Medvědí mýty (Koktejl)

"Laická veřejnost si představuje medvěda jako zabijáka, který nemá nic jiného na práci, než čekat za každým bukem na prvního turistu, který přijde, aby s ním zúčtoval. Tak to ale v přírodě není," říká Michal Kalas, ředitel slovenského NP Malá Fatra.

Máš džíp se drápe do prudkého kopce. Za okny se mihotají obrazy namíchané podzimem a dotvořené místní flórou. Dorážíme do čela strmého svahu, necháváme auto stát a dále hlouběji do lesa pokračujeme pěšky. Rangerové s sebou navíc vláčejí těžký pytel. Po chvíli na malé prosvětlené mýtině spatříme velkou kovovou konstrukci se zvednutými dveřmi. Po obvodu objektu jsou viditelné mohutné drápance od medvědu, kteří bytelnost pasti zkoumali ni. Rangerové v čele s Michalem Kalasem, ředitelem NP Malá Fatra, začnou kolem zařízení rozsypávat obsah pytle. Na zem do podzimního slunce dopadají zlatá zrnka kukuřice a ředitel parku prozrazuje smysl celého počínání: "Toto je pro medvěda neodolatelná návnada.
Poslední záznamy z fotopastí naznačují, že sem chodí jedna medvědice a jeden 200kg medvěd. Odchytit jednoho z nich bychom chtěli ještě letos..." Za chvíli už před pastí leží celý kukuřičný koberec. "Kdyby se mu to nasypalo na jednu hromadu, tak to velmi rychle zkonzumuje, musí s tím mít trochu roboty... Medvěd nemá problém tu v klidu poli i čtyři hodiny a sbírat kukuřici zrnko po zrnku," dodav!
s úsměvem a míjí smrk, na jehož obvodu je připevněna udělá tato fotopast během chvíle několik snímku z různých úhlů. "Ty nám systém obratem přeposílá do mobilů, takž výsledek můžeme vidět okamžitě." Díky nim mají rangerové k dispozici hodnotnější vizuální materiál. Pomocí fotografií je totiž možné odhadnout, zda je konkrétní jedinec vhodný pro odchyt a umístěni telemetrického obojku. Past zůstává určitou dobu nefunkční a otevřená, aby k ní medvěd získal důvěru. Obecně trvá 4 až 6 týdne, než se odváží vejít dovnitř.

KDYŽ SPADNE KLEC
"Jakmile dveře padnou, medvěd se snaží nějaký čas bojovat. Až časem zjistí, že není pomoci, tak v podstatě rezignuje. Lehne si na podlahu a zůstane v klidu ležet. Teprve po příchodu lidí má snahu se opět bránit. Jenže než si uvědomí, co se děje, tak už probíhá narkotizace," popisuje odchytový projekt Michal Kalas. Je potřeba okamžité vyzkoušet reflexy zvířete. To se většinou dělá s pomoci obyčejného prutu. Pokud medvěd nereaguje ani na dotyky na citlivých místech, jako jsou čenich nebo slabiny, mohou ochranáři přistoupit k nakazování vysílačky. "Dost také záleží na tom, v jaké poloze usne. Čtyři chlapi vejdou dovnitř a upraví si ho, jak potřebují. Když leží ven zadníma 110Pak se provádějí základní biometrické úkony, odeberou se vzorky na rozbor DNA a materiál pro parazitology.

