ztráty na množství a kvalitě dřeva kvůli zvěři na 1,2 miliardy korun ročně, Duha zhruba o deset let později hovořila o sumě nejméně 1,5 miliardy.

Ošidné statistiky
Zásadní je i fakt, že s největší pravděpodobností jsou čísla o skutečném stavu zvěře a odstřelu silně zkreslována. Výmluvné je šetření, které před několika lety uskutečnil Ústav pro hospodářskou úpravu lesů v Krušných horách. Týkalo se jelenů.
Takzvanou přirozenou početnost, tedy počet zvířat odpovídající přirozeným přírodním podmínkám, odborníci vyčíslili na zhruba osm kusů na tisíc hektarů. Normovaný - čili maximálně povolený - stav jelenů byl necelých 15 zvířat na zmíněnou plochu. Sami myslivci přesto bez uzardění na jaře onoho zkoumaného roku přiznali, že početnost činí bezmála 40 jelenů na tisíc hektarů. A na podzim dokázali kouzlo: vykázaný úlovek dosáhl dokonce 50 jelenů! Odborníci ústavu nakonec zjistili, že skutečná početnost jelenů v Krušných horách byla skoro 80 kusů na tisíc hektarů, což je asi desetinásobek té přirozené...
Oficiální statistika, kterou přinášíme, je proto sama o sobě velice zajímavá a vypovídající, ale skutečnost ji v tomto případě může dokonce ještě výrazně předčít.
Autor: Martin Mařík