Medvěda grizzlyho lovila "foťákem" (Týdeník Klatovska)

Rozhovor s cestovatelkou a fotografkou Magdou Radostovou

Klatovy
Do města pod Černou věží zavítala známá pražská cestovatelka a fotografka Magda Radostová. Pro milovníky cestování připravila v Městské knihovně v Klatovech cestopisný pořad o Vietnamu a v galerii knihovny zahájila svou výstavu fotografií Divoká a krásná - krajina srdcem ženy. Zde představila své unikátní snímky, které pořídila na dvou cestách, a sice v roce 2011 na Aljašce a v roce 2010, kdy fotografovala Národní parky na západě USA.

* Kdy vám učarovalo cestování?

Cestování mně učarovalo, když jsem byla malá holka. Strašně jsem toužila poznat celý svět. Asi to mám po svém otci Miloši Fišerovi, pro něhož bylo cestování životní vášní. V podstatě oba jsme si začali naše sny plnit po dosažení stejného věku. Roku 1991 táta založil firmu, byl workoholik, pracoval sedm dnů v týdnu, ale každý rok si ulovil alespoň měsíc pro cestování. Táta byl vášnivý myslivec, dlouho jsem s jeho koníčkem měla problém, protože já bych nedokázala zvíře zastřelit. Miluji divoká zvířata a tak si je raději ulovím jinak. Pořídím co nejlepší záběry svým fotoaparátem. Vystudovala jsem SEŠ a po získání čtyřleté praxe v cestovním ruchu jsem pracovala až do roku 2011 na manažerských pozicích obchodních společností. Od roku 2012 měním své priority. Své velké hobby - fotografování a cestování měním ve svou práci. Začala jsem podnikat v oboru cestovního ruchu a nyní je má práce mým koníčkem, konečně si plním své dětské sny a vyrážím do světa. Krásná příroda a divoká zvířata mne fascinují, proto volím destinace, kde si toto mohu užít. Důležitá byla moje cesta na Aljašku, která je také spojená s mým tátou. Zvíře, které mu naprosto učarovalo, byl medvěd grizzly, jeho velkým snem bylo ulovit ho a zařadit do své sbírky trofejí. Ten sen se mu nesplnil, protože na Aljašce, kde se o to pokusil, došlo k velkým potížím. Nejdříve ulovil losa a bál se, aby o trofej nepřišel, proto se stopařem zapřáhli zvíře za koně, a to pak vláčeli lesem. Přesto, že se střídali, bylo to tak fyzicky náročné, že otec dostal srdeční zástavu a bojoval o život. Naštěstí přivolali pomoc a vrtulník jej transportoval do nemocnice. Tam ho úspěšně operovali a táta přežil. Nicméně na Aljašku už se nikdy nevrátil a toho medvěda nikdy neulovil. Proto jsem se rozhodla, že se na Aljašku vydá maže ho pro něj ulovím fotoaparátem. To byla moje první cesta na Aljašku, potom následovaly další nádherné země.

* Prozradíte nám jaké?

Moje srdeční záležitost byla donedávna Aljaška a Island. Letos jsem objevila novou lásku. Celé září jsem strávila v Americe, kde jsem navštívila Yellowstone - stručně řečeno podle mne Yellowstone je Aljaška a Island dohromady. Prostě nádherné místo. Další krásná země je Vietnam, o němž si dnes budeme vyprávět. Já tvrdí muž tři roky, že to je takový černý kůň na turistickém trhu v České republice a že tak, jako se nyní hojně jezdí do Thajska, za pár let se bude jezdit do Vietnamu. Já jsem ho navštívila, projela celý ze severu na jih a příroda mne opravdu okouzlila.

* Kolik zemí jste již navštívila? Která země vás nejvíc zaujala a čím?

Já nevím, deset, patnáct? Nechci přehánět, nepočítám je, ale je jich spousta. Za svobodna, před revolucí, nebylo možno cestovat do dalekých zemí. Jako průvodkyně jsem pracovala v Rusku a Jugoslávii. Pak jsem se provdala, a když byly děti malé, byla to především Itálie, Německo, Rakousko, Španělsko, Portugalsko. To byly země, které byly dostupné a kam jsme mohli s dětmi. Od roku 2010 vyrážím trošku dál, takže USA, Tanzanie, Island, Srí Lanka, Vietnam a Aljaška.

* Co je na cestování nejtěžší?