Vysílačka pomáhá s pochopením medvědí etologie (chování).
"My v podstatě víme o medvědovi vše - víme, kde se nachází a kam míří." Telemetrický výzkum už přinesl první překvapivé informace. Ukázalo se např., že v Malé Fatře nelze uplatnit obecně přijímanou teorii o domovských okrscích. Zdejší medvědi obývají obrovské teritorium.
Bezkonkurenčně největší "revír" měl mladý samec - obsáhl neuvěřitelných 200 km2. Někteří medvědí poutníci vyrážejí dokonce až k polským hranicím. Průzkum pomáhá porozumět časově-prostorové aktivitě medvědů a zákonitostem o prolínání domovských okrsků. "V literatuře se uvádí, že medvědi jsou přísně teritoriální zvířata. Náš výzkum potvrzuje, že to není pravda. Medvědi nejsou přísně teritoriální zvířata, dokážou se navzájem tolerovat," dodává Michal Kalas. Dříve se používala převážně masitá návnada jako mršiny hospodářských zvířat, především koňů. Lovci a myslivci nyní poukazují, že zákaz masitých návnad je důvod, proč se jim nedaří plnit ani povolené kvóty odstřelu medvědů. "My ale máme důkaz, že to není o návnadě, ale je to o tom, jakým způsobem se to realizuje. V podstatě všechny medvědy, které jsme chytili v Malé Fatře - a už jich je deset - byli chyceni na rostlinnou návnadu.
Takže nepotřebujeme žádné speciální lákadlo, za jaké myslivecká veřejnost považuje hnijící maso, páchnoucí do velké vzdálenosti."

SČÍTÁNÍ (MEDVĚDÍHO) LIDU
V NP Malá Fatra probíhá vedle zmíněných výzkumů každoročně i tzv. sčítání medvědů. To se odehrává v červnu, kdy vrcholí medvědí říje. Představa medvědů odnášejících do ředitelství parku vyplněné lístky je lákavá a úsměvná stejně jako nereálná. Proto park organizuje akci, do níž se pravidelně zapojují nadšenci, dokonce i z ČR. Na vybraných lokalitách s dobrým rozhledem musejí "čitatelé" strávit tri dny a tri noci. S pomocí dalekohledu zapisují vše z medvědího "švitoření". Michal Kalas ale upozorňuje, že smyslem takovéhoto sčítání není prioritně zjišťování početnosti medvědů: "Není to sčítání v pravém slova smyslu. Účelem celé akce je pozorovat zvířata v jejich přirozeném prostředí, a to bez jakéhokoliv vnadění." Z dlouhodobého hlediska to přináší velmi zajímavé údaje o preferenci vhodných stanovišť, kde se medvědi v daném čase vyskytují.
Právě metodika a systematický přístup tento výzkum činí výjimečným oproti jiným NP na Slovensku. Pozorována byla opakovaně např. situace, kdy se medvědi pásli na téže louce v blízkosti jelení zvěře, která nejevila jakékoliv známky nervozity. Takové pozorování opět posouvá vnímám těchto šelem, u nichž by si většina veřejnosti myslela, že pokud šelma jeleny spatří, musí je automaticky sežrat. Podobně jako u lidí jsou i u medvědů silné individuality.
Rozpoznávat jemné odchylky v chování jednotlivých medvědů vyžaduje cvik a trpělivost. Mnohem více medvědí charakter poznají rangerové při zmíněném odchytu: "Velikost zvířete nehraje v povaze zvířete roli. V odchytovém zařízení jsme měli středně velkého samce, který projevoval velké známky strachu. Doslova se celý třásl a nebyl schopný jakéhokoliv výpadu vůči člověku. Naopak o polovinu menší zvíře na nás bez varování zaútočilo." Medvědi jsou aktivní především navečer a v noci, což pozorování ztěžuje. I proto rangerové využívají opět fotopastí. V umístění do terénu je často kladou k medvědím stromům, které fungují jako "hlasová schránka" pro ostatní medvědy v okolí. Medvědi se o takové stromy rádi drbou a brousí si o ně své drápy. Tyto medvědí stromy jsou přeznačkovány tak intenzivně, až dřevina často pod tíhou těchto vnějších zásahů zahyne. Největšího respektu se těší medvědi s největším zápachem a dosahem.
Odhadnout přesný počet medvědů na Slovensku zůstává nadále problém. "Víme, že medvědi se během roku mohou pohybovat na ploše 6 až 10 loveckých honiteb. To je také důvod, proč u nás na Slovensku máme počty těchto šelem vysoce nadhodnocené. Myslivci často počítají stejné jedince několikrát." Přitom počty medvědů jsou zásadní v určování kvót každoročních odstřelů. Finance na výzkum, který by dokázal zjistit přesnější data, zatím chybějí.

