Angličan prošel Evropou, aby se stal českým sokolníkem (Českokrumlovský deník)

V lesích za Zátoní chová Chris Mizon přes dvacet dravců, se kterými jezdí, mimo jiné, chránit českobudějovické letiště

Českokrumlovsko
Naše reportérská mise tentokrát směřovala za mužem, který se narodil v Anglii a prožil svůj dosavadní život postupně téměř po celé Evropě. O to paradoxnější je fakt, že solidně sjízdná cesta k jeho nynějšímu působišti končila kus za Zátoní, pokračovala po úzké silničce s rozbředlým sněhem směrem na Větrnou, pak už jen do lesa neznámo kam a v závěru skončila zasněženým kopcem, o jehož zdolání si auto mohlo nechat jen zdát. Stylem pohádky, kterou místo připomínalo, se dají následující reálie popsat takto: "Na vršku v lese chaloupka, v chaloupce rozehřátá kamínka, v křesle žena s hrníčkem čaje, na kanapi tři věrní psi."

Láska doslova na první pohled
"Před lety jsem viděl v Německu u silnice poprvé v životě sokolníky. Řekl jsem otci, aby okamžitě zastavil. V ten moment jsem byl úplně hotovej," začal vzpomínat Chris Mizon u horké kávy.
Hned jak dorazil domů, vydal se do knihovny a půjčil si hromadu knih o ptácích.
"Když jsem se pak odstěhoval z Německa do Holandska, pořídil jsem si svého prvního sokola. Tak třikrát čtyřikrát do roka jsem tehdy jezdil jako turista do Českého Krumlova, který se mi velmi líbil. Toužil jsem vždy po chalupě někde v lese - a tady, na Českokrumlovsku, se mi ten sen nakonec splnil," říká Chris.
Prý to nebyla až tak docela chalupa, ale spíš tři zdi. Hlavně však měl zázemí, kde se mohl pustit do svého hobby naplno.

V Čechách se mu začal plnit sen
"S českým jazykem to tehdy nebylo moc dobré, ale přesto se mi podařilo udělat sokolnické zkoušky, myslivecké zkoušky, lovecký list a získat vše, co bylo tady v Čechách třeba k sokolnictví," vysvětluje. Stal se i členem českokrumlovského klubu sokolníků, kde je paradoxně jediným sokolníkem z nejbližšího okolí Českého Krumlova. Ostatní prý jsou z Českobudějovicka a jeden z Černé v Pošumaví. Členové se setkávají zhruba třikrát do roka na schůzích a také na loveckých setkáních.
Před sedmi lety dostal nabídku dělat biologickou ochranu českobudějovického letiště, kam jezdí dodnes. Od té doby se mu splnil sen pracovat se svými dravci naplno a realizovat se v oboru, který jej kdysi tak uchvátil. Věnuje této práci svůj čas i přes to, že tato činnost k uživení nestačí.

Člověk si musí znalosti získat sám
"Chov dravých ptáků vyžaduje srdce a cit. Znám i sokolníky, kteří úplně cit nemají - a to pak není dobré. To, co jsem kdysi přečetl z knížek, je jen základ. Ostatní přinese teprve praxe a vlastní zkušenost," vysvětluje Chris Mizon. Na otázku, zda neměl nikdy touhu své poznatky sám zpracovat do knihy, uvedl se smíchem, že začínal už dvakrát, ale zatím to prý nevyšlo. Navíc se sám pořád učí, takže na knihu ještě není ten správný čas.
"Navíc jsem asi v tomto směru špatný obchodník, protože to, co vím, to říkám, když to někdo potřebuje vědět. Dokonce jsem připravil čtyři adepty sokolnictví na zkoušky. Čeští chovatelé jsou uzavření. Když někam v Čechách volám o radu, nejčastěji slyším - nevím," směje se Chris.
V úvodu jsme hovořili o ženě s hrníčkem čaje. Jak ta se vyrovnává s jeho hobby?

Nejsou to mazlíčci, říká partnerka
"Ze začátku jsem si musela docela zvykat, protože je to velmi specifický koníček. Nejsou to zvířata, se kterými se člověk běžně potkává. Dravci nejsou ti domácí mazlíčci, kteří by se nechávali drbat,jsou to divoká zvířata a taková zůstanou," vysvětluje Corine van der Boom, která pochází z Holandska.
"Dnes pomáhám s krmením, s chovem, někdy i s výcvikem. Zvykla jsem si. Nic jiného mi vlastně nezbývalo," směje se.
Sama je milovnicí přírody, zvířat a chalupaření. Oba partneři se shodují na tom, že sokolnictví je symbióza člověka, dravců a psů.
"Sokolnictví je krásné. Dává možnost vidět zblízka to, co ve volné přírodě člověk málokdy uvidí. Nejde mi o ten samotný lov nebo zabíjení. Líbí se mi radost dravce, že může lovit a získat si čerstvou potravu. Líbí se mi i radost psů, kteří objeví kořist, neplaší ji, jen vystaví a upozorní na ni," vypráví Chris Mizon. Na takové chvíle se těší víc, než třeba na předváděcí akce. V současné době chová tři páry sokola stěhovavého, dva páry raroha jižního, jeden pár káně Harrisovy a dva samostatné jestřáby. Má též bengálské výry a krahujce. Jeho chov se blíží pětadvaceti kusům dravců.