Rozdílné podnebí, někde je moc velké horko, moc velké vlhko, moc prší a tak dále. Náročné jsou časové posuny, které vám komplikují aklimatizaci v zahraničí i po návratu domů. Cestování a fotografování je také o fyzické námaze. Chcete vidět víc, vystoupat výš, a to něco stojí. Kvalitní fotografické vybavení něco váží, vrcholky hor a krásná údolí pod vámi můžete fotit, až když se dostanete nahoru. Ta námaha se ale vyplatí, ten zážitek za to stojí.

* Určitě na svých cestách nespíte po hotelích... Musíte občas slevit ze svého pohodlí?

To každopádně. Na Islandu jsme např. strávili celý měsíc pod stanem. Před odletem si moji vrstevníci klepali na čelo. Říkali: Ve tvém věku jedeš pod stan? Magdo, je to dobrý nápad? Můžu vám říct: Ano. Ve stanu jste přírodě blíž. Slyšíte ptáky, šum lesa, zpěv moře a v Tanzanii třeba i predátory. Když se probudíte, abyste si odskočili, při troše štěstí vidíte krásný východ slunce nebo i polární záři. Moc ráda spím i pod širákem, to už jsem téměř součástí krajiny.

* Proč vlastně cestujete, když to stojí spoustu peněz?

Pro mne je cestování život. Nedokážu sedět doma a jen se dívat na televizi. Vše potřebuji zažít na vlastní kůži, potřebuji krajinu nejen vidět, ale i vnímat. Na jednu stranu mi má práce energii bere a na druhou nesmírně dodává. Mě to dobíjí! Vlastně cestuji proto, abych viděla spoustu zajímavých míst a abych se mohla o své zážitky podělit. Můj otec často říkal a já s ním souhlasím: "O peníze můžeš přijít, ale zážitky ti nikdo nevezme!"

* Čím je pro vás cestování?

Cestování je moje životní láska, koníček, má práce i má posedlost. Vždycky, když jsem měnila zaměstnání, při pohovorech se mně ptali: "Teď se ucházíte o určitou funkci, ale kdybyste si mohla vybrat, co byste dělala?" A já jsem jim vždycky říkala: "Já budu mít cestovní kancelář a budu cestovat po světě." Mnozí se smáli, ale já namítala: "Když vám řeknu, že to udělám, tak to opravdu udělám! Nyní je cestování můj život."

* Dnes děláte cestopisné pořady, výstavy vašich fotografií z cest. Jak všechno začalo?

Počátkem roku 2012 jsem se rozhodla, že se budu věnovat cestování nejen jako koníčku, ale i jako práci. Dva měsíce poté, co jsem založila malou cestovní agenturu, jsem si zlomila nohu a šest týdnů jsem zůstala u počítače. Byla jsem nešťastná - čím se budu živit? Rozhodla jsem se, že upravím text, který jsem vytvořila na Aljašce a připravím vyprávění o zemi pro cestovatelský web. Po dvou měsících vznikl tak objemný materiál, že jeho prezentace na webu by trvala několik let. Jediná možnost, jak s textem naložit, je vydání knihy. Rozjela jsem se do Hradce Králové, kde mi přátelé doporučili jednu tiskárnu, a knihu jim nabídla. Vzhled a provedení knihy je moje dílo, jehož výrobu jsem si sama ovlivňovala až do té míry, že jsem i stála u tiskárny, když se kniha tiskla, a regulovala si barevné provedení. V podstatě ta knížka zahájila mé další činnosti. Protože jsem knihu vydala vlastním nákladem, musela jsem si sama zajistit i distribuci. Knížky jsem naložila do auta a vyrazila na cesty. Oslovila jsem knihovny, kde jsem kromě zařazení do knižního fondu nabídla vlastní prezentaci. Nejdříve tedy vznikla kniha, poté následovaly besedy. Úspěch mne inspiroval k další činnosti, realizaci výstav fotografií.

* Máte nějaký svůj sen, který byste si chtěla splnit?

Co se mých snů týká, pomalu se plní. Pokud se mi vrátí náklady na vydání prvního cestopisu, napíši další. Cestopis o Islandu, který je již hotov, bude nejspíš prezentován jen elektronicky, ale Vietnam by si zasloužil knižní zpracování. Věřím, že se mi to v budoucnosti podaří. Další z mých snů je pořízení snímků tygra bengálského ve volné přírodě. Udělám maximum, abych si sen splnila.