NAŠE MEDVĚDÍ SLUŽBA
NP Malá Fatra má rozlohu necelých 230 km2. Odhadovaná velikost zdejší medvědí populace tu dosahuje několik desítek kusů, přičemž v některých částech chráněného území žijí medvědi i v těsné blízkosti lidských obydlí. "Pro místní obyvatele však nepředstavují vážnější riziko. Pochopitelně existují i škody, ale vzhledem k nízké populaci jsou zanedbatelné, pokud tedy nemluvíme o škodách na velkých a často nechráněných zemědělských polích," říká. Podle Kalase ale k běžnějším škodám dochází i z toho důvodu, že se člověk zapomněl o svůj majetek starat. V NP Malá Fatra sehrává významnou roli turistický ruch. Po horách se pohybují tisíce lidí. Navzdory této skutečnosti medvěd žádného turistu nikdy nenapadl. Zaznamenané útoky se týkají především myslivců nebo nelegálních sběračů lesních plodů. A co slovenské medvědy ohrožuje nejvíce? Medvědí populaci nadále "škodí" zejména člověk. Velkým rizikem zůstává pytláctví. "Střílejí se i telemetricky sledovaní jedinci, což vypovídá o charakteru některých lidí kráčejících v lese s puškou..." říká smutně Kalas. Mezi další rizikové faktory patří úbytek přirozeného prostředí i fragmentace krajiny. Tu se vedení parku snaží mírnit lepším pochopením migračních zvyklostí. Právě telemetrický výzkum totiž slouží k identifikaci migračních koridorů a jejich lepší ochraně.

KONTEJNEROVÝ MEDVĚD
V poslední době stoupá na Slovensku počet tzv. kontejnerových medvědů, vyhledávajících potravu v kontejnerech blízko lidských sídel. Mnohokrát si za to můžou lidé sami, že zbytky jídla a odhazují mimo kontejnery. Někteří na zbytky medvědy přímo lákají, aby si je mohli vyfotografovat. Slovenské Ministerstvo životního prostředí přistoupilo ke konkrétním opatřením. Na několika místech bylo nainstalováno zabezpečení, které medvědům znemožňuje kontejnery otevřít. Velký kontejner stojí okolo tisíc eur, je to ale investice, která se vyplatí.

SKRYTÁ HODNOTA
Podle Kalase je problém v tom, že lidé neumějí vyhodnotit reálnou hrozbu. "Je daleko větší šance, že se mi něco stane při cestě sem (odchytové místo, pozn. red.), než že by mi tu v noci něco udělal medvěd. A to říkám navzdory tomu, že se tu medvědi chytají." Ochrana a uchování volně žijících velkých šelem by měla být národní prestiž. Vztah člověka k velkým predátorům se těžko změní, pokud on bude ten jediný prvořadý. "Kulturní památky mají svoji hodnotu, ale já tvrdím, že památku člověk znovu zrekonstruuje díky svému talentu. Ale nahradit něco, co v přírodě chodí a funguje po tisíce let, to když zanikne, tak jsme skončili. Proto si myslím, že je klíčové, aby lidstvo svoji historii poznalo i prostřednictvím uchování těchto zvířat v divoké přírodě," říká Michal Kalas.

Národní park MALÁ FATRA
Národní park Malá Fatra (vyhlášen v r 1988) je NEJZÁPADNĚJI POLOŽENÝM NÁRODNÍM PARKEM CELÉHO KARPATSKÉHO OBLOUKU. Vyhlášený je zejména jako lokalita s členitým a rozmanitým georeliéfem s proslulými lokalitami jako vrcholy Velký Rozsutec či Stoh, nebo legendární Jánošíkovy diery. Pohoří Malé Fatry pokrývá hustý lesní porost, v němž žijí pohromadě všechny tři velké šelmy - MEDVĚD HNĚDÝ, VLK OBECNÝ a RYS OSTROVID. V parku se nacházejí také čtyři vzácné endemické rostliny.